Constitutional Court annuls district court ruling for failing to verify stamp payment, violating fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the District Court's decision to halt proceedings due to an alleged unpaid court fee. The applicant had submitted a request for review and attached stamps totaling the required fee, which the court failed to verify before stopping the case. The Court ruled that this failure deprived the applicant of access to court and violated fundamental rights to a fair trial and legal protection.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod; článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: The court must verify the fulfillment of procedural prerequisites, such as the payment of court fees, before halting proceedings, as failure to do so violates the right to a fair trial and access to justice.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu
Ústavní soud České republiky
rozhodl ve věci stěžovatele
L. Š. ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995
č. j. 26 Ca 57/95-43 se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 14. 8. 1995, č. j. 26 Ca 57/95-43, kterým
bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí ředitele
Správy Středočeského kraje Policie České republiky ze dne 20. 1.
1995, č. j. 5/95 ve věci stěžovatelova kázeňského potrestání.
Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na ustanovení
§ 103 o.s.ř., podle něhož kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu,
zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Za úkony
prováděné na návrh soudu se vybírají soudní poplatky. V řízení
o návrzích na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů se platí
poplatek na účet soudu, který tento úkon provádí. Poplatková
povinnost vzniká podáním návrhu na provedení poplatného úkonu,
jestliže je poplatníkem navrhovatel. Nebyl-li poplatek, který je
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud řízení
zastaví, pokud již nezačal jednat ve věci samé (§ 9 odst. 2 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění).
V projednávaném případě byl navrhovatel před zahájením řízení
vyzván k zaplacení soudního poplatku do týdne výzvou, která mu
byla doručena do vlastních rukou dne 13. 7. 1995. Navrhovatel
soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, a proto krajský soud
řízení zastavil.
Toto usnesení napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž
uvedl, že dne 1. 3. 1995 podal Krajskému soudu v Praze návrh na
přezkoumání rozhodnutí ředitele Správy Středočeského kraje Policie
České republiky ze dne 20. 1. 1995, č. 5/95, jímž bylo rozhodnuto
o odvolání stěžovatele v řízení o jeho kázeňském potrestání. Toto
podání na výzvu krajského soudu stěžovatel doplnil dopisem ze dne
13. 7. 1995, jejž doporučeně odeslal dne 17. 7. 1995 na adresu
Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a připojil kolky
v hodnotě 1000,- Kč k úhradě soudního poplatku v přezkumném
řízení. Přestože tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní
poplatek zaplatil, Krajský soud v Praze napadeným usnesením řízení
zastavil z důvodu, že nebyl zaplacen soudní poplatek. Tímto
postupem soudu byl stěžovatel zbaven práva na soudní ochranu,
kterou mu zaručuje ustanovení článku 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Proto navrhl, aby bylo stížnosti
vyhověno, a aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
Soudce zpravodaj nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po
stránce formální (§ 72 odst. 2, 3, § 43 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Zjistil, že napadené usnesení
krajského soudu nabylo právní moci dne 24. 8. 1995 a ústavní
stížnost došla Ústavnímu soudu dne 17. 10. 1995, takže lhůta
k jejímu podání podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993
Sb. byla zachována. Ani jiné formální závady, které by byly
důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, zjištěny nebyly.
Krajský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní
stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel převzal výzvu k zaplacení
soudního poplatku 1000,- Kč na vzoru 4a o.s.ř. Jako datum převzetí
uvedl 13. 6. 1995, což nemůže odpovídat skutečnosti, jestliže
výzva byla vypravena z krajského soudu dne 7. 7. 1995. Soud měl
zato, že došlo pouze k zanedbatelnému pochybení a vzhledem
k dalším důkazům měl za prokázáno, že k doručení výzvy došlo dne
13. 7. 1995. Ve výzvě byla stanovena lhůta 1 týdne od doručení
výzvy k zaplacení. Výzva obsahovala poučení o povinnosti soudu
zastavit řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř., nezdaří-li
se odstranit nedostatek podmínky řízení, kterým je nezaplacení
soudního poplatku. Přípisem ze dne 13. 7. 1995, došlým Krajskému
soudu v Praze dne 18. 7. 1995, reagoval navrhovatel (stěžovatel)
na výzvu soudu, uvedl v něm v záhlaví poznámku o soudním poplatku
a v závěru pak větu: "Soudní poplatek ve výši 1000,- Kč
v kolkových známkách přikládám v originále". Příloh k odpovědi
bylo podle údaje navrhovatele "5 listů/27". Podatelna Krajského
soudu v Praze předložila soudci s podáním ze dne 18. 7. 1995
skutečně 27 písemností založených v soudním spise pod č. l.
14-40.Mezi těmito písemnostmi však nebyl tiskopis vzoru č. 4a
o.s.ř. s vylepenými kolky. Protože neexistoval žádný důkaz
zpochybňující závěr podatelny Krajského soudu v Praze, že
s podáním navrhovatele ze dne 18. 7. 1995 nebyl doručen žádný 28.
list přílohy, vydal soud usnesení o zastavení řízení.
Účastníci i vedlejší účastník souhlasili s upuštěním od
ústního jednání. Poněvadž od tohoto jednání nelze očekávat další
objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání upustil
(ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
Ústavní stížnost je důvodná.
Podle ustanovení § 115 odst. 2 Instrukce ministerstva
spravedlnosti ze dne 30. srpna 1993, č.j. 1068/93-OOD, kterou se
vydává Vnitřní a Kancelářský řád pro okresní a krajské soudy,
pracovník podatelny opatří došlá podání a vrácené nedoručené
zásilky podacím razítkem soudu. Podle § 115 odst. 1 této
Instrukce, podací razítko obsahuje označení soudu, datum, kdy
podání došlo a údaje o počtu stejnopisů, rubrik a příloh. Je-li
příloh více než 10 listů, vyznačí se přílohy zkratkou "Sv" (tj.
svazek). Na podání se též vyznačí jiné předměty, které došly,
a odevzdají se s podáním příslušnému oddělení. V ustanovení § 117
odst. 1 citované Instrukce se dále stanoví, že písemná podání,
která obsahují peněžní hodnoty (hotovosti, kolkové známky apod.),
opatří pracovník podatelny vedle podacího razítka údajem o druhu
a výši hodnoty a svým podpisem.
Ze spisu Krajského soudu v Praze plyne, že stěžovatel
v návrhu ze dne 13. 7. 1995 (adresovaném krajskému soudu) uvedl
v záhlaví: "5 listů/27, soudní poplatek" a v závěru návrhu
připojil větu: "Soudní poplatek ve výši 1000 Kč v kolkových
známkách přikládám v originále". Jestliže v takovém případě
tiskopis vzoru č. 4a o.s.ř. s vylepenými kolkovými známkami
skutečně nebyl přiložen, bylo věcí soudní podatelny tuto
skutečnost u podacího razítka vyznačit. Tato povinnost plyne
z povahy věci a lze ji spolehlivě dovodit i z citovaných
ustanovení Vnitřního a Kancelářského řádu. To však krajský soud
neučinil.
Ústavní soud doplnil řízení a z fotokopie podacího lístku ze
dne 17. 7. 1995 vzal za prokázáno, že odesílatel (označený jménem
Š. L.) podal uvedeného dne na poště v Rokycanech zásilku o váze
0,189 kg pod číslem R 005981127 R. Zásilka byla adresována
Krajskému soudu, nám. Kinských 5, Praha 5 - Smíchov. Z fotokopie
výzvy Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 1995 na vzoru č. 4a
o.s.ř. bylo dále zjištěno, že na zadní straně této výzvy je otisk
dvou nalepených kolkových známek v hodnotě po 500,- Kč
s předtištěným textem: Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových
známkách určený soudní poplatek. U předtisku slov "podpis
poplatníka" jsou připojena rukou psaná slova: Š. L..
Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 26 Ca 57/95 bylo
konečně zjištěno, že stěžovatel dne 25. 8. 1995 podal u tohoto
soudu proti napadenému usnesení ze dne 14. 8. 1995 stížnost, v níž
v rubrice "Přílohy" uvedl:
- "soudní poplatek v kolkových známkách v hodnotě 1000 Kč v kopii"
a
- "kopie podacího lístku ze dne 17. července 1995".
Prohlásil, že svoji povinnost beze zbytku splnil a požadoval, aby
rozhodnutí ze dne 14. 8. 1995 bylo cestou autoremedury zrušeno.
Stížnost projednala místopředsedkyně Krajského soudu v Praze se
stěžovatelem dne 4. 10. 1995 a poučila jej, že stížností se nelze
domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé
rozhodovací činnosti. Dále byl stěžovatel poučen o možnosti podat
do 60 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení ústavní
stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu.
Na základě těchto skutkových zjištění dospěl Ústavní soud
k závěru, že Krajský soud v Praze řádně neprověřil, zda
navrhovatel ve stanovené lhůtě uhradil stanovený soudní poplatek
v kolkových známkách a napadeným usnesením řízení zastavil, takže
stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný
soudní proces. Tím došlo k porušení ustanovení článku 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému, že se
může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu. Současně došlo k porušení článku 36 odst. 2
Listiny, jenž stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na
soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li
zákon jinak.
Ústavní soud konečně dovodil, že kromě ustanovení článku 36
odst. 1, 2 Listiny, jichž se stěžovatel dovolával, bylo se
zřetelem na článek 10 Ústavy porušeno i ustanovení článku 6 odst.
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto
ustanovení uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost
byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána
nezávislým a nestranným tribunálem, zřízeným zákonem, který
rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo
o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Toto
ustanovení plně dopadá i na souzenou věc.
Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 1995, č. j. 26 Ca 57/95-
43, zrušil (§ 82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.).
P o u č e n í : Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. prosince 1995