Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 201/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.201.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on arrest warrant due to procedural rights available in criminal proceedings.

Geschäftsnummer I.ÚS 201/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against an EU arrest warrant and a request to annul a specific law section. The applicant argued that his rights were violated during a hearing where he was unaware of the indictment and that the warrant violated the principle of non-retroactivity. The court ruled that the applicant could still exercise all procedural rights within the ongoing criminal proceedings, rendering the constitutional complaint inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 387, § 388, § 405 odst. 6 trestního řádu; § 306a trestního řádu; The applicant's right to defend themselves within the criminal proceedings precludes the admissibility of a constitutional complaint regarding the arrest warrant.

Schlagwörter

KI-generiert
EU arrest warrant constitutional complaint procedural rights criminal proceedings non-retroactivity fair trial inadmissible appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Criminal Procedure Act (TrŘ) § 387
Criminal Procedure Act (TrŘ) § 388
Criminal Procedure Act (TrŘ) § 405 odst. 6
Criminal Procedure Act (TrŘ) § 306a

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 10. 7. 2006, vydanému Krajským soudem v Praze ve věci sp. zn. 4 T 64/2005, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Krajského soudu v Praze v téže věci, a o návrhu na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., takto :

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání. Dále navrhl, aby Krajskému soudu v Praze bylo zakázáno "pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele" a navrhl i zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3, 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že u Krajského soudu v Praze je proti němu pod sp. zn. 4 T 52/2006 vedeno trestní stíhání pro skutky blíže rozvedené v obžalobě. Od roku 2003 se prý zdržoval v Irsku a v České republice byl stíhán jako uprchlý. V srpnu 2006 byl na základě zatýkacího rozkazu zadržen irskou policií a předán do vydávací vazby. Po zadržení byl k dožádání krajského soudu vyslechnut jako trestně stíhaná osoba, proti níž byla podána obžaloba, jejíž obsah neznal, neboť mu nebyla doručena. Výslechu byl přítomen státní zástupce, který obžalobu podal a soudce, který o obžalobě rozhoduje. Tím došlo podle názoru stěžovatele k porušení rovnosti procesních stran a stěžovatel považuje postup českých orgánů při jeho výslechu za protiústavní zásah orgánů veřejné moci.

Za neústavní považuje stěžovatel i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu, který byl v jeho případě vydán devět dnů po účinnosti zákona č. 253/2006 Sb., kterým se měnil zákon č. 539/2004 Sb. Zmíněnou novelou byl prý redukován zákaz zpětné účinnosti pouze na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nikoli opačně, tj. v případě vydání do České republiky z jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tak se prý stalo i v případě stěžovatele.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"), které by umožnily její následné věcné projednání. V tomto směru nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ve spojení s § 405 odst. 6 TrŘ, které se vztahují na předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ. Se zřetelem na jejich obsah se stěžovateli otevírá možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst. 1 ustanovení § 306a TrŘ, tzn. za dodržení podmínek, plynoucích z práva na spravedlivý proces, uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ohledně nichž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje. Stěžovatel má tedy stále možnost, v rámci probíhajícího trestního řízení, chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i námitky shora uvedené.

Povaha citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti. Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů Irské republiky o vydání či nevydání stěžovatele do České republiky.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost stěžovatele a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Stejně rozhodl Ústavní soud i ve srovnatelné věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 226/07

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 12. července 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu