Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 102/96 ECLI:CZ:US:1998:2.US.102.96 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because the Supreme Court's final decision was not challenged first.

Numero d'incarto II.ÚS 102/96
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against lower court rulings. The applicants targeted decisions by the Municipal Court in Prague and the District Court for Prague 1, while the Supreme Court had already rejected their appeal on finality grounds. The Court ruled that constitutional review must primarily target the Supreme Court's final decision to ensure legal certainty and proper procedural hierarchy.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be filed against the final decision of the Supreme Court; challenging only lower court rulings violates the principle of legal certainty and excludes the final judicial remedy.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility final decision requirement principle of legal certainty hierarchy of courts Supreme Court finality procedural exhaustion constitutional review scope

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno (§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu).
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst.
§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva.
§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik zřejmé, a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
§ 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

II. ÚS 102/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M.M., 2) MUDr. J.K., oba zastoupeni advokátem JUDr. Č.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 1995, sp. zn. 13 o 432/95, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 9. 1995, čj. Firm 41808/95, Firm 44341/95, Rg.B 2322/7-394, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a SPT T, zastoupeného advokátem JUDr. J.L., takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé napadají pouze shora uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, ačkoliv, jak ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu RgB 2322 na základě dovolání stěžovatelů proti ústavní stížností napadenému usnesení Městského soudu v Praze, rozhodoval ve věci Nejvyšší soud České republiky, jenž poté, co konstatoval přípustnost dovolání dle § 238a odst. 1 písm. e)

II. ÚS 102/96

o.s.ř., je zamítl, a to rozhodnutím ze dne 17. listopadu 1997, čj. 1 Odon 3/97-897. Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno (§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu). Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.

Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik zřejmé, a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 7. 5. 1998 soudce zpravodaj