Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 59/2000 ECLI:CZ:US:2000:3.US.59.2000 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses constitutional complaint regarding court fee payment delay and procedural stop. The court upholds the lower court's decision to halt proceedings due to non-payment. The court rejects claims of violated right to court protection. The court finds the lower court's action fully compliant with law. The court emphasizes that procedural deadlines carry legal consequences. The court notes that fee payment must occur at filing. The court states that procedural delays do not equate to rights violations. The court concludes that the complaint is clearly unfounded. The court affirms the lower court's procedural authority. The court maintains that non-payment justifies stopping the case. The court rejects arguments about one-day delay. The court confirms no constitutional violation occurred. The court dismisses the complaint as clearly unfounded.

Numero d'incarto III.ÚS 59/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against a district court's decision to halt proceedings. The complainant argued that the lower court violated their right to court protection by stopping the case after they claimed to have paid the required court fee. The court found that the complainant had actually missed the statutory deadline for payment and admitted to being in arrears, despite arguing the delay was only one day. The court ruled that the lower court correctly applied the law by halting the proceedings due to the procedural default, finding no violation of constitutional rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb.: A constitutional complaint is clearly unfounded when the applicant failed to meet a statutory procedural deadline for paying court fees, and the lower court's decision to halt proceedings based on this failure is fully compliant with the law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal court fee payment deadline procedural stop of proceedings right to court protection procedural default consequences lower court authority unfounded constitutional claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.
§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 34 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb.
čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud řízení o stěžovatelčině žalobě zastavil, ačkoli poplatek, k jehož úhradě byla stěžovatelka obecným soudem vyzvána, byl stěžovatelkou zaplacen.
čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.
§ 55 o. s. ř.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě

Ústavní soud rozhodl dne 16. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10 . prosince 1999, sp. zn. 30 Ca 186/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. prosince 1999 (30 Ca 186/99-13) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený obecný soud rozhodující o žalobě stěžovatelky v režimu správního soudnictví, porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud řízení o stěžovatelčině žalobě zastavil, ačkoli poplatek, k jehož úhradě byla stěžovatelka obecným soudem vyzvána, byl stěžovatelkou zaplacen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí obecného soudu vyplývá, že zákonem stanovenou poplatkovou povinnost stěžovatelka při podání žaloby nesplnila (§ 2, § 4 zák. ČNR č. 549/1991 Sb.), a proto byla s patřičným poučením k jeho úhradě soudního poplatku vyzvána a současně jí byla pro splnění poplatkové povinnosti stanovena lhůta.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka sama připouští, že se zaplacením soudního poplatku ve vztahu ke lhůtě stanové obecným soudem se ocitla v prodlení, poukazuje však na to, že jednak uvažovaná lhůta, jako lhůta soudcovská, je lhůtou pořádkovou, při jejímž zmeškání nedochází k zániku práva, jednak že zaplacením soudního poplatku se opozdila pouze o jeden den, takže v době vydání zastavovacího rozhodnutí byl poplatek již zaplacen. Od tohoto tvrzení posléze odvíjí výtku, že obecný soud (v době vydání posuzovaného rozhodnutí) nezkoumal dostatečně podmínky řízení, rozhodl nesprávně a stěžovatelku svým rozhodnutím poškodil v jejich ústavně zaručených právech na soudní ochranu.

Vývodům a tvrzením ústavní stížnosti nelze přisvědčit.

Jakkoli lhůta v posuzované věci stanovená obecným soudem v trvání osmi dnů je lhůtou pořádkovou, jde o lhůtu, s jejímž nedodržením spojuje zákon (§ 9 odst. 2 zák. ČNR č. 549/1991 Sb.) procesní důsledky, na něž byla stěžovatelka také přiměřeným způsobem upozorněna, když jinak v zásadě platí, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu (žaloby). Platební nekázeň účastníka řízení již sama o sobě je očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené v této nekázni pokračuje, jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li obecným soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná.

Jakkoli se postup obecného soudu ve věci posuzované ústavní stížnosti může jevit jako přísný, jde o postup zcela odpovídající zákonu, a proto mu ani z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nelze nic podstatného vytknout, neboť určení lhůty je věcí soudcovské pravomoci (§ 55 o. s. ř.) a její nedodržení pak věcí aplikace zákona, a proto také stěžovatelkou rozvedené výtky na adresu obecného soudu, stejně jako její tvrzení stran porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, jsou nepřípadné.

Z důvodů takto rozvedených byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána její samotnou povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. března 2000