Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and formal defects.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Administrative Court decision because the filing lacked mandatory lawyer representation and formal completeness. The applicant repeatedly submitted defective complaints despite prior warnings and had previously been represented by counsel in other cases. The Court ruled that while the applicant must be informed of representation requirements, repeated warnings in identical cases make further individual instructions ineffective and formalistic.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to comply with mandatory lawyer representation and formal requirements, provided the applicant has been previously warned in identical cases.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu JUDr. Z. A., směřujícímu proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 č. j. 9 Afs 11/2012-32, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. 6. 2012, označeným jako ústavní stížnost, napadá navrhovatel v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011 č. j. 10 Af 38/2010-89, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (ze dne 19. 5. 2010, č. j. 2887/10-1500-105219).
Navrhovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a k odstranění nedostatku povinného zastoupení vyzýván (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 1478/09
,
sp. zn. IV. ÚS 1796/09
,
sp. zn. I. ÚS 1966/09
,
sp. zn. III. ÚS 2141/09
,
sp. zn. IV. ÚS 2566/09
,
sp. zn. III. ÚS 2615/09
,
sp. zn. II. ÚS 2742/09
a další). Ostatně navrhovatel byl sám advokátem a v minulosti podal Ústavnímu soudu řadu návrhů, při kterých advokátem zastoupen byl.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatele advokátem (shodně kupř. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2918/09
,
sp. zn. II. ÚS 2917/09
,
sp. zn. II. ÚS 3085/09
,
sp. zn. I. ÚS 3242/09
,
sp. zn. III. ÚS 3175/09
) se tudíž Ústavní soud uchýlil i nyní k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl (shodně jako například v usnesení
sp. zn. I. ÚS 2387/08
,
sp. zn. IV. ÚS 2386/08
,
sp. zn. II. ÚS 713/08
,
sp. zn. II. ÚS 1638/07
,
sp. zn. III. ÚS 847/07
,
III. ÚS 2098/09
sp. zn. III. ÚS 2234/12
a dalších).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj