Constitutional complaint dismissed because the final appellate court decision must be the primary subject of review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against a district court's ruling on his fees. The lawyer argued that the district court violated his right to fair remuneration by not accounting for multiple investigative acts as a single service under the lawyer's tariff. The court rejected the complaint because the lawyer only challenged the lower court's decision while ignoring the final ruling by the regional court, which was the only legally permissible target for constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2; The constitutional complaint must primarily target the final decision of the public authority that exercised the last instance of review to ensure legal certainty and prevent the exclusion of the final remedy.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
I. ÚS 349/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti JUDr. J. N., zastoupeným Mgr. H. D., advokátkou, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135,
takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135, kterým mu byla jako obhájci v trestní věci ods. ml. P. S. stanovena podle ust. § 151 odst. 2, 3 trestního řádu odměna ve výši 9.000,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 675,- Kč, celkem 9.675,- Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98-142, zamítnuta.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Pardubicích bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo zaručené v článku 28 Ústavy ČR, podle něhož má zaměstnanec právo mimo jiné na spravedlivou odměnu za práci. Tento článek lze analogicky aplikovat i na odměnu advokáta za realizované úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a na vztah soudu jako státní instituce pověřující ex offo advokáta k výkonu obhajoby určité osoby. V tomto konkrétním případu nedošlo k přiznání vyúčtování úkonů obhajoby s ohledem na judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek č. 9/97, č. 46, podle něhož je jedním úkonem právní služby, za který náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, i
I. ÚS 349/98
více vyšetřovacích úkonů přípravného řízení, učiněných v jednom souvislém časovém úseku nepřekračujícím dvě hodiny. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, nebot' citované ustanovení advokátního tarifu rozhodně nemínilo určit, aby několik vyšetřovacích úkonů bylo placeno jako jeden úkon právní služby.
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-136, ačkoli na základě jeho stížnosti rozhodoval ve věci Krajský soud v Hradci Králové citovaným usnesením ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98142, které stěžovatel předložil. Právě toto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by zřízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyloučeno právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud rozhodoval pouze o napadeném usnesení Okresního soudu v Pardubicích, pak by usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Tyto skutečnosti, byt' procesní povahy, jsou pro rozhodnutí o ústavní stížnosti natolik relevantní, že senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Ostatně tak postupoval Ústavní soud i ve věci,
sp. zn. IV. ÚS 58/95
, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 7, vydání 1, Praha, C. H. Beck 1997 - usnesení č. 2, v níž konstatoval, že předmětem ústavní stížnosti musí být i rozhodnutí orgánu veřejné moci, který rozhodoval v posledním stupni.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 1998
JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu