Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded, upholding criminal court rulings on theft charges.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by three individuals against criminal court judgments regarding theft charges. The applicants argued that the courts failed to clarify the factual circumstances, specifically regarding their intent and motivation, and violated their rights to a fair trial and property protection. The court determined that the lower courts acted within constitutional limits, properly applied evidence rules, and provided sufficient reasoning, rendering the complaints clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional Court dismisses constitutional complaints as clearly unfounded when lower courts have not violated constitutional principles of fair trial or nullum crimen sine lege.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
I. ÚS 208/01
Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. P. D., Ing. V. V. a Ing. M. J., všech zastoupených JUDr. K. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. 7 To 391/2000 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. března 2000 sp. zn. 4 T 194/98, v trestní věci, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. dubna 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. 7 To 391/2000 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. března 2000 sp. zn. 4 T 194/98. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčeni v základním právu každého činit, co není zákonem zakázáno, při vědomí toho, že nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, vyplývajícím z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále v základním právu na realizaci vlastnického práva způsobem, který vlastník uzná za vhodný dle čl. 11 odst. 1 Listiny, v základním právu domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany dle čl. 36 odst. 1 Listiny, v základním právu vyjadřovat se ke všem v soudním řízení prováděným důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny a konečně v základním právu plynoucím z ústavní maximy nullum crimen sine lege nulla poena sine lege dle čl. 39 Listiny. Stěžovatelé dále spolu s ústavní stížnosti dle § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. podali Ústavnímu soudu návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. 7 To 391/2000.
Ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 194/98, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:
Rozsudkem soudu I. stupně byli stěžovatelé uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., za což byli odsouzeni k peněžitému trestu, v případě jeho nevykonání pak k náhradnímu trestu odnětí svobody. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. 7 To 391/2000 uvedený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu, stěžovatele uznal vinnými spácháním trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. při uložení shodných trestů. Důvodem reformačního rozhodnutí soudu II. stupně bylo nesprávné označení poškozeného ve výroku nalézacího soudu.
Ústavní stížnost oběma rozsudkům obecných soudů, jakož i řízení, jež jejich přijetí předcházelo, vytýká zejména neobjasnění skutkového stavu, zvláště otázek motivace a úmyslu stěžovatelů, porušení pravidel upravujících průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu a konečně nesprávné hmotněprávní posouzení věci.
K výzvě Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 25. června 2001 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Krajský soud v Ostravě, dne 14. června 2001 Okresní soud v Novém Jičíně. Jak předseda senátu 7 To Krajského soudu v Ostravě, tak i předseda senátu 4 T Okresního soudu v Novém Jičíně ve svých vyjádřeních v plném rozsahu odkazují na odůvodnění v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu.
Usnesením ze dne 14. srpna 2001 č. j.
I. ÚS 208/01-54
Ústavní soud vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. 7 To 391/2000 do meritorního rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (
III. ÚS 23/93
,
IV. ÚS 23/93
a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a, nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz např.
III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95 a další), nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy, ani to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvené v Ústavě, Listině nebo mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy.
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při hodnocení důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování. Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci respektoval kautely plynoucí z trestního řádu, respektoval příslušná procesní ustanovení upravující zásadu vyhledávací, zásadu volného hodnocení důkazů, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku, svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž přiléhavě reagoval na argumentaci obsaženou v odvolání stěžovatele do rozhodnutí nalézacího soudu, a v tom rámci i reflektoval některé jeho nedostatky a vyvodil z nich odpovídající závěry. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny), ani základní práva plynoucí
ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny). Argumentují-li stěžovatelé i dotčením základního práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny, Ústavní soud odkazuje na ústavní rámec jeho uplatňování dle čl. 11 odst. 3 Listiny, jenž plně dopadá i na rozhodovanou věc. Konečně Ústavní soud ze strany soudu odvolacího neshledal takové porušení pravidel upravujících průběh veřejného zasedání, jež by mohlo omezit základní práva stěžovatelů na řádný proces, a to s ohledem na kautely plynoucí z ustanovení § 263 a § 216 odst. 2 tr. řádu.
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně, dne 18. září 2003