Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 199/99 ECLI:CZ:US:1999:3.US.199.99 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaints for rejecting tenancy termination due to factual errors in address details.

Numero d'incarto III.ÚS 199/99
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected constitutional complaints filed by tenants against lower court rulings denying their requests to terminate a lease. The tenants argued that courts violated their right to judicial protection by accepting a lease termination based on an incorrect address, despite admitting the address was wrong. The court dismissed the complaints because the Constitutional Court does not review the substantive correctness of lower court decisions unless procedural violations are proven, which was not demonstrated here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court of the Czech Republic does not review the substantive correctness or legality of decisions by public authority organs unless they have acted contrary to the prescribed procedure.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility substantive review prohibition right to judicial protection lease termination dispute procedural compliance requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 34 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1/1993 Sb.) nepřísluší přezkum rozhodnutí orgánů veřejné moci z hlediska jejich věcné správnosti či legality, pokud ovšem tyto orgány v řízení před nimi postupují v souladu se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, k tomu srov.
čl. 83 úst. zákona č. 1/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 199/99

Ústavní soud rozhodl dne 13. 7. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek J. Č., M. V., a V. Š., všech právně zastoupených Mgr. I. Ch., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. 21 Co 619/98, 21 Co 620/98, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. 10 C 219/96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních podmínek přípustnosti ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadly stěžovatelky doručené a pravomocné rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. června 1998 (ve věci téhož soudu sp. zn.

10 C 219/96) a Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 1999 (21 Co 619/98, 21 Co 620/98) a tvrdily, že obecné soudy svými rozhodnutími jako orgány veřejné moci porušily jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecné soudy shodně nevyhověly jejich žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, když byly dospěly k závěru, že stěžovatelkami daná výpověď je absolutně neplatná pro nesprávnost údaje o prostorovém situování bytu v domě; aniž by stěžovatelky - odhlédnuto od obsáhlé (opakované) polemiky s rozhodovacími důvody obecných soudů - blíže svá tvrzení stran porušeného ústavně zaručeného práva rozvedly nebo podrobněji zdůvodnily, navrhly, aby Ústavní soud jimi napadená rozhodnutí obecných soudů (viz shora) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že jakkoli stěžovatelky připouští, že v jimi udělené výpovědi z nájmu bytu stejně jako v žalobě byl uvažovaný byt označen (situován) nesprávně, pro další jeho znaky mají však za to, že v řízení před obecnými soudy byl posuzovaný byt označen natolik přesně, že by nemohl být zaměněn za jiný; směřují tedy námitky stěžovatelek proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí a "čistě formalistickému" způsobu rozhodování obecných soudů.

Námitkám, resp. tvrzení stěžovatelek však - z hlediska opodstatněnosti ústavní stížnosti - nelze přiznat oprávnění; stěžovatelky totiž přehlíží, že podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkum rozhodnutí orgánů veřejné moci z hlediska jejich věcné správnosti či legality, pokud ovšem tyto orgány v řízení před nimi postupují v souladu se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1995 a další).

Posléze zmíněné procesní pochybení však Ústavní soud v posuzované věci nezjistil a toto ostatně ani stěžovatelkami nebylo tvrzeno; byla proto jejich ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost neopodstatněnosti je dána nejen povahou stěžovatelkami uplatňovaných důvodů, ale - a to především - ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni jako obecně přístupnou (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu) bylo poukázáno, aniž by se jevila potřeba k důvodům v ní již dříve vyloženým cokoli dodávat.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. července 1999