Constitutional complaint dismissed because it targeted lower court rulings instead of the final Supreme Court decision.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's complaint against lower court judgments, ruling it inadmissible. The applicant had already filed an appeal which the Supreme Court dismissed, making the Supreme Court's decision the final legally binding resolution. The court held that a constitutional complaint must target the last available legal remedy; attacking earlier decisions would bypass the Supreme Court's final review and violate the principle of legal certainty.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if it is directed against a court decision other than the final decision of the Supreme Court, as the Supreme Court's ruling constitutes the last legal remedy provided by law.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
III. ÚS 666/04
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2004 o ústavní stížnosti E K., zastoupené JUDr. E. P. advokátkou proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 53 Co 403/2002 ze dne 20. ledna 2003 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 21 C 139/98 ze dne 12. března 2002, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá - z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a 37 Listiny základních práv a svobod - v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů tj. rozhodnutí soudu I. a II. stupně.
Jak Ústavní soud zjistil z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 24/2004 ze dne 22. června 2004 (stěžovatelce resp. její právní zástupkyni doručeném 24. září 2004), podala stěžovatelka proti rozhodnutí soudu II. stupně dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že dovolání stěžovatelky, které shledal přípustným, zamítl s odůvodněním, že právní závěry odvolacího soudu v dané věci jsou správné. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je právě tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zák. č. 182/193 Sb., ve znění pozdějších předpisů], však stěžovatelka svou ústavní stížností nenapadla. Za uvedeného stavu, kdy stěžovatelka nenapadla meritorní rozhodnutí dovolacího soudu a její ústavní stížnost, jejímž petitem je Ústavní soud vázán, tak nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzených práv stěžovatelce poskytoval, je třeba považovat ústavní stížnost za nepřípustnou. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně, by totiž mohlo vést k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 58/95
publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 7 pod č. 2, obdobně III. ÚS 598/01 a další).
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2004