Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 193/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.193.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming judge bias based on minister's role without objective facts.

Numero d'incarto II.ÚS 193/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. Z. K. against a regional court decision excluding Judge Dagmar Kohelová from a case. The applicant alleged procedural violations and bias due to the Minister of Justice's supervisory role over the judge, but provided no concrete evidence of a specific relationship or objective facts contradicting the judge's impartiality. The court ruled that subjective doubts are insufficient without objective facts and dismissed the appeal as clearly unfounded under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Law on Civil Procedure: Bias must be based on objective facts contradicting judicial impartiality, not merely on the supervisory relationship between a minister and a judge or subjective doubts by a party.

Parole chiave

Generato dall'IA
judicial bias objective facts minister supervision constitutional complaint impartiality procedural protection unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Chapter 5 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6 § 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

II. ÚS 193/06

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. dubna 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Národní svobody 26, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 12. 1. 2006, č. j. Nc 1/2006 - 45, t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše citovaným usnesením rozhodl krajský soud, že JUDr. Dagmar Kohelová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 63/2004.

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti, kterou blíže neodůvodnil, namítal, že postupem obecných soudů došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu části páté Listiny a dále k porušení práva na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Proto navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení svým nálezem zrušil. Dále stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozhodnutí, stěžovatel namítl při prvním jednání ve věci podjatost soudkyně ve věci rozhodující s tím, že vzhledem k tomu, že žalovaným ve sporu je Ministerstvo spravedlnosti ČR, je stěžovatel se žalovaným v nerovnoprávném postavení a není zaručeno, že by bylo rozhodnuto nezávisle a objektivně, neboť soudkyně je žalovaným řízena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud k tomu konstatuje, že ve své dosavadní judikatuře, týkající se problematiky podjatosti soudců, resp. důvodů pro vyloučení soudce z rozhodování ve věci, uvedl, "že pro povahu převážně etických aspektů rozhodování o vyloučení soudce z projednávání věci v řízení před obecnými soudy je věcí především těchto soudů samotných, aby stanovily kritéria, za nichž je třeba podmínky aplikace § 14 o. s. ř. posuzovat; důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu stěžovatele, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají" (usnesení Ústavní soudu ve věci sp. zn. III ÚS 26/2000, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, Praha, C. H. Beck 2000 - I. díl, str. 366). Jinak řečeno, pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce nelze zakládat pouze na subjektivních pochybnostech účastníka řízení, ale musí být určitým způsobem objektivizovány tak, že existují a účastníkem jsou tvrzeny určité objektivní skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost konkrétního soudce zpochybněna (srov. např. nález ve věci

sp. zn. I. ÚS 371/04

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, C. H. Beck 2005, str. 255).

Ústavní soud dodává, že stěžovatel nemůže vyvozovat podjatost soudkyně z pouhého faktu, že se v novinovém článku dočetl o řídící funkci ministra spravedlnosti ve vztahu k soudcům. Taková okolnost (ve skutečnosti i nepřesně formulovaná) nemůže být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, navíc za situace, kdy stěžovatel tuto námitku uplatnil pouze v rovině teoretické a neuvedl konkrétní skutečnosti, ve kterých by spatřoval důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování v dané věci. Pokud by stěžovatel chtěl prokázat, že se zřetelem na poměr soudkyně ke straně žalované je zde důvod pochybovat o její nepodjatosti, musel by prokázat existenci užšího vztahu mezi konkrétními projevy této soudkyně vůči tomuto konkrétnímu účastníku řízení, což ovšem stěžovatel neprokázal a dokonce ani netvrdil.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal v napadeném usnesení porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2006