Constitutional Court annuls detention order due to failure to justify necessity and procedural time limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the Regional Court's detention order because it failed to adequately justify the necessity of detention and violated the 24-hour procedural deadline. The applicant argued that the court's reasoning was insufficient given his legal residence and lack of flight risk, while the court found the justification generic and the timing non-compliant. Ultimately, the court ruled that the decision violated the right to a fair trial and the duty to provide reasoned judgments.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 381 odst. 1 tr. řádu; čl. 8 odst. 3 a 5 Listiny základních práv a svobod: Detention orders must be justified by specific necessity to prevent escape and must comply with strict procedural time limits and the duty to provide reasoned judgments.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Povinnost soudů odůvodnit svá rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí o vydací vazbě.
Ústavní soud
rozhodl v senátě o ústavní stížnosti Ing. V. D.
T., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 1 Nt 111/2000,
ze dne 23. 10. 2000, za účasti Krajského soudu v Brně, jako
účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2000, sp. zn.
1 Nt 111/2000, se zrušuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností,
s odvoláním na porušení práv zaručených čl. 8 Listiny základních
práv a svobod, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí
Krajského soudu v Brně, jímž byl dle § 381 odst. l tr. řádu vzat
do vydávací vazby. Návrh na uvalení vazby, jak uvádí stěžovatel
v důvodech ústavní stížnosti, podalo Krajské státní zastupitelství
v Brně, které provádí šetření o vydání stěžovatele do Vietnamské
republiky, a to na podkladě zatýkacího rozkazu Městského
policejního ředitelství v Hai Phong ze dne 29. 10. 1997, sp. zn.
95/LTN, podle něhož je stěžovatel podezřelý ze spáchání trestného
činu "pašování zboží přes státní hranici" dle § 97 část. VUU
vietnamského trestního zákona. Vydání napadeného usnesení, jak se
dále uvádí v důvodech ústavní stížnosti, předcházelo omezení
stěžovatele na osobní svobodě, k němuž došlo ze strany policie dne
20. 10. 2000 ve chvíli, kdy se dostavil na referát cizinecké
policie v Brně, kde mu mělo být prodlouženo povolení
k dlouhodobému pobytu v České republice. Dne 22. 10. 2000
v 10,00 hod byl předán Krajskému soudu v Brně a vlastní řízení
o uvalení vazby pak začalo 23. 10. 2000, již v přítomnosti jeho
obhájce, v době po 9,30 hod. s tím, že soudkyně Krajského soudu
v Brně po poučení nechala protokolovat jeho výpověď. V 10,02 hod.
byla obhájcem stěžovatele upozorněna na to, že vypršela 24
hodinová lhůta daná k rozhodnutí článkem 8 Listiny základních práv
a svobod, a tudíž že je stěžovatel nadále omezován na osobní
svobodě protiprávně. Na toto upozornění reagovala soudkyně tak, že
obratem vyhlásila, že jej bere do vazby dle § 381 odst. 1 tr.
řádu, a i čas tohoto vyhlášení je zanesen ve spisovém materiálu.
Skutečnost, že v jeho případě nebyla dodržena stanovená lhůta 24
hodin, pak podle něj dokladuje samotný spisový materiál, sp. zn.
1 Nt 111/2000, Krajského soudu v Brně, kde jsou časové údaje
podchyceny, a odkázal na přítomnost dalších osob - jeho obhájce,
soudní zapisovatelky a dvou policistů eskortního oddílu CZP MŘ PČR
Brno, kteří mohou prokázat, že usnesení o vzetí do vazby bylo
vydáno po 10,00 hod. uvedeného dne. Dále stěžovatel v ústavní
stížnosti uvádí, že i při odhlédnutí od ostatních okolností
případu, jako že se jednání, jež je mu kladeno za vinu,
nedopustil, není dle jeho názoru uvalení vazby dle § 381 odst. 1
tr. řádu v souladu se zákonem, neboť nejsou naplněny znaky tímto
ustanovením požadované. Odůvodnění napadeného usnesení je totiž
dle jeho názoru nepřezkoumatelné, když jediné zdůvodnění je podle
něj dáno citací uvedenou v odůvodnění, a to "okolnostmi případu
a osobou jmenovaného".
Krajský soud v Brně, jako účastník tohoto řízení, v písemném
vyjádření k obsahu ústavní stížnosti v podstatě odkázal na
šetření, které ve věci provedl místopředseda Krajského soudu
v Brně, jehož závěr nepotvrzuje, že by v dané věci došlo
k překročení 24 hodinové lhůty při vydání rozhodnutí o uvalení
vydávací vazby.
Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Brně, sp. zn.
1 Nt 111/2000, z jehož obsahu zjistil, že časové údaje, týkající
se předání věci soudu dne 22. 10. 2000 v 10,00 hodin, odpovídají
skutečnosti. Tímto okamžikem tedy počala stěžovateli běžet 24
hodinová lhůta uvedená v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod, v níž soud byl povinen rozhodnout o uvalení vazby. Jak
je dále patrno z obsahu uvedeného spisu, jmenovitě z protokolu
o jednání o návrhu krajského státního zástupce v Brně na vzetí
stěžovatele do vazby ze dne 23. 10. 2000, počalo toto jednání,
jehož výsledkem bylo vydání napadeného usnesení o vzetí
stěžovatele do vazby, v 9,30 hod. Poté po vyjádření stěžovatele
a jeho obhájce a jejich reakce na poučení soudkyně o možnosti
zkráceného vydávacího řízení bylo vyhlášeno rozhodnutí o vzetí
stěžovatele do vazby s tím, že skončení tohoto jednání poté, co
bylo dáno poučení o tom, že proti tomuto usnesení není přípustný
opravný prostředek, je vyznačeno časem 10,02 hod. Po podpisech
protokolu přítomnými pak následuje poznámka, která není podepsána,
v níž se uvádí, že rozhodnutí bylo vydáno po lhůtě v 10,02 hod.
K uvedenému protokolu pak následně, jak dále patrno z obsahu
označeného spisu, podala vyjádření kromě předsedkyně senátu, jež
napadené rozhodnutí vydala, také zapisovatelka, která protokol
o jednání prostřednictvím počítače pořizovala, v němž tato
potvrzuje, že samotné rozhodnutí bylo vydáno krátce před 10,00
hodinou. S přihlédnutím k tomu, že písemné vyhotovení protokolu
o jednání bylo pořízeno v 10,02 hod, dále k tomu, že po vyhlášení
rozhodnutí následovalo ještě poučení o opravném prostředku, jakož
i následné jeho podepisování přítomnými, jeví se Ústavnímu soudu
jako skutečnosti odpovídající, že k samotnému vyhlášení rozhodnutí
došlo ještě před uplynutím lhůty stanovené v čl. 8 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod, a to také s ohledem na dobu, kdy úkon
započal - 9,30 hod. - a jeho obsah, tak jak byl v protokolu o něm
zachycen. Ústavní soud tedy s ohledem na shora uvedené
nepřisvědčil stěžovateli v tom, že by v důsledku nedodržení
zákonem stanovené lhůty došlo k porušení práva, zaručeného čl. 8
odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Na druhé straně však Ústavní soud nemůže pominout fakt, že
rozhodnutí o vzetí osoby do vazby podle ustanovení § 381 odst. 1
tr. řádu, s odkazem na které bylo usnesení krajského soudu vydáno,
je rozhodnutím fakultativním, které je vázáno na zákonnou
podmínku, že uvalení vazby je nutné k zamezení útěku takové osoby.
V daném případě za stavu, kdy stěžovatel tvrdí, jak z obsahu spisu
patrno, že v České republice žije legálně již od roku 1993, nikdy
zde nebyl souzen, má zde povolen dlouhodobý pobyt, vlastní zde
rodinný dům, v němž bydlí se svou družkou, s níž má pětileté dítě,
a od roku 1995 z České republiky nikdy nevycestoval, tak pouhý
odkaz na okolnosti případu a osobu stěžovatele, jak to
v odůvodnění svého rozhodnutí obecný soud učinil, aniž byl uvedený
odkaz jakkoliv konkretizován, není podle přesvědčení Ústavního
soudu způsobilý odůvodnit nutnost uvalení vazby k zamezení útěku.
Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje
v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.
Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu tak, jak vyplývají z čl. 36 a násl.
Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy ČR.
Jedním z nich, představujícím součást práva na řádný proces, jakož
i pojmu právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je
i povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit, a to v trestním řízení
v případě usnesení způsobem zakotveným v § 134 odst. 2 tr. řádu
(viz nálezy Ústavního soudu, sp. zn.
III. ÚS 188/99
, IV. ÚS
137/2000). Uvedenému požadavku však napadené usnesení, jak shora
uvedeno, nevyhovuje, dostává se tak do rozporu s čl. 8 odst. 5
Listiny základních práv a svobod, a proto bylo Ústavním soudem
zrušeno [§ 82 odst. 1, 2 písm. a) odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. března 2001