Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 129/2000 ECLI:CZ:US:2000:2.US.129.2000 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding customs guarantee interpretation.

Numero d'incarto II.ÚS 129/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against lower court and customs decisions. The applicant argued that customs authorities incorrectly interpreted the concept of a global customs guarantee, claiming the guarantee document remained valid despite subsequent regulatory changes. The court rejected the complaint as manifestly unfounded, noting that the lower court had already addressed all objections and that the applicant's previous similar complaints had also been dismissed for the same reason.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the court finds no violation of constitutional rights or freedoms based on the presented facts and legal arguments.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint manifestly unfounded customs guarantee global customs guarantee interpretation of law Constitutional Court procedural dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
11, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 10 Ústavy

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti, společnosti O. B., a. s., zastoupené Ing. J. H., členem představenstva, právně zastoupené JUDr. B. D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, proti rozhodnutím Celního ředitelství České Budějovice ze dne 19. 7. 1999, č. j. 3198/1290-01/99-02, 3198/1290-01/99-05, 3198/1290-01/99-07 a 3198/1290-01/99-10, a proti rozhodnutím Celního úřadu Písek ze dne 24. 5. 1999, č. j. 1171/99, 1194/99, 1196/99, 1199/99, s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 19. 7. 1999, č. j. 3198/1290-01/99-02, 3198/1290-01/99-05, 3198/1290-01/99-07, a 3198/1290-01/99-10, a rozhodnutí Celního úřadu Písek ze dne 24. 5. 1999, č. j. 1171/99, 1194/99, 1196/99, 1199/99, s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 4 čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že celní orgány nesprávně interpretovaly pojem globální celní záruky. Stěžovatelka uvádí, že vystavila záruční listinu dle vzoru uvedeného ve vyhlášce č. 92/1993 Sb., a jakékoli pozdější změny tohoto právního předpisu nemají na obsah záruční listiny a na výklad jejího textu žádný vliv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný ( ust. § 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm a), zák. č. 182/1993, ve znění pozdějších předpisů).

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, vyplývá, že krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, včetně otázky jednotnosti výkladu globální celní záruky celními orgány. Pojem globální celní záruky vyložil v souladu s ustanovením § 256 celního zákona ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 113/1997 Sb., jakož i v souladu s ustanovením § 256 písm. a) celního zákona, ve znění po uvedené novele, i se zřetelem na vyhlášku č. 92/1993 Sb., ve znění platném ke dni vystavení předmětné globální záruky 25. 6. 1996, jakož i vyhlášku č. 135/1998 Sb., a vyhlášku č. 124/1999 Sb.

Ústavní soud již dříve rozhodoval o ústavních stížnostech stěžovatelky týkajících se globální celní záruky několikrát ( usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 537/98

,

II. ÚS 537/98

,

III. ÚS 144/99

,

III. ÚS 281/99

ad.). Ve všech uvedených případech byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 4 čl. 11 nebo čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99 - jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv v předmětné věci poskytuje - odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 9. května 2000