Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 282/05 ECLI:CZ:US:2005:2.US.282.05 KI-generiert

Constitutional Court dismisses social assistance appeal as unconstitutional complaint due to exhaustion of remedies failure.

Geschäftsnummer II.ÚS 282/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an individual against a municipal social assistance decision. The applicant argued that his fundamental rights were violated by the denial of social care, but the Court found he had not exhausted all available legal remedies by failing to file a lawsuit with the administrative court. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible under the exhaustion of remedies requirement.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudním řádu správním: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint social assistance administrative court procedural means fundamental rights inadmissible complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním
Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, rozhodují ve správním soudnictví soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem.
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Tak podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzická osoba jako účastník řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
§ 82 zákona o Ústavním soudu
Petit stížnosti pak neodpovídá tomu, jak o ústavních stížnostech Ústavní soud rozhoduje a rozhodovat může (§ 82 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k uvedenému soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. V. M., advokátem nezastoupeného, podané proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 18. 4. 2005, č. j. OSVZ/1695/05, za účasti Magistrátu města Plzně jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl podáním doručeným Ústavním soudu dne 18. 4. 2005 v záhlaví označené rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvé instance, vydané v administrativním řízení. Konkrétně šlo o rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 1, sociálního odboru, ze dne 15. 2. 2005, č. j. SO/5018/2004-Kf-174, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o dávku sociální péče podle § 4 a § 7 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Napadenému rozhodnutí, respektive postupu odvolacího orgánu, který předcházel jeho vydání, stěžovatel vytýká, že dostatečně nereflektuje jím uváděné odvolací důvody, nebylo přihlédnuto k navrhovaným důkazům, odůvodnění je neodpovídající. Dále stěžovatel tvrdí, že správní orgán se nevypořádal správně s otázkou, zda odvolání bylo doručeno v odvolací lhůtě či nikoliv. Bez bližší ústavněprávní argumentace pak stěžovatel uvedl, že se cítí být dotčen na svých základních právech, a vyjmenoval v této souvislosti články 6 a 7 Listiny základních práv a svobod a články 2, 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Ústavní soud zde vychází z toho, že stěžovatel měl na mysli pod označením "Úmluva", jež v textu používá, právě tento pramen práva.). Stěžovatel se tedy domnívá, že odepřením dávky sociální péče bylo porušeno jeho právo na život, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo nebýt mučen ani podroben nelidskému či krutému trestu, jakož i právo na spravedlivý proces.

Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že "stížnost je důvodná" a výše označené články byly porušeny.

Ústavní soud zkoumal návrh po stránce formální a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky proto, aby se mohl meritorně stížností zabývat.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, rozhodují ve správním soudnictví soudy o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem. Podle § 6 téhož zákona jsou z rozhodování soudů ve správním soudnictví vyloučeny jen ty věci, o nichž to stanoví sám soudní řád správní nebo zvláštní zákon. V posuzovaném případě stížnost směřuje proti rozhodnutí o odvolání vydaném správním orgánem v oblasti veřejné správy. Přitom soudní řád správní ani výše již citovaný zákon o sociální potřebnosti z přezkumu správních soudů rozhodnutí vydaná na základě zákona o sociální potřebnosti nevyjímá. Stěžovatel se proto mohl se žalobou na správní soud obrátit, byl-li s napadeným rozhodnutím Magistrátu města Plzně nespokojen. Této možnosti ale, jak vyplývá z textu ústavní stížnosti, nevyužil. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky poskytnuté mu zákonem k ochraně jeho práva. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.

Jinak předmětný návrh postrádá i další náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Tak podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzická osoba jako účastník řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Stěžovatel však návrh podal sám a zastoupení advokátem v tomto řízení Ústavnímu soudu nedoložil. Petit stížnosti pak neodpovídá tomu, jak o ústavních stížnostech Ústavní soud rozhoduje a rozhodovat může (§ 82 zákona o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, však stěžovatele k odstranění těchto vad nevyzýval a o návrhu bez dalšího rozhodl, neboť na odmítavém výroku z důvodu nepřípustnosti by nezměnilo nic ani to, kdyby stěžovatel nedostatky podání a absenci zastoupení advokátem odstranil.

Vzhledem k uvedenému soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj