Constitutional court dismisses appeal claiming unfair trial due to contract withdrawal in binding sales agreement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an engineer against a regional court ruling. The complainant argued that the lower courts violated his right to a fair trial by upholding a sales contract from which he had validly withdrawn, citing a prior decision regarding a different type of contract. The court rejected this claim because the specific sales agreement in question did not include a statutory or agreed-upon right of withdrawal, making the parties bound by their obligations regardless of the complainant's subsequent actions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court holds that a prior decision regarding a contract with a withdrawal clause does not justify overturning a judgment on a binding sales contract lacking such a provision, as the parties remain obligated to fulfill their duties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 722/2000
Ústavní soud rozhodl dle 22. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. D., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2000, čj. 27 Co 244/2000-48,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem a řízením jemu předcházejícím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý a nestranný soudní proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okolnosti sepisu smlouvy mezi stěžovatelem a žalobkyní nasvědčují totiž jejímu rozporu s ustanovením § 3 a § 39 občanského zákoníku a rovněž s ustanovením § 49 občanského zákoníku, neboť stěžovatel od smlouvy včas a řádně písemně odstoupil. Podle stěžovatelova názoru i odstoupení od kupní smlouvy třeba totiž považovat za změnu smlouvy, umožňující následné odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 48 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně na stěžovatelovo písemné sdělení o odstoupení od kupní smlouvy nereagovala, ani po něm nepožadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 %, třeba toto jednání chápati jako konkludentní souhlas. Stěžovatel tedy v souladu se zásadou smluvní volnosti a svobodného rozhodování odstoupil způsobem, který respektoval i Ústavní soud, mimo jiné, ve svém nálezu
sp. zn. IV. ÚS 276/99
. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení uvedeného rozhodnutí.
Z obsahu spisu 4 C 148/97 Okresního soudu Praha - východ Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 2. 9. 1999, čj. 4 C 148/97-28, bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni společnosti Z. s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích částku 28 990,50 Kč s přísl. jako dohodnutou kupní cenu kupní smlouvou ze dne 11. 11. 1994. V uvedené smlouvě účastníci nesjednali možnost od ní odstoupit a tato možnost není upravena ani zákonem, což ve svých důsledcích znamená, že z této smlouvy jsou oba její účastníci zavázáni. K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice R. D. rozhodl Krajský soud v Praze tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ztotožniv se se závěrem, že uzavřením kupní smlouvy jsou z ní v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku oba účastníci zavázáni. Podle ustanovení § 48 odst. 1 občanského zákoníku totiž od smlouvy může účastník odstoupit jen tehdy, jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto, o takový případ však v projednávané věci nejde.
Nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. IV. ÚS 276/99
se týká zcela jiného typu smlouvy uzavírané spol. s r. o. Z., totiž smlouvy, v níž byla dohodnuta možnost odstoupit od smlouvy, a to kterýmkoli z účastníků. V projednávané věci tomu však tak není, takže ani skutečnost, že mezi účastníky byla pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta podle ustanovení § 544 občanského zákoníku, nemění nic na povinnosti stěžovatele zaplatit žalobkyni dohodnutou kupní cenu, není-li možnost odstoupit od smlouvy dána ani zákonem. Jinak dalšími námitkami stěžovatele týkajícími se platnosti kupní smlouvy se totiž zabývaly již obecné soudy a ani Ústavní soud jejich závěry vyvozené z učiněných skutkových zjištění rozhodně nepovažuje za extrémní, a tím i posunující projednávanou věc do ústavně právní roviny.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu