Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 234/98 ECLI:CZ:US:1998:4.US.234.98 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against lower court stopping restitution case due to failure to instruct parties on correct defendant designation.

Numero d'incarto IV.ÚS 234/98
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by N. V. and K. S. against the Prague City Court's decision to halt proceedings in a restitution case. The plaintiffs argued that the lower courts violated their constitutional right to court protection by stopping the case without addressing the instruction duty regarding the precise identification of the defendant. The Court ruled that while the lower courts fulfilled their procedural instruction duty, they erred by halting the case when the plaintiffs had already clarified the defendant's identity, thereby infringing on the plaintiffs' right to court protection under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 o. s. ř.; § 5 o. s. ř.; Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: Courts must instruct parties on necessary procedural steps to ensure the case can be heard, and halting proceedings when such steps are not strictly required violates the right to court protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
restitution claim instruction duty defendant designation court protection right procedural halt constitutional complaint Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 o. s. ř.
o následcích podle § 43 odst. 2 o. s. ř., této výzvě však nejen
§ 5 o. s. ř.
podle § 5 o. s. ř. splněna, nelze však na soudu požadovat, aby
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Poučovací povinnost soudu se zřetelem ke skutečnosti, že v dané věci byl uplatněn restituční nárok

Ústavní soud

rozhodl dne 11. srpna 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti 1) N. V., 2) K. S., obou zastoupených advokátem

AK, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998,

čj. 13 Co 592/97-55, za účasti Městského soudu v Praze, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Bytového podniku

Prahy 1, s. p. v likvidaci, 2) Městské části Praha 1, za souhlasu

účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998, čj. 13

Co 592/97-55, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 1997, čj. 15

C 178/95-40, o zastavení řízení, stěžovatelky tvrdí, že napadené

rozhodnutí vůbec nebéře v úvahu již konstantní judikaturu

Ústavního soudu týkající se poučovací povinnosti obecných soudů

stran označení žalovaného v restitučních záležitostech, stejně

jako ani to, že stěžovatelky učinily v tomto směru vše, co bylo

v jejich možnostech, neboť podáním ze dne 26. 5. 1997 upřesnily

v souladu s běžnou soudní praxí návrh tak, že povinnost vydat

restituované nemovitosti má být uložena obci Hlavní město Praha

nebo Bytovému podniku Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo městské

části Praha 1, a to podle výsledků dokazování v průběhu soudního

řízení. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že pravomocným usnesením

Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jejich ústavně

zaručených práv, a to, mimo jiné, do práva zakotveného v článku

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

a domáhají se proto jeho zrušení.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1998

uvedl, že k odstranění nedostatků byly stěžovatelky vyzvány

způsobem stanoveným v § 43 odst. 1 o. s. ř. s poučením

o následcích podle § 43 odst. 2 o. s. ř., této výzvě však nejen

nevyhověly, ale v podstatě ji odmítly, takže vzhledem

k neurčitosti jejich žalobního návrhu nezbylo, než pro nemožnost

projednání a rozhodnutí o věci řízení zastavit. Poučovací

povinnost, týkající se procesních práv stěžovatelek byla soudem

podle § 5 o. s. ř. splněna, nelze však na soudu požadovat, aby

stěžovatelky poučoval o jejich právech vyplývajících z hmotného

práva. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze považuje ústavní

stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí. Vedlejší

účastník obec Hlavní město Praha se postavení vedlejšího

účastníka výslovně vzdal.

Vedlejší účastníci Bytový podnik Praha 1, s. p. v likvidaci,

a Městská část Praha 1 se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti

nevyjádřili.

Z obsahu spisu 15 C 178/95 Obvodního soudu pro Prahu 1

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky podáním došlým tomuto soudu

dne 30. 10. 1995 uplatnily restituční nárok podle zákona č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších

předpisů, a to vůči žalovanému, označenému jako obec Hlavní město

Praha - městská část Praha 1, zastoupená Obecním úřadem Praha 1.

Dalším podáním ze dne 30. 10. 1995 stěžovatelky navrhly

přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného, a to Bytového

podniku Prahy 1, st. p. v likvidaci, o kterémžto návrhu Obvodní

soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17. 7. 1996, čj. 15

C 178/95-16, rozhodl tak, že toto přistoupení připustil. Na

podkladě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 5. 1997

upřesnily stěžovatelky označení žalovaných a navrhly v tomto

směru změnu žaloby tak, že žalovaným je obec Hlavní město Praha

(nebo Bytový podnik Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo Městská část

Praha 1). Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 6. 1997,

čj. 15 C 178/95-40, řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.

zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelky nesplnily výzvu ze

dne 5. 5. 1997 ve směru přesného označení žalovaného subjektu.

K odvolání stěžovatelek rozhodl Městský soud v Praze napadeným

usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že se ztotožňuje

se závěry soudu prvého stupně, neboť ani výkladem nelze dospět

k závěru, kterého z žalovaných stěžovatelky považují za pasivně

legitimovaného.

Podle již konstantní judikatury Ústavního soudu (např. IV.

ÚS 41/95,

II. ÚS 40/95

,

III. ÚS 74/94

,

I. ÚS 70/96

) z hlediska

ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. má mít návrh na zahájení řízení

(žaloba) takové náležitosti, aby mohl být podkladem pro

projednání věci samé, nicméně nepřesné označení žalovaného lze

odstranit (§ 104 o. s. ř.) a soud je povinen o tom žalobce ve

smyslu ustanovení § 5 o. s. ř. poučit. , a to tím spíše, jde-li

o restituční nárok, tedy nárok svou povahou mimořádný, a to do té

míry, že to odůvodňuje i mimořádný postup soudů, co se týče

poučení účastníků i jejich právních zástupců. Také zákon č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jehož aplikace se

stěžovatelky dovolávají, je zákonem restitučním, tedy zákonem,

kterým se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit

následky spáchaných majetkových i jiných křivd v tzv. době

nesvobody, a proto stát a jeho orgány jsou povinny postupovat

v takovém řízení v souladu s účelem uvedeného zákona.

V projednávané věci navíc stěžovatelky finálně označily

žalovaného jako obec Hlavní město Praha, zatímco další žalované

uvedly v závorce pouze alternativně. Podle názoru Ústavního soudu

nebyl tedy v projednávané věci dán důvod k postupu podle

ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. a jestliže obecné soudy přesto

řízení zastavily, porušily tím ústavně zaručené právo

stěžovatelek na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1

Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Městského soudu

v Praze podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 1998