Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 219/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.219.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as preliminary measures review belongs to ordinary courts under Article 90 of the Constitution.

Numero d'incarto II.ÚS 219/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company against a regional court's refusal to grant a preliminary measure due to unpaid security. The appellant argued that being exempt from court fees should have exempted them from the security requirement and that they faced imminent financial loss. The court ruled that assessing conditions for preliminary measures is the exclusive domain of ordinary courts under Article 90 of the Constitution, leaving the Constitutional Court without jurisdiction to intervene in such procedural decisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75b odst. 1, 2, 3 písm. f), g) občanského soudního řádu; čl. 90 Ústavy: The Constitutional Court does not review decisions on preliminary measures as this falls under the exclusive jurisdiction of ordinary courts to ensure procedural fairness and protect rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
preliminary measures constitutional complaint court jurisdiction security deposit procedural fairness Article 90 Constitution ordinary courts

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75b odst. 1 občanského soudního řádu
Odvolací soud konstatoval, že podle § 75b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.
§ 75b odst. 2 občanského soudního řádu
§ 75b odst. 3 písm. f) občanského soudního řádu
§ 75b odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu
čl. 90 Ústavy
) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je především věcí obecných soudů (čl. 90 Ústavy), a sám se zpravidla, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky Orland, spol. s. r. o., se sídlem Lidická 19, Orlová-Poruba, zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem, se sídlem v Havířově, Moskevská 24a, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2006, č. j. 8 Co 781/2005-163, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tímto usnesením bylo změněno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 25. října 2005, č. j. 16 C 213/2004-143, tak, že návrh žalobkyně (stěžovatelky) na vydání předběžného opatření se odmítá. Odvolací soud konstatoval, že podle § 75b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") platí, že k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50 000 Kč a v obchodních věcech ve výši 100 000 Kč. Podle § 75b odst. 2 o. s. ř. nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. V daném případě odvolací soud dovodil, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou v § 75b odst. 1 o. s. ř. a nejednalo se zároveň o řízení, které má na mysli § 75b odst. 3 o. s. ř., proto z důvodu nezaplacení jistoty ve výši 50.000 Kč návrh na vydání předběžného opatření odmítl.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá porušení ústavně zaručeného práva na vlastnictví [čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], jakož i porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny). Stěžovatelka zdůraznila, že v době podání návrhu na vydání předběžného opatření byla osvobozena od placení soudního poplatku a toto osvobození se vztahuje na celé řízení. V dané věci však vycházela zejména z § 75b odst. 3 o. s. ř., neboť měla zato, že existuje nebezpečí z prodlení a stěžovatelce hrozila, resp. jí přímo vznikala majetková újma. Soud prvního stupně z tohoto správně dovodil, že stěžovatelka nemohla bez své viny složit jistotu, když v době podání návrhu byla osvobozena od placení soudního poplatku. Stěžovatelka se jednáním žalovaného dostala do tíživé finanční situace, protože žalovaný užívá majetek stěžovatelky, za který řádně nezaplatil. Pochybení odvolacího soudu spatřuje stěžovatelka v tom, že návrh na vydání předběžného opatření odmítl pouze s odkazem na nezaplacení jistoty ve výši 50.000 Kč, a to za situace, kdy byla stěžovatelka osvobozena od soudního poplatku.

Ústavní soud ve své judikatuře (např.

sp. zn. II. ÚS 221/98

,

IV. ÚS 189/01

) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je především věcí obecných soudů (čl. 90 Ústavy), a sám se zpravidla, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků řízení zasahují nikoli konečným způsobem. Ostatně návrh na vydání předběžného opatření lze podat opakovaně. Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud předně zaměřil výlučně na posouzení, zda při vydání rozhodnutí bylo postupováno zákonem stanoveným způsobem a v souladu se zásadou spravedlivého procesu a právem na soudní ochranu tak, jak to zaručuje čl. 36 odst. 1 Listiny.

Pro náležité posouzení věci si Ústavní soud vyžádal u Okresního soudu v Karviné příslušný spis (sp. zn. 16 C 213/2004). Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že odvolací soud neměl návrh na vydání předběžného opatření odmítnout z důvodu nezaplacení jistiny, protože v době rozhodování byla osvobozena od placeních soudních poplatků a navíc jí hrozila majetková újma. Podle § 75b odst. 3 písm. f) o. s. ř. nemusí být uhrazena jistota, osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Je pravdou, že soud prvního stupně zaplacení soudního poplatku v průběhu řízení nevyžadoval, ale z vyžádaného spisu se skutečnost, že by byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků nebo že by se spolu s návrhem na vydání předběžného opatření pokoušela osvědčit, že splňuje podmínky pro vydání předběžného opatření, nikterak nepodává. Podle § 75b odst. 3 písm. g) o. s. ř. nemusí být jistota uhrazena, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit. Byť stěžovatelka v návrhu uvádí, že jí hrozí majetková újma, z návrhu opět nikterak nevyplývá, že by se snažila osvědčit, že jistotu bez své viny nemohla složit.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. srpna 2006

Stanislav Balík

předseda senátu