Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1222/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.1222.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding execution costs and judicial independence claims as manifestly unfounded.

Geschäftsnummer I.ÚS 1222/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a judicial executor against lower court rulings on execution costs. The applicant argued that ordering costs violated the principle of equality and infringed on judicial independence, yet the court noted he repeatedly filed similar complaints despite knowing the established reasoning. Consequently, the court dismissed the appeal as manifestly unfounded without a hearing, citing the applicant's awareness of the court's consistent stance.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Law No. 1/1993 Coll. on the Constitution: A constitutional complaint is manifestly unfounded when the applicant repeatedly files similar complaints despite knowing the Constitutional Court's established reasoning, thereby precluding further examination of the same arguments.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded appeal judicial independence claim execution costs liability repeated constitutional complaints principle of equality Constitutional Court precedent

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 1/1993 Coll. on the Constitution

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Benešov, Hráského 406, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, čj. 25 Co 53/2007 - 50, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2006, čj. Nc 12066/2004 - 12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti, zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy." Dále se domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze a výroku III. shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel opakovaně podává ústavní stížnosti v analogických věcech (viz např.

sp. zn. II. ÚS 296/07

,

II. ÚS 1221/07

,

IV. ÚS 1517/07

), a to i přesto, že je mu známo, s jakým odůvodněním Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítá jako zjevně neopodstatněné. Je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí především se stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, které sjednotilo judikaturu senátů Ústavního soudu. S tímto stanoviskem stěžovatel obsáhle polemizuje a tvrdí, že Ústavní soud se některými podstatnými aspekty této problematiky nezabýval vůbec nebo jim pro nedostatečnou znalost neporozuměl. Nesouhlas stěžovatele s citovaným stanoviskem není důvodem, aby jej na tomto místě Ústavní soud znovu rozváděl.

Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy, pokládá první senát Ústavního soudu za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. na obsah pravomocného usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007,

sp. zn. II. ÚS 296/07

, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Ústavní soud podotýká, že citované stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez odlišných stanovisek.

Z rozhodnutí městského soudu (viz str. 2, závěr 3. odstavce) a rozhodnutí obvodního soudu (str. 3 a násl.) je také patrné, že se v tomto konkrétním případě obecné soudy vypořádaly i s tou částí stanoviska, která se zabývá případným procesním zaviněním oprávněného na zastavení exekuce, z hlediska náležité opatrnosti a uvážlivosti oprávněného při podávání návrhu na zahájení exekuce.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu