Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2670/15 ECLI:CZ:US:2017:3.US.2670.15.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for failure to specify grounds for admissibility of appeal.

Numero d'incarto III.ÚS 2670/15
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Jiří Malík against decisions denying court fee exemptions. The applicant argued a violation of Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, but the Supreme Court had rejected his appeal because he failed to specify the grounds for its admissibility. The Court ruled that without such specification, the rejection of the appeal does not violate constitutional rights, rendering the complaint partially inadmissible and partially obviously unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: If an appeal does not specify the grounds for its admissibility, its rejection does not violate constitutional rights, and a subsequent constitutional complaint against such decisions is inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility failure to specify grounds court fee exemption Supreme Court appeal procedural exhaustion Charter of Fundamental Rights unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jiřího Malíka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015 č. j. 30 Cdo 1221/2015-81 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013 č. j. 72 Co 145/2013-47, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2014 č. j. 72 Co 145/2013-68, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 29/2012-39 ze dne 9. 11. 2012 bylo rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání, jelikož stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

3. Stěžovatel následně podal ústavní stížnost, v níž se zaměřuje zejména na polemiku s rozhodnutími nalézacího a odvolacího soudu.

4. Třetí senát Ústavního soudu zastává právní názor, že za popsané situace je ústavní stížnost v části, v níž míří proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal dovolání. Třetí senát je zároveň toho názoru, že postupem Nejvyššího soudu nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Uvedené závěry, ač převažující judikaturou Ústavního soudu podporovány, však byly s částí judikatury v rozporu. Jelikož opačný právní názor byl vyjádřen i formou nálezu, postupoval třetí senát podle § 23 zákona o Ústavním soudu.

5. Dne 28. 11. 2017 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16, dle kterého, jestliže dovolání neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti, není jeho odmítnutí porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

6. Vázán tímto právním názorem dospěl třetí senát Ústavního soudu k závěru, že je stěžovatelova ústavní stížnost zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

7. Stěžovatelovo dovolání bylo odmítnuto, jelikož stěžovatel nevymezil, v čem spatřuje podmínky jeho přípustnosti. Ačkoli stěžovatel tento závěr Nejvyššího soudu ani nezpochybňoval, vyžádal si Ústavní soud spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 29/2012. Z něj si ověřil, že stěžovatel zákonným požadavkům na obsah dovolání, tak jak je plénum Ústavního soudu ve výše citovaném stanovisku ústavně konformním způsobem vyložilo, skutečně nedostál. Ústavní stížnost je tak v části mířící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

8. Tím, že stěžovatel nepodal řádné dovolání, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tedy v části mířící proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřípustná.

9. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2017

Josef Fiala v. r.

předseda senátu