Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 164/04 ECLI:CZ:US:2004:1.US.164.04 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies in administrative pension case.

Numero d'incarto I.ÚS 164/04
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Administrative Court decision regarding her pension benefits. The applicant argued that the lower court's ruling violated her right to equal treatment and legal certainty, but the Constitutional Court found the complaint inadmissible because she had not exhausted all available legal remedies. The court ruled that the case must be re-examined by the regional court and potentially the Supreme Administrative Court before any constitutional review can proceed.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 75 para. 1: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility legal remedies hierarchy subsidiarity principle pension dispute procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci V. H., právně zastoupené JUDr. V. B., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2004, č.j. 2 Ads 68/2003-84,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou dne 17. 3. 2004 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejího práva na rovné zacházení, právní předpisy byly aplikovány retroaktivně k její újmě a došlo i k porušení principu právní jistoty, jakož i jiných principů právního státu. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud v důchodové věci stěžovatelky vyhověl kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení a věc přikázal krajskému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Řízení před obecnými soudy tedy pokračuje.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva.

Ústavní soud konstatuje, aniž by jakkoli hodnotil právní názory Nejvyššího správního soudu vyslovené v napadeném rozhodnutí, že podání přípustné ústavní stížnosti je podmíněno vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky. Taková situace však v daném případě nenastala. Nejprve bude muset opětovně rozhodnout krajský soud a případně i Nejvyšší správní soud. Teprve poté bude moci být podána přípustná ústavní stížnost.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 31. března 2004

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj