Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of full power of attorney.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by P. Č. against a Supreme Administrative Court decision denying tax exemption. The applicant argued procedural violations but failed to submit the required full power of attorney from their appointed lawyer. The court dismissed the complaint because the applicant had previously been notified of these formal requirements in over 240 prior cases, making repeated individual warnings unnecessary.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court § 43 odst. 1 písm. a): If a complainant has been repeatedly notified of formal requirements in previous cases, the court may apply them without issuing new individual warnings to avoid formalism.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o návrhu P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. 2 As 41/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2011, jímž nebylo navrhovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dle navrhovatele je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu iracionální a stupidní; Nejvyšší správní soud obchází správní řád a uzurpuje si zákonodárnou moc. V návrhu je dále uvedeno, že navrhovatel je zastoupen určeným advokátem, nicméně plná moc podepsaná advokátem přiložena nebyla a rovněž se nejedná o návrh advokátem zpracovaný.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že návrh nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 již cca 240 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzýván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení
sp. zn. I. ÚS 1639/12
,
sp. zn. IV. ÚS 1640/12
a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2012
Dagmar Lastovecká, v. r.
soudce zpravodaj