Constitutional Court annuls regional court ruling for violating due process and restitution rights in land dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the Regional Court's judgment, which had dismissed the applicant's claim without a hearing. The applicant argued that the court violated fundamental rights by failing to apply restitution laws regarding agricultural land lost under a 1959 government decree. The court ruled that the Regional Court erred by treating a complex legal boundary issue as a simple case, thereby depriving the applicant of a fair trial.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 250f o. s. ř.; § 250l odst. 2 o. s. ř.: The Constitutional Court cannot intervene in ordinary court jurisdiction merely because a case involves legal questions; a hearing is mandatory unless the case is simple and no further party statements are needed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
K restitučním důvodům podle zákona o půdě v souvislosti s vládním nařízením č. 15/1959 Sb.
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 21. června 1996
v senátě ve věci ústavní stížnosti J. M. zastoupeného JUDr. J. S.
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.
22 Ca 395/95-18, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako
účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu
v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, 2) České republiky,
zastoupené Okresním úřadem v Šumperku,
t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.
22 Ca 395/95-18, se zrušuje.
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí
Okresního úřadu v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, ze dne
17. 3. 1995, čj. 1474/4572/95/2, o tom, že stěžovatel není
vlastníkem nemovitostí v k. ú. R., ve výroku tohoto rozhodnutí
blíže označených, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že jeho
nárok na vydání nemovitostí podléhá režimu zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
ve znění pozdějších předpisů, neboť původní vlastnice V. B. na
těchto nemovitostech zemědělsky hospodařila. Uvedeným rozhodnutím
Krajského soudu v Ostravě, v jehož odůvodnění je konstatováno, že
stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.
403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit
podle zákona č. 195/1993 Sb., a to bez ohledu na to, zda jde či
nejde o majetek zemědělský nebo zda jeho odnětí podle vládního
nařízení č. 15/1959 Sb. bylo v rozporu s tehdejšími předpisy, byly
porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody, jež jsou
zakotveny v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina") - krajský soud vydal totiž své rozhodnutí bez
jednání, aniž by byly splněny podmínky, uvedené v ustanovení §
250f o. s. ř. -, jakož i v článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90
Ústavy ČR a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Tím, že krajský soud nerespektoval základní smysl
restitučních zákonů, rozhodl v rozporu i s článkem 4 odst. 4
Listiny. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje
zrušení napadených rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření poukázal na článek 36
odst. 2 a odst. 4 Listiny, podle kterých podmínky a podrobnosti
přezkumu rozhodnutí veřejné správy upravuje zákon. V daném případě
jde o ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l
odst. 2 o. s. ř., které je soudní praxí vykládáno tak, že se ústní
jednání nenařizuje tehdy, není-li k rozhodnutí ve věci zapotřebí
dalších stanovisek účastníků a lze-li rozhodnout na základě obsahu
správního spisu. Současně krajský soud odkázal i na judikaturu
Ústavního soudu, podle které Ústavní soud není oprávněn zasahovat
do jurisdikční činnosti obecných soudů, a nemůže proto na sebe
atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností,
postupují-li ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté
Listiny. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto Krajský soud
v Ostravě, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku, okresní pozemkový
úřad, ve vyjádření uvedl, že na projednávanou věc zákon č.
229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedopadá, takže
napadeným rozhodnutím nemohly být porušeny stěžovatelovy ústavně
zaručená základní práva a svobody. Navrhuje proto rovněž zamítnutí
ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník Česká republika - Okresní úřad Šumperk - se
k podané ústavní stížnosti nevyjádřil.
Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se tohoto postavení
vzdal.
Podle článku 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc
byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
V tomto směru Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z odůvodnění
jeho rozsudku, vycházel ze závěru, že v projednávané věci jde jen
o posouzení právní otázky, a proto rozhodoval o opravném
prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu
v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, bez jednání s poukazem na
ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l odst.
2 o. s. ř. Jak však Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu
z 15. 5. 1995, sp. zn.
IV. ÚS 105/94
, nestačí k aplikaci
citovaného ustanovení pouhá skutečnost, že jde jen o posouzení
otázky právní, neboť musí být splněna především základní podmínka
v tomto ustanovení uvedená, totiž že jde o jednoduchý případ. Za
takový případ však posuzovanou věc považovat nelze, uváží-li se,
že jde o posouzení hranic věcné působnosti mezi zákonem č.
403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve
znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů, a to v těch případech, kdy uplatněním
vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se
některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru,
došlo ke ztrátě zemědělského majetku. Pokud tedy v projednávané
věci rozhodl Krajský soud v Ostravě bez jednání, porušil tím
stěžovatelovo ústavně zaručené právo, zakotvené v již citovaném
článku 38 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud setrvává rovněž na stanovisku, uvedeném již
v citovaném nálezu, že v případech, kdy ke ztrátě vlastnického
práva k majetku, který splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 1
odst. 1 zákona o půdě, došlo na podkladě rozhodnutí správního
orgánu, a to s odvoláním na vládní nařízení č. 15/1959 Sb., ačkoli
se tak stalo v rozporu s tímto nařízením, není vyloučeno uplatnění
restitučního nároku podle zákona o půdě, i když v jeho ustanovení
§ 6 není výslovně vládní nařízení č. 15/1959 Sb. uvedeno. Toto
stanovisko ostatně Krajský soud v Ostravě zaujal, a to dokonce
v téže věci, i ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 1994, sp. zn. 22
Ca 507/93, v napadeném rozhodnutí však dospěl ke zcela
kontradiktornímu závěru, že, jak již bylo konstatováno,
stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.
403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit
podle zákona č. 195/1993 Sb. (správně zákona č. 229/1991 Sb.),
a to bez ohledu na to, zda jde či nejde o majetek zemědělský nebo
zda jeho odnětí podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. bylo
v rozporu s tehdejšími předpisy. Tím, že Krajský soud v Ostravě
v napadeném rozhodnutí věc z výše uvedených hledisek vůbec
nezkoumal, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle
článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90 Ústavy ČR, jakož i článku 6
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti
vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. června 1996