Constitutional Court rejects constitutional complaint against arbitration award as it lacks public authority. Arbitration awards do not violate constitutional rights. Court lacks jurisdiction over arbitration disputes.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul an arbitration award on constitutional grounds. The applicant argued that the award violated her right to a court under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that arbitration awards are not subject to constitutional review because arbitration bodies are not organs of public power.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; Arbitration awards are not subject to constitutional review because arbitration bodies are not organs of public power and their decisions do not infringe upon constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 166/05
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatelky Atlas Advertising Group s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 173, zastoupené JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem v Praze 4, Na Hřebenech II 1062, proti rozhodčímu nálezu rozhodce JUDr. Petra Poledníka ze dne 7. září 2004, čj. 1/2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem ze dne 2. března 2005 se navrhovatelka domáhala zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Petra Poledníka ze dne 7. září 2004, čj. 1/2002. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech i u jiného orgánu.
V usnesení Ústavního soudu ve věci
sp. zn. IV. ÚS 174/02
(publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 27., usn. č. 20, Praha 2003) je judikováno, že rozhodčí soud, tedy i rozhodce, není orgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu. Rozhodčí soudy a rozhodci rozhodují spory, jestliže jejich pravomoc vyplývá pro daný spor z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami. Charakter rozhodčí činnosti je založen smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku, a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.
S uvedeným názorem se Ústavní soud ztotožňuje i ve věci tohoto návrhu navrhovatelky, který proto posoudil jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a jako takový jej odmítl [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2005