Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 12/01 ECLI:CZ:US:2001:1.US.12.01 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaints for procedural defects and lack of standing regarding civil lawyer representation rules.

Numero d'incarto I.ÚS 12/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by three individuals against a regional court's refusal to allow a general power of attorney. The applicants argued that the lower courts violated their right to a fair trial and legal certainty by rejecting their chosen representative. The court ruled that the lower courts correctly applied civil procedure law and that the applicants lacked standing or had failed to cure formal defects in their submissions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure: The Constitutional Court rejects complaints where the applicant lacks standing to file, fails to cure formal defects within the deadline, or where the lower courts correctly applied statutory restrictions on representation without violating constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint standing to sue general power of attorney civil procedure law formal defects fair trial rights Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure
Constitution of the Czech Republic
Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů K. Š., Ing. J. C., a H. J., všech zastoupených advokátem Mgr. R. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 25. 10. 2000, č.j. 29 Co 524/2000-26, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec potvrdil napadeným usnesením usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 9. 2000, č.j. 18 C 744/2000-14, kterým nebylo připuštěno zastoupení stěžovatelů K. Š. a H. J. posledním ze stěžovatelů Ing. J. C. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že - jak bylo z předmětných soudních spisů zjištěno - zastupuje již Ing. J. C. jako obecný zmocněnec u téhož soudu jiné účastníky ve dvou dalších řízeních, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 225/97 mezi Z. I., s.r.o., a J. B. a v řízení vedeném pod sp.zn. 8 C 553/97 mezi Ing. R. O. a M. D., přičemž v obou případech jde evidentně o věci, které se souzenou věcí nesouvisí. Usnesení soudu I. stupně proto bylo správné, neboť byly splněny zákonné podmínky ust. § 27 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého soud nepřipustí zastoupení obecným zmocněncem mj. i tehdy, pokud obecný zmocněnec vystupuje v tomto postavení v různých věcech opětovně.

Proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec podali stěžovatelé ústavní stížnost, ve které se domáhají jeho zrušení. Ústavní stížnost neměla všechny náležitosti ve smyslu ust. § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé nebyli zastoupení advokátem (§§ 30 odst. 1 a 31 odst. 2 cit. zákona).

Dne 5. 3. 2001 byli stěžovatelé vyzváni k odstranění vad stížnosti s poučením, že tato ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vady do 30 dnů od doručení této výzvy. Ve stanovené lhůtě odstranili vytčené vady pouze stěžovatel Ing. J. C. a stěžovatelka H. J., neboť Ústavnímu soudu byla doručena jejich stížnost sepsaná advokátem Mgr. R. H. Stěžovatel K. Š. vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil.

Stěžovatelé Ing. J. C. a H. J., jejichž ústavní stížností se Ústavní soud nadále zabýval, pak tvrdí, že soud porušil procesní předpisy, když nepřipustil straně žalované zvoleného zmocněnce, ale zároveň jednal v rozporu se zásadami dle čl. 36 odst. 1 Listiny, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestraného soudu, a v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec a Okresní soud v Liberci.

Okresní soud v Liberci pouze odkázal zcela na odůvodnění jím vydaného rozhodnutí ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. 18 C 744/2000.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec zejména uvedl, že ústavní stížnost napadá rozhodnutí vydané v souladu s kogentním ustanovením zákona, aniž by se v ní tvrdilo, že by šlo o ustanovení, které je v rozporu s Ústavou. Není tomu tak a argumentace čl. 96 Ústavy a čl. 37 Listiny je zavádějící a účelová, jestliže je uváděna do souvislosti s tvrzením, že soud nerozhodoval nestranně. Je i nepravdivá, protože jediným důvodem napadeného rozhodnutí je skutečnost, že obecný zmocněnec Ing. J. C. zastupuje v různých navzájem nesouvisejících věcech. Čl. 36 odst. 1 Listiny, který zakládá právo obrátit se s věcí na nezávislý a nestranný soud, uvádí toto právo do souvislosti se stanoveným postupem, jehož součástí je i ust. § 27 odst. 2 o.s.ř. Stížnost je prý tedy bezdůvodná a nezbývá než v ostatním odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Dále Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec sdělil, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez ústního jednání před Ústavním soudem.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

1) Ústavní stížnost stěžovatel K. Š. vykazuje nadále vady, které stěžovatel vzdor výzvě soudu v předepsané lhůtě neodstranil. Jsou tedy u něho splněny podmínky odmítnutí stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

2) Pokud jde o stěžovatele Ing. J. C., plyne z obsahu spisu, že Ing. C. nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána napadená usnesení; v tomto řízení byl toliko zmocněn účastníky, aby je zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Stěžovatel Ing. C. tedy není - jak plyne z ustanovení § 72 odst. 1 cit. zákona - osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Jsou tedy splněny podmínky odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

3) Ústavní soud tedy nadále věcně přezkoumával pouze ústavní stížnost stěžovatelky H. J. Dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neakceptuje názor stěžovatelky, že napadenými usneseními byla porušena její ústavně zaručená práva ve svém souhrnu zahrnující právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, protože nebylo připuštěno její zastoupení občanem, který je způsobilý k právním úkonům. Z jejich odůvodnění totiž vyplývá, že se oba soudy náležitě vypořádaly se zjištěním a posouzením důvodů, pro které ji obecný zmocněnec Ing. J. C. nemůže vzhledem k ust. § 27 odst. 2 o.s.ř. v projednávané věci zastupovat. Ústavní soud nevidí důvod, aby právní názory obecných soudů a jejich závěry z ústavněprávního hlediska neakceptoval.

V tomto směru rovněž Ústavní soud neshledal tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry obou soudů a vykonanými skutkovými zjištěními ve smyslu vlastní ustálené judikatury. Oba soudy rozhodovaly v rámci zákonem stanoveného postupu a respektovaly principy spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Napadená usnesení nejsou v rozporu ani s ústavněprávními principy uvedenými v čl. 1, 81, 95 a 96 Ústavy a v čl. 36 a 37 Listiny, jichž se stěžovatel v původním podání dovolává. V této souvislosti je třeba poznamenat, že úkolem Ústavního soudu, který není součástí soustavy obecných soudů, je toliko ochrana ústavních principů (čl. 83 ústavy), a proto mu nepřísluší přezkoumávat jejich rozhodnutí, pokud jimi nebyla porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky. O takový případ se však v souzené věci nejedná.

Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost

- stěžovatele K. Š. podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

- stěžovatele Ing. J. C. podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona,

- stěžovatelky H. J. podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu