Constitutional Court dismisses constitutional complaint where preliminary tax audit decisions are not subject to judicial review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by a company against a regional court's decision to halt administrative proceedings. The company argued that the regional court incorrectly classified preliminary tax audit findings as non-justiciable, thereby violating its constitutional rights. The court ruled that such preliminary decisions are merely preparatory and do not establish, alter, or extinguish rights, meaning only the final tax assessment is subject to judicial review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 247 et seq. of the Administrative Procedure Act; § 250d para. 3 of the Administrative Procedure Act; § 36 para. 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: Preliminary administrative decisions that do not establish, alter, or extinguish rights and obligations are not subject to judicial review and do not violate the Charter if the court correctly identifies their non-meritorious nature.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
I. ÚS 281/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V., a. s., zastoupeného advokátem JUDr. L.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.1995, sp. zn. 30 Ca 69/95, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a F.ř. v B., jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o:
Návrh s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým včas podaným návrhem domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 1995, sp. zn. 30 Ca 69/95. Podle navrhovatele byl tímto soudním rozhodnutím porušen čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Toto porušení shledal v tom, že Krajský soud v Brně zastavil řízení o žalobě, kterou se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí F.ř. v B., ze dne 19. 12. 1994, čj. FŘ 4871/1994-260, jímž bylo zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí o námitkách proti části revizní zprávy II/A/l písm. c), u) a t) s odůvodněním, že toto rozhodnutí není rozhodnutím, které by zakládalo, měnilo či rušilo práva a povinnosti žalobce.
I. ÚS 281/95
Navrhovatel pokládá závěry Krajského soudu o tom, že v daném případě se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, za zcela chybné. Dovozuje, že napadeným rozhodnutím mu byla uložena povinnost opravit své účetnictví, čímž by došlo k povinnosti zaplatit na základě dodatečného platebního výměru celkem částku 19 809 750,- Kč. F.ú. v K., bylo také uloženo vyměřit dodatečnou daň z příjmů právnických osob, jakož i předpis penále.
Z přiložených příloh ústavní stížnosti, jakož i z rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 69/95, ze dne 26. 9. 1995, Ústavní soud zjistil, že F.ř. provedlo u navrhovatele kontrolu dle zák. č. 552/1991 Sb., jejíž výsledky shrnulo do zprávy o výsledku vztahů ke státnímu rozpočtu za období 01-06/1991. Proti této zprávě lze v souladu s ustanovením §§ 17 a 18 zák. č. 552/1991 Sb. podat námitky, což také stěžovatel učinil. O těchto námitkách bylo rozhodnuto 31. 10. 1994 pod čj. FŘ-2056/1994-260, a to jejich zamítnutím. Na tento závěr reagoval navrhovatel odvoláním, které bylo rovněž zamítnuto rozhodnutím ze dne 19. 12. 1994, čj. FŘ-4871/1994-260. Následovala žaloba na správní přezkum, avšak Krajský soud v Brně dovodil, že z obsahu správních rozhodnutí je zřejmé, že toto rozhodnutí nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti žalobce. Zpráva o výsledku finanční revize i na ni navazující rozhodnutí o námitkách a odvolání jsou rozhodnutím předběžné povahy, tzv. podkladovým rozhodnutím, na základě něhož teprve o právech a povinnostech žalobce bude rozhodnuto. V takovém případě se však jedná o podání žaloby na správní přezkum proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, a proto bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto
I. ÚS 281/95
soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení ústavy, principů obsažených v hlavě páté Listiny a smluv podle čl. l0 Ústavy.
Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný právní názor na posouzení, zda žalobou dle § 247 a násl. o. s. ř. napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžným či nikoliv. V této souvislosti je nutno poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu Ústavního soudu ČSFR (srov. např.
IV. ÚS 43/94
Ústavního soudu ČR a Rč. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů ÚS ČSFR), podle níž nesprávné právní posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí Ústavním soudem.
Ústavní soud navíc poukazuje na to, že sdílí názor krajského soudu o povaze napadeného rozhodnutí jednak proto, že z obsahu vlastní revizní zprávy jasně plyne, že je jen podkladovým rozhodnutím, a dále proto, že revizní zpráva byla vydána podle zák. č. 552/1991 Sb., který v § 22 stanoví, že kontrolní orgány pouze předávají svá zjištění o nedostatcích příslušným orgánům a teprve tyto činí opatření, směřující k nápravě jakožto orgány k tomu příslušné. Z toho tedy vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí není meritorním rozhodnutím, nýbrž rozhodnutím předběžné povahy, na jehož základě bude teprve o právech a povinnostech navrhovatele rozhodnuto. Tomu také odpovídá i úprava obsažená v zák. č. 337/1992 Sb., a to konkrétně ustanovení § 31 odst. 4, kde je uvedeno, že za důkaz lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit rozhodné skutečnosti, a dále i ustanovení § 34, které ukládá státním kontrolním orgánům povinnost sdělovat výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem. I z těchto skutečností lze dovodit, že napadené rozhodnutí má charakter jednoho z podkladů, na jejichž základě bude vydáno vlastní rozhodnutí správcem daně. Takové meritorní rozhodnutí pak je přezkoumatelné dle zák. č. 552/1991 Sb.,
I. ÚS 281/95
jak cestou řádného, tak i mimořádného opravného prostředku. Teprve poté lze využít i přezkum soudní v rovině správního soudnictví. Vzhledem k tomu, co je uvedeno shora, proto Krajský soud v Brně nepochybil, pokud řízení zastavil podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř., čímž v žádném případě neporušil ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny.
Z těchto všech důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 27. září 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR