Constitutional Court voids court fee orders where prior appeal fees were paid and the case was overturned.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court voided lower court decisions ordering plaintiffs to pay new appeal fees after they had already paid fees for a prior appeal that resulted in the case's reversal. The plaintiffs argued that the fee schedule explicitly exempts such situations, while the lower courts incorrectly deemed the prior payment irrelevant due to rising property values. The Court ruled that imposing fees where the law provides an exemption violates constitutional rights to legal protection and the rule of law.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 549/1992 Sb., o soudních poplatcích, poznámka 2 odst. 2; Ústava ČR, čl. 36 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 95 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Pokud zákon zruší rozsudek v důsledku odvolání a stanoví osvobození od poplatku z odvolání proti novému rozhodnutí, nesmí soud ukládat poplatníkovi povinnost zaplatit poplatek z odvolání proti novému rozhodnutí, pokud již zaplatil poplatek z odvolání proti předchozímu rozhodnutí.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Povinnost platit soudní poplatek z odvolání
Ústavní soud
rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci
ústavní stížnosti 1) J. F., 2) H. H., proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30 Co 514/98-244,
a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 7. 1998, čj.
1 C 43/93-238, za účasti 1) Krajského soudu v Praze, 2) Okresního
soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a vedlejšího účastníka
B. S., za souhlasu
účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30
Co 514/98-244, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21.
7. 1998, čj. 1 C 43/93-238, se zrušují.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
rozhodnutím obecných soudů, jimiž byla stěžovatelům uložena
povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši
Kč 55.649,--, stěžovatelé poukazují na tu skutečnost, že již
uhradili soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 12 482,--, v jehož
důsledku došlo ke zrušení napadeného rozsudku, a že tedy jde
o případ uvedený v bodu 2 poznámky sazebníku soudních poplatků,
kdy poplatek z odvolání proti novému rozhodnutí soudu prvého
stupně se již neplatí. Napadenými rozhodnutími byla tedy porušena
celá řada ústavně zaručených práv, zejména práv zakotvených v čl.
1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 95
odst. 1 Ústavy ČR, a stěžovatelé se proto domáhají zrušení obou
napadených usnesení.
Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 6. 5. 1999
připustil, že vzhledem k odst. 2 poznámky k sazebníku soudních
poplatků (příloha k zákonu č. 549/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) stěžovatelům poplatková povinnost v zásadě nevznikla,
nicméně v souvislosti s aktuální, tedy vyšší, cenou nemovitostí
bylo na místě doměření soudního poplatku.
Okresní soud v Rakovníku se plně ztotožnil se závěry
Krajského soudu v Praze uvedenými v jeho usnesení.
Vedlejší účastník B. S. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Z obsahu spisu 1 C 43/93 Okresního soudu v Rakovníku Ústavní
soud zjistil, že vedlejší účastník B. S. podal u tohoto soudu dne
9. 4. 1993 návrh na zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, aby byl určen výlučným
vlastníkem těchto nemovitostí a uložena mu povinnost uhradit
hodnotu spoluvlastnických podílů každému ze stěžovatelů. Proti
návrhu vyhovujícímu rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne
14. 2. 1994, čj. 1 C 43/93-47, podali stěžovatelé odvolání, a byli
proto usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 4. 1994
vyzváni k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši Kč 12
482,--, kterýžto poplatek dne 11. 5. 1994 zaplatili. Usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 1995, čj. 15 Co 639/94-87,
byl napadený rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení došlo posléze mezi
účastníky řízení, to po dalším odvolání podaném stěžovateli,
k uzavření smíru schváleného usnesením Krajského soudu v Praze ze
dne 9. 12. 1997, čj. 28 Co 540/97-227. V důvodech tohoto usnesení
je současně konstatováno, že o povinnosti zaplatit soudní poplatek
z odvolání bude rozhodnuto soudem prvého stupně, jak se také stalo
napadeným usnesením, ukládajícím stěžovatelům povinnost zaplatit
soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 55 649,--. O odvolání
stěžovatelů, v němž poukazovali na skutečnost, že z prvního
odvolání byl soudní poplatek již uhrazen a že tomuto odvolání bylo
vyhověno, rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že
usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí
uvedl krajský soud, že námitka poukazující na zaplacení soudního
poplatku z odvolání podaného proti prvnímu rozsudku okresního
soudu je zcela irelevantní, neboť v daném případě jsou stěžovatelé
povinni soudní poplatek zaplatit za odvolání podané proti dalšímu
rozsudku okresního soudu.
Z uvedeného tedy plyne, že obecné soudy, rozhodující
o povinnosti stěžovatelů zaplatit soudní poplatek z odvolání,
ponechaly zcela stranou kogentní poznámku k sazebníku soudních
poplatků uvedenou pod bodem 2 přílohy k zákonu ČNR č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V této
poznámce je totiž uvedeno, že došlo-li ke zrušení rozsudku
v důsledku odvolání, dovolání nebo povolení obnovy řízení, neplatí
poplatek z odvolání nebo dovolání proti novému rozhodnutí soudu
prvého stupně poplatník, který již jednou poplatek z odvolání nebo
dovolání zaplatil, jde-li o položky 1, 6, 8, 9 a 18 sazebníku, jak
je tomu i v projednávané věci. Úprava poplatkové povinnosti či
osvobození od ní, provedená citovaným zákonem, představuje jeden
ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve
smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovil-li totiž zákon i v tomto
směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním
v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat
nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát
prostřednictvím orgánu soudní moci. Jinými slovy, je-li účastníku
v rozporu s citovaným zákonem ukládána poplatková povinnost tam,
kde ji nemá, představuje takový zásah ze strany státu zpravidla
současně i odepření práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst.
1 Listiny, jakož i porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož
povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho
mezích, a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je soudce při
rozhodování vázán zákonem. Není přitom v daném případě v principu
věcí Ústavního soudu, aby zkoumal, zda poplatková povinnost
stěžovatelů případně doznala změn v důsledku zvýšení ceny předmětu
řízení, zejména považuje-li Krajský soud v Praze v napadeném
usnesení fakt již zaplaceného soudního poplatku z odvolání,
vedoucího ke zrušení napadeného rozsudku, za zcela irelevantní.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro
porušení již uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm.
a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. srpna 1999