Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 573/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.573.02 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed due to filing after the mandatory 60-day deadline expired.

Numero d'incarto IV.ÚS 573/02
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. J. R. against lower court rulings on personality protection. The applicant argued violations of fundamental rights, but the court found the complaint was submitted 60 days after the final legal remedy was served. The court ruled that this statutory deadline is absolute and cannot be extended or cured under the Constitution.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky: The 60-day deadline for filing a constitutional complaint is absolute and non-extendable; failure to meet this period results in the inadmissibility of the complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline absolute time limit personality protection Czech Constitution procedural inadmissibility fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů.
§ 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40, vydané v řízení o ochranu osobnosti.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K žádosti Ústavního soudu Krajský soud v Plzni dopisem ze dne 10. 9. 2002 sdělil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 byl doručen do vlastních rukou JUDr. J. K., který byl ve věci právním zástupcem stěžovatele, dne 28. 12. 2001. Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen právnímu zástupci stěžovatele v prosinci 2001, přičemž ústavní stížnosti byla podána k poštovní přepravě dne 24. srpna 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj