Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 99/96 ECLI:CZ:US:1997:1.US.99.96 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint filed late due to expiration of statutory time limit.

Numero d'incarto I.ÚS 99/96
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by four applicants against a regional court judgment. The applicants submitted their complaints significantly beyond the 60-day statutory deadline, which had expired on August 21, 1995. The court ruled that statutory time limits are peremptory and cannot be extended, nor can the exception for overriding public interest be applied since all legal remedies had already been exhausted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 58 o. s. ř.; § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.: Statutory time limits for filing constitutional complaints are peremptory and cannot be extended or excused, even if the complaint concerns matters of overriding public interest, provided all other legal remedies have been exhausted.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory time limit peremptory deadline exhaustion of remedies overriding public interest

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Navrhovatelé si byli vědomi této skutečnosti, a proto v textu ústavní stížnosti současně požádali o prominutí lhůty stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
§ 58 o. s. ř.
Aplikace institutu prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení § 58 o. s. ř., jakožto předpisu, jehož je možné přiměřeně použít z hlediska ustanovení § 63 zák.
§ 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud zvažoval i možnost aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., tj.
§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.
S poukazem na skutečnosti shora uvedené proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

I. ÚS 99/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů J.L., R.L., J.Š. a J.Š., všech zastoupených advokátem JUDr. M.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 107/95, ze dne 26. 4. 1995, o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí, za účasti Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Okr. ú., K. a PF., jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se svou ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 107/95, ze dne 26. 4. 1995. Současně navrhli vydání předběžného opatření K. ve formě zákazu zcizit

I. ÚS 99/96

nemovitosti v k. ú. R., jichž se restituční spor podle zákona o půdě před obecným soudem týkal.

Ústavní stížnost byla podána na poště dne 3. dubna 1996. Rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje, nabylo právní moci dne 22. června 1995. Navrhovatelé si byli vědomi této skutečnosti, a proto v textu ústavní stížnosti současně požádali o prominutí lhůty stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

V daném případě Ústavní soud zejména zkoumal otázku náležitostí ústavní stížnosti, mezi něž náleží i uplatnění stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). V daném případě zcela jednoznačně uplatnili navrhovatelé svou ústavní stížnost daleko za touto lhůtou, čehož si také byli vědomi. Ústavní stížnost byla podána 3. 4. 1996, přičemž rozhodnutí o správním přezkumu nabylo právní moci 22. 6. 1995. Lhůta k podání ústavní stížnosti navrhovatelům marně uplynula dne 21. 8. 1995.

Prominout zmeškání lhůty stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. nebylo možné, neboť se jedná o zákonnou lhůtu, tedy lhůtu propadnou. Aplikace institutu prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení § 58 o. s. ř., jakožto předpisu, jehož je možné přiměřeně použít z hlediska ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., není v takovém případě možná.

Ústavní soud zvažoval i možnost aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., tj. neodmítnutí ústavní stížnosti ústavním soudem, protože svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Ústavní soud neshledal možnost aplikovat ani toto ustanovení. Použití uvedeného ustanovení

přichází totiž v úvahu, s ohledem na jeho znění, pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak tomu však v tomto případě nebylo, neboť sťěžovatelé, jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojeného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 107/95, využili všechny prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje.

S poukazem na skutečnosti shora uvedené proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 25. 3. 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR