Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 598/01 ECLI:CZ:US:2004:3.US.598.01 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because Supreme Court's rejection of appeal was the final legal remedy.

Geschäftsnummer III.ÚS 598/01
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicants' constitutional complaint against a second-instance court ruling confirming an eviction order. The applicants argued their rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated, but the Supreme Court had already rejected their appeal, deeming the lower court's decision substantively correct. The court ruled the complaint inadmissible because it did not challenge the final legal remedy, which was the Supreme Court's decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it is not directed against the decision on the final legal remedy provided by law.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility final legal remedy requirement Supreme Court decision eviction order enforcement Charter of Fundamental Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.
K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
28 Cdo 2265/2001-149
28 Cdo 2265/2001-149 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání proti rozsudku soudu II.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 598/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. února 2004 ve věci navrhovatelů 1) S. D., a 2) Ing. A. D., zastoupených JUDr. O. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001 č. j. 16 Co 230/2001-127, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení rozsudku soudu II. stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, týkající se povinnosti žalované vyklidit označený byt. Uvedli, že se postupem a rozhodnutím soudu cítí dotčeni v právu zakotveném v čl. 4 odst. 1 a 2, v čl. 11 odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 95 Ústavy České republiky, dále pak, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001 č. j. 16 Co 230/2001-127 podali také dovolání k Nejvyššímu soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 2265/2001-149 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání proti rozsudku soudu II. stupně toto dne 18. prosince 2003 zamítl s odůvodněním, že je třeba napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat za věcně správné. Proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost nesměřuje.

S ohledem na uvedené, na výše citovaná ustanovení zákona o Ústavním soudu, byl návrh, nesměřující proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje a jehož petitem je Ústavní soud vázán, jako nepřípustný odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2004