Constitutional Court voids lower court ruling for violating pacta sunt servanda in contract dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic declared the appeal admissible and annulled the Regional Court's judgment ordering the plaintiff to pay 220,000 CZK. The plaintiff argued that the Regional Court violated his constitutional rights by treating a valid sales contract as void due to the lack of property registration, despite the contract itself being legally sound. The Court ruled that the lower court erred by conflating the creation of contractual obligations with the transfer of property rights, thereby breaching the principle that agreements must be kept.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court must annul a lower court decision if it violates the principle of pacta sunt servanda by treating a valid contract as void solely because the transfer of property rights has not yet been registered.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
K právní zásadě "pacta sunt servanda"
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 7. října 1996
v senátě ve věci ústavní stížnosti D. S. proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, ve
spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2.
1996, čj. 1 C 181/95-36, za účasti Krajského soudu v Hradci
Králové, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J. K., jako účastníka
řízení, t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996,
čj. 18 Co 277/96-49, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek
Okresního soudu v Semilech, jímž stěžovateli bylo uloženo
zaplatiti vedlejším účastníkům částku Kč 220 000,-- s přísl.,
poukazuje stěžovatel na to, že krajský soud jej v napadeném
rozhodnutí zavázal k zaplacení uvedené částky z titulu
bezdůvodného obohacení, ačkoli na rozdíl od Okresního soudu
v Semilech dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná.
Stěžovatel má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo
k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v článku 36
a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), a navrhuje z těchto důvodů jejich zrušení.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení,
a vedlejší účastníci J. Š. a A. Š. se k podané ústavní stížnosti
nevyjádřili.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není
soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,
a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad
jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve
shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní
soud z obsahu spisu 1 C 181/95 Okresního soudu v Semilech, že
stěžovatel uzavřel s vedlejšími účastníky dne 19. 8. 1993 smlouvu
o prodeji rodinného domku č. p. 142 v T. s pozemky, o které
krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje, že
netrpí vadami, které jí vytýká okresní soud, neboť splňuje všechny
podmínky nezbytné pro uzavření smlouvy. Navzdory tomuto
konstatování však krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je
povinen vrátit vedlejším účastníkům jimi zaplacenou částku Kč 220
OOO,--, neboť k převodu vlastnického práva ze stěžovatele na
vedlejší účastníky, a to vkladem tohoto práva podle ustanovení §
2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
dosud nedošlo, což dále znamená, že pro zaplacení uvedené částky
vedlejšími účastníky stěžovateli neexistoval právní důvod.
V napadeném rozhodnutí tedy krajský soud nerozlišuje mezi
založením věcně právních účinků a obligačních účinků smlouvy
o převodu nemovitosti. Pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva
do katastru nemovitostí, je možno jej, podle názoru Ústavního
soudu, podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času
nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich
vůle. Vzhledem k uvedenému vznikl tedy předmětnou smlouvou na
jedné straně vedlejším účastníkům obligační nárok na převedení
vlastnického práva k prodávaným nemovitostem, na straně druhé
stěžovateli rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní
ceny. Uhradili-li tedy vedlejší účastníci stěžovateli částku Kč
220 000,--, splnili tím svou závazkovou povinnost z uzavřené
smlouvy, lhostejno v jakém stadiu se nachází věcně právní aspekt
věci, neboť v projednávané věci nejde o závazky ze synallagmatické
smlouvy, pro kterou je typická vzájemná vázanost plnění. Právním
důvodem plnění je tedy v projednávané věci právě smlouva, která
byla platně uzavřena, takže právní závěr, k jakému dospěl krajský
soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu
a že mají právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího
v plnění ze smlouvy o převodu nemovitostí, je v extrémním rozporu
s právní zásadou pacta sunt servanda.
Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Hradci
Králové stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu
podle článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článek 95 odst. 1 Ústavy
ČR, stanovící vázanost soudce zákonem. Ústavní soud proto
z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle
ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. října 1996