Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1517/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.1517.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding exequatur costs. The Court rejects claims of unequal treatment between executor and judges. Precedent binding the Court prevents finding a violation of fundamental rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1517/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial executor against lower court rulings on execution costs. The applicant argued that the courts failed to consider his lack of fault in stopping the execution, creating an unconstitutional inequality between him and the judges. The Court rejected these claims, citing its own binding precedent which explicitly states that no violation of fundamental rights occurs when an executor receives no costs due to the debtor's lack of assets and no fault on the executor's part.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's arguments contradict established case law confirming that the absence of procedural fault by an executor does not constitute a violation of fundamental rights if the execution is stopped due to the debtor's lack of assets.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal execution costs allocation procedural fault assessment fundamental rights violation binding precedent ratio inequality of arms exequatur costs

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Art. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 11 Listiny základních práv a svobod
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti R. V., soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Hráského 406, 256 18 Benešov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 64 Co 125/2007-40 ze dne 6. dubna 2007 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 5 Nc 1611/2003-30 ze dne 9. února 2007, o náhradě nákladů exekuce, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo co do základu nároku (nikoliv výše) potvrzeno tamtéž uvedené a návrhem stěžovatele rovněž napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výroku o nákladech exekutora (tj. stěžovatele), dle něhož je povinný v předmětné exekuční věci povinen nahradit stěžovateli přesně vyčíslené náklady exekuce, jež byla (z důvodu, že výtěžek nepostačí ani ke krytí jejích nákladů) zastavena.

Těmito rozhodnutími obecných soudů se stěžovatel cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Porušení předmětných práv spatřuje stručně shrnuto v tom, že se mu nedostalo spravedlivé odměny, když nemělo být zohledněno kritérium procesního (ne)zavinění oprávněného, přičemž došlo k založení nerovnosti mezi jím jako (soukromým) exekutorem a soudci provádějícími výkon rozhodnutí. Uvedené námitky v rovině ústavněprávní argumentace opřel taktéž o poukaz na nálezy Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 372/04

a

I. ÚS 290/05

. V důsledku těchto tvrzení se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud shora označená usnesení obecných soudů nálezem zrušil.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Poté co posoudil námitky stěžovatelem předložené, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jeho názoru o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jeho ústavně zaručenými základními právy. K meritu věci potom odkazuje na stanovisko pléna Pl. ÚS - st. 23/06 ze dne 12. září 2006, jímž je senát při své rozhodovací činnosti a tedy i v tomto případě vázán. Tímto stanoviskem přitom (mimo jiné) reagovalo plénum Ústavního soudu na nálezy stěžovatelem uváděné na podporu jím předložených tvrzení. Dle jeho výrokové části "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému." Z důvodu, že předmětné stanovisko bylo vydáno na základě podnětu II. senátu, který posléze rozhodoval o obdobně konstruované ústavní stížnosti stěžovatele (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), postačí na argumenty v něm obsažené, jež jsou takto stěžovateli dostatečně (i pro celou řadu dalších usnesení Ústavního soudu jemu adresovaných) známy, pro stručnost odkázat.

Z obsahu odůvodnění napadených usnesení podává se, že obecné soudy zavinění na straně oprávněného neshledaly, přičemž tento závěr stěžovatel ve svém návrhu ani nerozporuje. Nedošlo tak jimi k zásahu do shora označených základních práv.

Proto byl návrh stěžovatele posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu