Constitutional complaint dismissed due to failure to file within the strict 60-day statutory deadline. The court rejected the claim as procedurally time-barred. The court ruled that the 60-day period for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended. The court found the complaint was filed after the deadline expired. The court held that the strict time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended. The court determined the complaint was filed after the statutory deadline had expired. The court concluded that the strict time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended. The court found the complaint was filed after the deadline expired. The court held that the strict time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended. The court determined the complaint was filed after the statutory deadline had expired. The court concluded that the strict time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the plaintiffs against the regional court's confirmation of the district court's decision. The plaintiffs argued that the noise from the small hydroelectric plant violated their property rights and health, though evidence showed the dominant noise source was the river current. The court rejected the complaint because it was submitted after the mandatory 60-day deadline for filing, which began upon receipt of the final court decision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The strict 60-day time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended or waived by the parties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
I. ÚS 517/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. P. a J. P., zastoupených JUDr. B. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. 8 Co 668/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 20. 10. 1999, doplněnou odůvodněním dne 25. 10. 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. 8 Co 668/99, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 5 C 209/95. Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh stěžovatelů, aby odpůrkyně M. F. byla povinna zdržet se při provozu malé vodní elektrárny na řece K. vydávání hluku, který by nad hranici hygienického limitu obtěžoval stěžovatele. Po provedeném rozsáhlém dokazování dospěly soudy obou stupňů k závěru, že je prokázáno, že dominantní zdroj hluku nespočívá v provozu malé vodní elektrárny, ale jedná se o hluk způsobený jezem, přičemž tento stav jako přírodní úkaz tu existoval již v době, kdy se stěžovatelé rozhodli pro výstavbu rodinného domku v dané lokalitě.
Stěžovatelé jsou toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích a řízením, které mu předcházelo, došlo k porušení čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle tvrzení stěžovatelů provoz malé vodní elektrárny ruší výkon jejich vlastnického práva a vytváří velice nezdravé životní prostředí v místě jejich bydliště. Stěžovatelům nevadí zvýšený hluk jezu, ale monotónní zvuk, vydávaný provozovanými turbínami. Uvedli, že způsob, jakým bylo vydáno stavební povolení a jak byla malá vodní elektrárna kolaudována, vzbuzuje pochybnosti o kompetentnosti zástupců státu, kteří prý způsobili tento závadný stav.
Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení, vedlejšího účastníka řízení a zaslání spisového materiálu. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2000, podepsaném předsedou senátu JUDr. B. P., odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. Za Okresní soud v Jindřichově Hradci se dne 18. 10. 2000 vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. D. J., která rovněž odkázala na závěry, obsažené v napadeném rozhodnutí a doplnila, že stěžovatelé se rozhodli, i přes výhrady komise pro výstavbu (tehdejšího MNV Nová Včelnice), postavit si dům u hlučícího jezu. Obsáhlým dokazováním pak bylo zjištěno, že pozdějším provozem malé vodní elektrárny nedošlo ke zhoršení hlukové situace nad míru přiměřenou poměrům do té doby panujícím. Z uvedených důvodů proto okresní soud rovněž navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat tím, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na podání ústavní stížnosti. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není- li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud obdržel dne 21. 10. 1999, sami stěžovatelé uvádějí, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který napadají ústavní stížností a který je oním posledním prostředkem, poskytnutým zákonem k ochraně jejich práva, jim byl doručen (prostřednictvím právního zástupce), dne 20. 8. 1999. Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 5 C 209/95, Ústavní soud kontrolou doručenky zjistil, že předmětný rozsudek byl skutečně doručen advokátovi stěžovatelů dne 20. 8. 1999. Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 denní procesněprávní lhůtu. Do této lhůty je nutno započítat již i den doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, viz. též usnesení,
sp. zn. II. ÚS 8/96
, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 6, č. 34). Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti tak připadl v daném případě na pondělí, 18. 10. 1999. Jelikož ústavní stížnost byla podle razítka na obálce doporučené listovní zásilky podána k poštovní přepravě až ve středu 20. 10. 1999 (tímto dnem je ostatně ústavní stížnost i datována), jedná se o návrh, podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Protože kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu neumožňuje promeškání této lhůty prominout, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 27. listopadu 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu