Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 371/2000 ECLI:CZ:US:2000:4.US.371.2000 Generato dall'IA

Conspiracy detention requires specific facts proving intent to obstruct justice, not just investigation start.

Numero d'incarto IV.ÚS 371/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled the Regional Court's dismissal of the petitioner's constitutional complaint regarding his detention. The petitioner argued no specific facts justified the detention, while the prosecution claimed evidence of witness tampering existed. The Court ruled that the statutory requirement for 'conspiracy detention' demands concrete evidence of the suspect's intent to obstruct justice, not merely the early stage of an investigation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu; The detention based on the risk of obstructing the investigation is conditional upon the existence of specific facts indicating the suspect's active intent to hinder the discovery of significant circumstances.

Parole chiave

Generato dall'IA
conspiracy detention obstruction of justice specific facts requirement witness tampering early investigation stage constitutional complaint Czech Criminal Procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu
Důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu
§ 68 trestního řádu
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu
ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl, když
čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
zakotveného v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Komentář k trestnímu řádu (1. vydání 1995, str. 263)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu

Ústavní soud

rozhodl dne 6. září 2000 v senátě ve věci

ústavní stížnosti P. t. č. Vazební věznice, P. P. 5, 140 57 Praha

- Pankrác, zastoupeného JUDr. M. U. proti usnesení Krajského soudu

v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, čj. 6 To 243/2000-36, za

účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení,

a vedlejšího účastníka Krajského státního zastupitelství v Ústí

nad Labem, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000,

čj. 6 To 243/2000-36, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatel mimo jiné

uvádí, že v daném případě neexistují a nebyly ani zjištěny žádné

konkrétní skutečnosti svědčící pro uvalení vazby, a proto

z tohoto, jakož i dalších, důvodů se domáhá zrušení napadeného

usnesení.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření ze dne 10.

8. 2000 poukázal na své stanovisko vyjádřené v napadeném

rozhodnutí s tím, že k němu nemá co dodat či změnit.

Vedlejší účastník Krajské státní zastupitelství v Ústí nad

Labem uvedlo ve svém vyjádřené ze dne 22. 8. 2000, že

z vyšetřovacího spisu jsou zřejmé naprosto konkrétní údaje

o možném ovlivňování svědků či spoluobviněných a možné manipulaci

s důkazy. Z těchto, jakož i dalších, důvodů nepovažuje podanou

ústavní stížnost za opodstatněnou.

Z obsahu spisu 40 Nt 149/2000 Okresního soudu v Ústí nad

Labem Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 4.

3. 2000, čj. 40 Nt 149/2000-7, byl stěžovatel podle § 68 trestního

řádu za použití § 67 odst. 2 trestního řádu z důvodů uvedených

v § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu vzat do vazby dnem 3. 3.

2000. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že dosud

zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které

stěžovateli bylo sděleno obvinění, jím byly spáchány, vykazují

znaky trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 4

trestního zákona, že vyšetřování trestné činnosti je teprve

v počátcích, již nyní je však evidentní, že se na trestné činnosti

měly podílet i další, doposud nevyslechnuté, osoby a bude třeba

provést výslechy velkého počtu svědků. Hrozí tedy důvodná obava,

že stěžovatel bude působit na dosud nevyslechnuté osoby či jiným

způsobem mařit objasnění skutečností významných pro trestní

stíhání, splňující vazební podmínku podle § 67 odst. 1 písm. b)

trestního řádu. Ke stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud

v Ústí nad Labem napadeným usnesením tak, že tuto stížnost podle

ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl, když

v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že při rozhodování ohledně

existence vazebních důvodů nejde o meritorní zjišťování následků

předpokládaných ustanovením § 67 odst. 1 trestního řádu, ale

o konstatování okolností, které obavy z daného následku

předpokládaného citovaným ustanovením vazbu odůvodňují.

Podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu

obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní

skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude působit na dosud

soudem nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit

objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Tato, tzv.

koluzní vazba, je tedy na místě, jestliže v posuzovaném případě

jsou shledány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že

obviněný bude mařit zjištění skutkových okolností důležitých pro

objasnění věci. Jak Ústavní soud zdůraznil již v celé řadě svých

nálezů, a to shodně i se stanoviskem zaujatým v Komentáři

k trestnímu řádu (1. vydání 1995, str. 263), tento vazební důvod

je podmíněn existencí konkrétních skutečností spojených

s předpokládanou aktivní činností obviněného, jež směřuje k maření

skutečností závažných pro trestní stíhání. Již proto nemůže být

koluzním důvodem vazby jen určitá důkazní situace, např. počátek

vyšetřování, kterého se dovolávají obecné soudy, rozsáhlost

dokazování, ale musí zde být konkrétní skutečnosti nasvědčující

obavě, že obviněný koluzní záměry skutečně má. Rozhodnutí obecných

soudů jsou však v tomto směru zcela vágní, neboť uvedení jakékoli

konkrétní skutečnosti postrádají a v tomto směru jsou proto

i nepřezkoumatelná.

Ústavní soud proto pro porušení ústavně zaručeného práva

zakotveného v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod

ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 6. září 2000