Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 585/04 ECLI:CZ:US:2004:3.US.585.04 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint claiming unfair process regarding civil court's procedural classification of a claim.

Numero d'incarto III.ÚS 585/04
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower courts that dismissed a request to supplement a judgment. The applicant argued that a procedural statement was wrongly classified as a defense rather than a counterclaim, violating his right to a fair trial. The Court found the complaint baseless, noting that lower courts correctly interpreted the parties' intent based on their explicit response to the court's inquiry.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as manifestly unfounded when the lower courts have properly assessed the nature of a party's procedural statement within the framework of the Civil Procedure Code.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint manifestly unfounded fair trial rights procedural classification civil procedure code supplementing judgment court of cassation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Proto Ústavní soud, který není další (třetí či čtvrtou) přezkumnou (odvolací) instancí v soustavě obecných soudů, návrh, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž v rámci obsáhlých vývodů dovozoval, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
čl. 82 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
§ 97 odst. 1, § 98 o. s. ř.
Tento projev vůle následně v intencích relevantního právního rámce (§ 97 odst. 1, § 98 o. s. ř.), jakož i ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí náležitě právně kvalifikovaly (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1994 sp. zn. 5 Cmo 76/94
ř.), jakož i ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí náležitě právně kvalifikovaly (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1994 sp. zn. 5 Cmo 76/94, publikované pod č.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 1998 sp. zn. 2 Cdon 1506/96
276 a násl.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 1998 sp. zn. 2 Cdon 1506/96, publikovaný pod č.
Nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 159/97

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 585/04

Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. Ř. zastoupeného JUDr. J. P. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. července 2004 č. j. 8 Co 317/2004-260 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. ledna 2004 č. j. 17 C 149/95-231, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatele potvrdil tamtéž uvedené usnesení Okresního soudu v Karviné, jímž byl zamítnut jeho návrh na doplnění rozsudku téhož soudu ze dne 26. listopadu 2003 č. j. 17 C 149/95-222. Stěžovatele tvrdil, stručně vyjádřeno, že jím nebylo věcně rozhodnuto o jeho vzájemném návrhu, podaném v průběhu řízení.

Uvedené soudy, poté co posoudily procesní projev vůle stěžovatele, resp. jeho obecného zmocněnce, vyšly ze zjištění, že v občanskoprávní věci meritorně řešené citovaným rozsudkem, v níž měl stěžovatel postavení žalovaného, nedošlo z jeho strany k podání vzájemného návrhu, nýbrž k uplatnění obrany proti návrhu, pročež podřadily předmětný projev vůle pod ustanovení § 98 o. s. ř. V této souvislosti považovaly za rozhodné, že na výslovnou výzvu nalézacího soudu, směřující k vyjasnění povahy předmětného projevu vůle, obecný zmocněnec stěžovatele uvedl, že se stran stěžovatelem v řízení uplatněného peněžitého nároku nejedná o vzájemný návrh ve smyslu § 97 o. s. ř.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž v rámci obsáhlých vývodů dovozoval, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčen o tom, že pokud došlo k zamítnutí žaloby vůči němu podané, měl Okresní soud v Karviné meritorně rozhodnout rovněž o nároku stěžovatelem uplatněném. Tento ve smyslu jím projevené vůle v daném řízení, jak dále v ústavní stížnosti uvedl, totiž nevznesl jako obranu proti návrhu, ale jako vzájemný návrh, o němž mělo být, jak již zmíněno, věcně rozhodnuto. Usnesení okresního soudu rovněž vytýká neurčitost výroku, když z něj není zřejmé, o jakém návrhu na doplnění rozhodnutí se tento vyslovuje.

Návrh stěžovatele vykazuje z pohledu ústavních kautel spravedlivého procesu znaky zjevné neopodstatněnosti.

Nutno říci, že obecné soudy posoudily podání stěžovatele, resp. jeho vyjádření (učiněné prostřednictvím obecného zmocněnce s právnickým vzděláním), jímž odůvodňoval procesní povahu (určení a požadavek) tvrzeného nároku, na základě výkladu takto vyjádřeného procesního projevu vůle, a to provedeného v rámci nezávislého soudního rozhodování limitovaného postulátem vyloučení svévole (čl. 82 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Tento projev vůle následně v intencích relevantního právního rámce (§ 97 odst. 1, § 98 o. s. ř.), jakož i ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí náležitě právně kvalifikovaly (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1994 sp. zn. 5 Cmo 76/94, publikované pod č. 50 in: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8/1996, str. 276 a násl.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 1998 sp. zn. 2 Cdon 1506/96, publikovaný pod č. 21 v téže sbírce č. 4/1999, str. 185 a násl.; nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 159/97

, publikovaný pod č. 135 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1998, str. 219 a násl.).

S námitkou tvrzené neurčitosti výroku napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné se potom vypořádal Krajský soud v Ostravě odpovídajícím způsobem potud, pokud uvedl, že tuto neurčitost lze odstranit při současném propojení výroku s odůvodněním, v němž je výslovně uvedeno, že se ve vztahu k zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku jedná o povinnost každého z žalobců zaplatit stěžovateli částku 5.165,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proto Ústavní soud, který není další (třetí či čtvrtou) přezkumnou (odvolací) instancí v soustavě obecných soudů, návrh, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 16. prosince 2004