Constitutional Court dismisses complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing because the filing lacked mandatory legal representation by a lawyer. Although the applicant had been repeatedly advised of this requirement in dozens of previous cases, the court found the procedural defect fatal to the case. The court ruled that while individual repeated warnings are not strictly necessary if the principle was previously established, the applicant's insistence on a new warning was an inefficient and formalistic approach that did not justify the dismissal.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, and the court may dismiss such a complaint ex parte if the applicant has been previously advised of this mandatory requirement.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 3. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, č. j. 15 Co 83/2012-70 ze dne 30. 1. 2012; jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno stěžovateli k návrhu, aby soud shledal doručení usnesení č. j. 22 Nc 1708/2012-23 ze dne 15. 11. 2010 jako neúčinné.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2009 jde o téměř 200 podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2012
Pavel Rychetský
soudce zpravodaj