Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1230/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1230.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1230/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the attached legislative amendment request because the petitioner failed to remove formal defects within the extended deadline. The petitioner was required to be represented by a lawyer under § 30 of the Constitutional Court Act, a rule the court had previously upheld in multiple precedents. Consequently, the court could not examine the substantive constitutional arguments regarding the necessity of mandatory legal representation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Mandatory legal representation is a strict procedural prerequisite for constitutional complaints, and failure to comply results in dismissal without substantive review.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional court procedure formal defects of complaint deadline for defect removal legal representation requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 88 Ústavy České republiky
1, vázán (čl. 88 Ústavy České republiky) a jednak se již k otázce povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem v minulosti vyjádřil (srov.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatele J. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 83/2011-42 ze dne 22. 12. 2011 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 59 Af 25/2011-31 ze dne 4. 10. 2011 a o návrhu "aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky", takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 4. 4. 2012 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, spojený s návrhem, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 24. 4. 2012, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Stěžovatel byl prostřednictvím zmíněného přípisu vyrozuměn i o skutečnostech níže uvedených, vztahujících se k mezím přezkumu jím zpochybněné povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti právně zastoupen. Na výzvu k odstranění vad podání reagoval stěžovatel přípisem ze dne 1. 6. 2012, v němž sděloval, že se ve věci právního zastoupení obrátil na Českou advokátní komoru a v této souvislosti žádal Ústavní soud o prodloužení lhůty do 30. 6., lépe však do 31. 7. 2012. Na základě této žádosti prodloužil Ústavní soud přípisem ze dne 18. 6. 2012 lhůtu k odstranění vad podání do 13. 7. 2012. Stěžovatel však ani v takto prodloužené lhůtě vytýkanou vadu neodstranil, proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nemohl se Ústavní soud meritorně zabývat ani s ní spojeným návrhem na zrušení (stěžovatelem přesněji nespecifikovaných) ustanovení právních předpisů, upravujících povinné právní zastoupení a poplatkovou povinnost v některých řízeních, zahrnuje v to i řízení o ústavní stížnosti. Ovšem vzhledem k tomu, že stěžovatel prostřednictvím svého návrhu zpochybňoval ústavní konformitu povinnosti, jejíž nedodržení bylo bezprostřední příčinou odmítnutí jeho ústavní stížnosti, považuje Ústavní soud za vhodné podotknout, že je jednak zákonem o Ústavním soudu, a tedy i jeho § 30 odst. 1, vázán (čl. 88 Ústavy České republiky) a jednak se již k otázce povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem v minulosti vyjádřil (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 a usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 296/97

,

IV. ÚS 651/02

,

II. ÚS 417/03

, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Opakovaně přitom vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem a jejím cílem je zajistit právně kvalifikované uplatňování práv a rovněž garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Možnost stěžovatelů obstarat si právní zastoupení je přitom dostatečně zajištěna zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tedy návrh stěžovatele, aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky" odmítl dle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu