Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding costs imposed under repealed criminal procedure law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court partially dismissed the applicant's constitutional complaint, striking down the district court's order for litigation costs while rejecting the claim regarding the rejection of the retrial request. The applicant argued that the court imposed costs based on a repealed regulation and an inapplicable criminal procedure article, violating her fundamental rights. The court found the cost order invalid because it relied on a repealed regulation and an inapplicable legal provision, but upheld the dismissal of the retrial request as procedurally exhausted.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 152 odst. 1 písm. d) trestního řádu; If a court imposes obligations based on a repealed statute or an inapplicable legal provision, the decision violates fundamental rights and must be annulled, whereas procedural exhaustion of remedies bars constitutional review of rejected retrial requests.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Rozhodnutí soudu o uložení povinnosti podle již neplatného právního předpisu
Ústavní soud ČR
rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti
navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. L. M.,
t a k t o :
Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt
551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení, se
z r u š u j e .
Ve zbývající části se návrh o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka podala dne 19. 9. 1997 ústavní stížnost, která
byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 9. 1997. V ústavní stížnosti
se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,
sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. března 1997, neboť jím měla být
porušena její základní práva obsažená v čl. 4 odst. 1 Protokolu č.
7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15
odst. 3, čl. 40 odst. 5 a 6 Listiny základních práv a svobod. Dále
brojí proti usnesení, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. září 1997,
s tvrzením, že tímto rozhodnutím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových
Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997, byl totiž zamítnut
návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věcech Vojenského
obvodového soudu v Karlových Varech, sp.zn. 2 T 213/57 a sp.zn.
2 T 224/57.
Rozsudky vydanými ve výše zmíněných věcech byl Z. K., zemřelý
manžel navrhovatelky, odsouzen v roce 1957 pro trestný čin
nenastoupení služby v branné moci podle ust. § 265 odst. 1 zákona
č. 86/1950 Sb., v tehdy platném znění, k nepodmíněným trestům
odnětí svobody. Dne 4. 7. 1994 podala navrhovatelka - vdova po
odsouzeném - návrh na obnovu řízení. Okresní soud v Karlových
Varech svým usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3. 1997,
návrh zamítl a usnesením, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997,
tentýž soud stanovil navrhovatelce povinnost uhradit do 15 dnů
náklady řízení, stanovené paušálem ve výši 3 000,- Kč.
Na tomto
místě nutno připomenout, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže
stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon
k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje
návrh na povolení obnovy řízení. Podle § 141 a násl. zákona č.
141/1961 Sb., trestního řádu, je proti rozhodnutí, kterým byl
návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek (§ 286 odst. 3 trestního řádu) a jedná se tak
nepochybně právě o onen procesní prostředek, který zákon
stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení
Okresního soudu v Karlových Varech, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne
20. 3. 1997, vyplývá, že tuto možnost navrhovatelka nevyužila,
ačkoliv o ní byla v citovaném usnesení o zamítnutí návrhu na
povolení obnovy řízení, řádně poučena. Její tvrzení, že nevěděla,
jak stížnost podat, je v daných souvislostech irelevantní. Takto
navrhovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí
k ochraně jejího práva zákon poskytuje. Jsa si toho vědoma, žádá,
aby skutečnost, že nevyužila možnost k podání stížnosti proti
usnesení okresního soudu, byla posouzena podle ust. § 75 odst. 2
písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť se
podle jejího mínění jedná o případ, kdy obecný soud prokazatelně
nerespektuje právní názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci
sp.zn.
IV. ÚS 82/97
. Z uvedeného tvrzení navrhovatelky (a ovšem
ani obecně) v daném případě nelze nijakým způsobem dovodit, že se
jedná právě o ten případ, kdy její stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ostatně ani sama
navrhovatelka pro toto své tvrzení neuvádí žádný přesvědčivý
argument. V dané věci se jedná právě a jen o vlastní zájmy
navrhovatelky. S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu
nezbylo, než v této části ústavní stížnost (proti usnesení
Okresního soudu Karlovy Vary, sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 20. 3.
1997) odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou. V této
souvislosti snad nutno i navíc dodat, že úvahám Okresního soudu
v Karlových Varech o tom, že navrhovatelka nevyužila možného
postupu podle příslušných ustanovení zákona č. 119/1990 Sb.,
o soudní rehabilitaci, nelze nic vytknout, stejně jako úvahám
o nových skutečnostech a důkazech z hlediska základních principů
obnovy řízení.
Ve druhé části ústavní stížnosti napadá
navrhovatelka rozhodnutí o nákladech řízení, vydané po právní moci
usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a uvádí, že
jím byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
neboť jím byla uložena povinnost, která nemá opodstatnění v českém
právním řádu. Odvolává se přitom na to, že jsou jí náklady řízení
stanoveny podle ust. § 152 odst. 1 písmeno d) trestního řádu,
zatím co toto ustanovení není na její případ použitelné, neboť
nebyla v řízení uznána vinnou. Navíc částka paušálních nákladů
řízení ve výši 3 000,- Kč je stanovena podle vyhlášky č. 66/1980
Sb., která byla zrušena.
Okresní soud v Karlových Varech se k věci nevyjádřil. Ústavní
soud zjistil, že rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech
bylo vydáno na předtištěném formuláři 16 073 0 - (Tr. ř. č. 73
- usnesení o nákladech trestního řízení). Vydání rozhodnutí na
předtištěném formuláři je v zásadě možné. V posuzovaném případě
však se jedná o formulář odvolávající se ve výroku na ust. § 152
odst. 1 písmeno d) trestního řádu, tedy na ustanovení zákona,
které není na navrhovatelčin případ aplikovatelné. V odůvodnění
usnesení pak formulář stanoví náklady trestního řízení s odvoláním
na vyhlášku ministra spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., která
v době vydání usnesení již byla zrušena vyhláškou č. 312/1995 Sb.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení Okresního soudu
v Karlových Varech bylo vydáno na základě jiného zákonného
ustanovení, než podle kterého soud rozhodoval a soud na věc
aplikoval v době rozhodování již zrušený právní předpis. Na tom
nic nemění skutečnost, že výše nákladů trestního řízení byla
stanovena v souladu s platnou vyhláškou č. 312/1995 Sb. Okresní
soud v Karlových Varech tedy postupoval v rozporu s čl. 4 odst.
1 Listiny základních práv a svobod, neboť uložil navrhovatelce
povinnost na základě neplatného právního předpisu. Ústavnímu soudu
proto nezbylo než usnesení Okresního soudu v Karlových Varech,
sp.zn. 1 Nt 551/97, ze dne 3. 9. 1997, týkající se nákladů řízení,
zrušit.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. ledna 1998