Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 323/96 ECLI:CZ:US:1996:4.US.323.96 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as filed after the mandatory sixty-day statutory deadline expired.

Numero d'incarto IV.ÚS 323/96
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because it was filed after the mandatory sixty-day deadline expired. The applicant argued that lower courts violated the principle of 'in dubio pro reo' by relying on doubtful witness testimony without considering his objections. The court ruled that the mandatory time limit for filing such complaints cannot be extended or waived, even if the applicant only learned of the final decision after the deadline passed.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; The mandatory sixty-day time limit for filing a constitutional complaint is binding and cannot be extended or waived by the court, rendering a complaint filed after this period inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory time limit mandatory deadline inadmissible filing procedural bar

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 256 trestního řádu
Tímto rozhodnutím bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání stěžovatele jako obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12.
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu
Vzhledem k ustanovení § 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní
čl. 90 Ústavy České republiky
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a proto se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
čl. 88 Ústavy ČR
Soudce Ústavního soudu však je ve smyslu čl. 88 Ústavy ČR tímto zákonem vázán.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

IV. ÚS 323/96 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti V.O., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1996, sp. zn. 3 To 304/96,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 22. 11. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Tímto rozhodnutím bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání stěžovatele jako obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 1. 1996, sp. zn. 2 T 44/95, kterým byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, s podmíněným odkladem se zkušební dobou dvou let, a byl mu uložen trest propadnutí věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že oba soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě pochybných svědeckých výpovědí, aniž by vzaly v úvahu jeho námitky. Podle jeho názoru došlo tak ze strany soudů k porušení zásady "in dubio pro reo". Vzhledem k tomu, že soudy neodstranily pochybnosti v předmětné trestní věci, nelze podle mínění stěžovatele hovořit o spravedlivém procesu, jak má na mysli čl.90 Ústavy České republiky,čl. 6

odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a proto se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona).

Vzhledem k ustanovení § 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 1996, sp. zn. 3 To 304/96, právní moci dne 26. 8. 1996, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o usnesení, proti němuž zákon nepřipouští další řádný opravný prostředek. Byla-li tedy ústavní stížnost podána teprve dne 21. 11. 1996 (podle razítka podací pošty) stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud k tomu připomíná, že kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neumožňuje prodloužení ani prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, i když si je vědom toho, že toto ustanovení staví stěžovatele do situace, kdy se může o existenci vyhotoveného pravomocného rozhodnutí v trestní věci dozvědět až po uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti. Soudce Ústavního soudu však je ve smyslu čl. 88 Ústavy ČR tímto zákonem vázán.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní

jednání a bez přítomnosti účastníků..

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. 11. 1996

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj