Constitutional Court annuls prosecutor's transfer of detainee to prison sentence, ruling it violates judicial independence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled two prosecutorial decisions transferring a convicted defendant from detention to the execution of a prison sentence. The petitioner argued this violated his rights to a judge and legal certainty under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court held that the Criminal Procedure Code does not authorize prosecutors to make such transfers, reserving this power exclusively for the court to ensure judicial independence.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 t. ř.; čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny: The prosecutor lacks authority to transfer a detainee to the execution of a prison sentence; such decisions must be made by the court to uphold the principle of judicial independence and the right to a judge.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Převedení obviněného (odsouzeného) z vazby do výkonu trestu odnětí svobody
Ústavní soud
rozhodl dne 7. března 2002 v senátě ve věci
ústavní stížnosti P. U., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního
státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt
792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv
2254/2000, za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze,
2) Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků
řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství
v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení
státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne
16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, se zrušují.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
usnesením státních zastupitelství stěžovatel uvádí, že těmito
rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv
zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Trestní řád
v ustanovení § 72 odst. 1 neumožňuje státnímu zástupci učinit při
rozhodování o vazbě jiné rozhodnutí, než propustit obviněného na
svobodu, stěžovatel navíc podal žádost o odklad výkonu trestu
uloženého za jiný trestný čin, a proto mělo být rozhodnuto v prvé
řadě o této jeho žádosti. Tím, že o převedení z vazby do výkonu
trestu rozhodovalo státní zastupitelství, byl stěžovatel současně
odňat svému zákonnému soudci. Z těchto, jakož i dalších, důvodů
domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených usnesení.
Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření z 5.
2. 2002 uvedlo, že postupem státního zastupitelství v tomto
trestním řízení nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových
ústavně zaručených práv. V situaci, kdy stěžovatel byl pravomocně
odsouzen v jiné věci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je
nařízen výkon trestu, nedošlo jeho propuštěním z vazby
a převedením do výkonu trestu k překročení pravomoci státního
zástupce vymezené trestním řádem.
Městské státní zastupitelství v Praze v dopise z 19. 2. 2002
uvedlo, že stěžovatelův případ není jediným, kdo je v obdobné
situaci převeden z vazby do výkonu trestu a poukázalo na to, že
soud bude případně moci rozhodnout o přerušení výkonu trestu podle
ustanovení § 325 trestního řádu.
Městský soud v Praze se podáním ze dne 28. 1. 2002 možnosti
postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Z obsahu spisu KZv 2254/2000 Městského státního
zastupitelství v Praze a spisu 1 VZt 792/2001 Vrchního státního
zastupitelství v Praze Ústavní soud zjistil, že napadenými
usneseními byl stěžovatel propuštěn z vazby, do které byl vzat
v souvislosti se stíháním vyšetřovatelem Policie ČR, Úřadu
vyšetřování hl. m. Prahy, vedeným pod sp. zn. ČVS:ÚVP 240/2000,
a současně převeden do výkonu trestu uloženého pravomocným
rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 45 T 24/98. Ze
sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2001 založeného ve
spise KZv 2254/2000 plyne, že po svém pravomocném odsouzení
stěžovatel požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze
zdravotních důvodů. Jak se v tomto sdělení výslovně konstatuje:
"V mezidobí byl odsouzený U. převeden usnesením MSZ v Praze, sp.
zn. KZv 2254/2000, z vazby do výkonu trestu ze shora citovaného
rozsudku, aniž bylo MS v Praze rozhodnuto o eventuálním odkladu
výkonu trestu ze zdravotních důvodů." V dalším přípise z 30. 11.
2001 však Městský soud v Praze již sděluje stěžovateli, že
považuje za nadbytečné rozhodovat o jeho žádosti o odklad výkonu
trestu odnětí svobody ze dne 12. 12. 2001, neboť stěžovateli
nebrání nic v tom, aby požádal o přerušení výkonu trestu ve smyslu
ustanovení § 325 odst. 1 trestního řádu, či upuštění od zbytku
výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 2 trestního řádu.
Stěžovateli třeba přisvědčit především v tom, že vzhledem
k ustanovení § 68 trestního řádu, v dříve, i nyní, platném znění
je rozhodování o vazbě zásadně svěřeno soudu, v přípravném řízení
soudci. Tímto ustanovením trestního řádu je realizován ústavní
princip zakotvený v čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého do vazby
lze vzít pouze na základě rozhodnutí soudu. Podle ustanovení § 72
trestního řádu, ve znění před novelou, mohl státní zástupce
rozhodnout v přípravném řízení o propuštění obviněného z vazby,
nicméně za podmínky, že pominuly důvody vazby a obviněný bude
propuštěn na svobodu. Trestní řád nezná tedy institut převedení
z vazby do výkonu trestu, tím méně pak připouští možnost, aby
takové rozhodnutí vydával státní zástupce. Pouze ve vyhlášce
Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb. je v ustanovení § 22
odst. 2 připuštěna možnost převodu obviněného z vazby do výkonu
trestu odnětí svobody, nicméně na základě opatření soudu
příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž
byl obviněný ve vazbě. O takový případ však v projednávané věci
nepochybně nejde.
Také rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím
související, jsou svěřena soudu, jenž mimo jiné je povinen
rozhodnout i o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení
§ 322 trestního řádu, a to rozhodnutím, proti kterému je podle
odst. 3 přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Tím, že
stěžovatel je odkazován na možnost požádat o přerušení výkonu
trestu, je mu znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého
a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a současně je
vzhledem k vydání napadených usnesení odnímán i svému zákonnému
soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť o přeměně vazby ve
výkonu trestu rozhodoval státní zástupce.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro
porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny
ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení podle
ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. března 2002