Constitutional Court annuls court order denying accused hearing before extending detention citing ECHR Art. 5(4).
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the District Court's order denying the accused a hearing before extending detention while dismissing the complaint against the Prosecutor's Office. The accused argued that the court violated his rights by failing to hear him and providing insufficient reasoning, relying on the presumption of innocence. The Court ruled that the District Court violated the right to be heard under ECHR Article 5(4) and the Constitution's supremacy clause, but deemed the Prosecutor's decision inadmissible for lack of specific grounds.
Regesto Legislator
Generato dall'IAECHR Art. 5(4); Ústava ČR čl. 89 odst. 2; The court must hold a hearing with the accused before deciding on the lawfulness of extending detention, and international treaties ratified with parliamentary consent prevail over domestic law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Právo obviněného být slyšen v řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 10. srpna 2005
sp. zn. IV. ÚS 394/05
ve věci ústavní stížnosti S. K. proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 6. 2005 č. j. Nt 68/2005-13 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 16. 6. 2005 č. j. ZT 120/2005-697, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě.
I. Usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 6. 2005 č. j. Nt 68/2005-13 se zrušuje.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") napadá shora označené usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově, kterým byl ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu, a usnesení Okresního soudu v Tachově zamítající jeho stížnost proti tomuto usnesení. Stěžovatel poukazuje na to, že napadená usnesení neobsahují jakékoliv bližší odůvodnění nadále trvajícího důvodu útěkové vazby a absentuje i odůvodnění podmínek uvedených v ustanovení § 71 trestního řádu, zejména odstavce 4 citovaného ustanovení. Okresnímu soudu v Tachově vytýká, že se nevypořádal s jeho stížnostními námitkami a při odůvodňování svého rozhodnutí se uchýlil k hypotetickým úvahám, aniž by respektoval zásadu presumpce neviny. Stěžovatel rovněž namítá, že před vydáním napadených usnesení nebyl vyslechnut, čímž mu bylo upřeno právo vyjádřit se k důvodům vazby a jejímu prodloužení. Ze všech těchto důvodů žádá, jak shora uvedeno.
Okresní státní zastupitelství v Tachově ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. 7. 2005 k věci samé uvedlo, že povinnost orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat trvání důvodů vazby nevylučuje, aby usnesení o dalším trvání vazby kontinuálně navazovalo na předchozí usnesení o vazbě za předpokladu, že nedošlo k podstatným změnám ve věci, jež by se týkaly existence vazebních důvodů. Toto zkoumání proběhlo ve stěžovatelově věci v souladu se zákonem s tím, že při odůvodnění útěkové vazby byla uvedena zcela konkrétní trestní sazba odnětí svobody popsaná v ustanovení § 163a odst. 1 trestního zákona. Podle Okresního státního zastupitelství v Tachově stěžovatel nerozlišuje řízení před státním zastupitelstvím a řízením před soudem, a má za to, že ke zkrácení stěžovatelových práv ze strany okresního státního zastupitelství nedošlo.
Okresní soud v Tachově ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 8. 2005 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a dále zdůraznil, že zákonnou povinnost soudu vážit, zda existuje důvodná obava, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, resp. že uprchne nebo se bude skrývat, nelze považovat za spekulaci, jak tvrdí stěžovatel. K porušení čl. 38 odst. 2 Listiny Okresní soud v Tachově uvedl, že v době, kdy rozhodoval ve stěžovatelově věci, věděl o existenci nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., kterým bylo zrušeno ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu; připustil však, že nebyl informován o bodu II. výroku citovaného nálezu, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Při svém tehdejším rozhodování tak vycházel z předpokladu, že obviněnému nic nebránilo, aby o slyšení před soudem požádal; pokud tak neučinil, nevyužil svého práva, a proto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání bez jeho přítomnosti. Okresní soud v Tachově deklaroval, že v budoucnu bude zásady uvedené v citovaném nálezu Ústavního soudu respektovat.
Účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 68/2005, jakož i z příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona a trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) trestního zákona. Usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 3. 2005 sp. zn. Nt 33/2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 9 To 177/2005 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Ústavní stížností napadeným usnesením státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty podle § 71 odst. 3 trestního řádu rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, když důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu odpadl. Jak Ústavní soud zjistil, stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Okresní soud v Tachově v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2005 zamítl.
Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti podle příslušných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu", § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1], Ústavní soud přistoupil k jejímu meritornímu přezkumu, ve kterém dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60), vyhlášeným ve Sbírce zákonů dne 17. 6. 2005 pod č. 239/2005 Sb., kterým je čtvrtý senát Ústavního soudu vázán, došlo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ke zrušení ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu (výrok I.) z toho důvodu, že dané ustanovení, upravující neveřejné zasedání, vylučovalo možnost slyšení obviněného předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Ústavní soud k tomu v citovaném nálezu uvedl, že taková právní úprava neodpovídá čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Z množiny podrobně vyložených nosných důvodů, jež vedly k takovému rozhodnutí, Ústavní soud zařadil do výrokové části nálezu základní ústavní princip (resp. jeho interpretativní argumentaci) formulovaný tak, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby (výrok II.).
Na důvody shora citovaného plenárního nálezu lze v projednávané věci pro stručnost odkázat, neboť jeho závěry plně dopadají i na stěžovatelovu věc. I v tomto případě rozhodl Okresní soud v Tachově o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby v neveřejném zasedání, pouze za přítomnosti členů senátu a zapisovatelky, bez přítomnosti stěžovatele a jeho slyšení (č. l. 10). Tímto postupem upřel stěžovateli jeho právo být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž byla přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Okresní soud tak učinil i přesto, že v době jeho rozhodování byl nález pléna Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
publikován ve Sbírce zákonů a ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") byl závazným pro všechny orgány a osoby.
Postupem soudu, jakož i napadeným usnesením Okresní soud v Tachově porušil právo stěžovatele zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy a v důsledku toho i právo na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny, které omezil způsobem, jenž nebyl v souladu s právním řádem, resp. ústavním pořádkem České republiky, konkrétně čl. 8 odst. 2 Listiny. Jestliže Okresní soud v Tachově nedal v daném případě přednost mezinárodněprávnímu závazku, který pro Českou republiku plyne právě z čl. 5 odst. 4 Úmluvy a který stěžovateli zaručuje základní právo na slyšení, porušil též čl. 10 Ústavy, podle kterého mají vyhlášené mezinárodní smlouvy ratifikované se souhlasem Parlamentu a závazné pro Českou republiku přednost před zákonem, a čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Současně přitom nerespektováním čl. 89 odst. 2 Ústavy uplatnil státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Okresního soudu v Tachově zrušil [§ 82 odst. 1, § 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Za situace, kdy Ústavní soud shledal porušení základních práv stěžovatele spočívající primárně v procesním pochybení obecného soudu, nezabýval se tím, zda orgány činné v trestním řízení ústavně konformně hodnotily důvody ponechání stěžovatele ve vazbě, tedy vlastním hodnocením skutečností, které k tomuto závěru vedly. Takové ochrany, bude-li jí třeba, se stěžovatel může domáhat až poté, co jeho stížnostní námitky budou po jeho slyšení projednány a vyhodnoceny v řádně proběhnuvším soudním řízení. V této souvislosti Ústavní soud klade důraz na rychlost dalšího postupu a rozhodování Okresního soudu v Tachově (obdobně srov. i nález
sp. zn. IV. ÚS 269/05
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 129). Ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově proto Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.