Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 275/2000 ECLI:CZ:US:2000:2.US.275.2000 KI-generiert

Constitutional Court rejects second appeal against dismissal of constitutional complaint as procedurally inadmissible under single-instance rule.

Geschäftsnummer II.ÚS 275/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's second appeal against a prior ruling that rejected his constitutional complaint as inadmissible. The applicant argued the first decision was flawed and requested a rehearing, while the Court emphasized the single-instance nature of constitutional proceedings. The Court ruled that the law explicitly prohibits appeals against decisions on inadmissibility, making the second attempt procedurally impossible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.: A second appeal against a decision on the inadmissibility of a constitutional complaint is inadmissible due to the single-instance nature of the proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint single instance procedural inadmissibility second appeal Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 83 Ústavy České republiky
čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky
čl. 88 Ústavy České republiky
čl. 89 Ústavy České republiky

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 15.2.2000,

sp. zn. I. ÚS 652/99

,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 3.5. 2000 se na Ústavní soud obrátil s ústavní stížností proti usnesení Ústavního soudu České republiky,

sp. zn. I. ÚS 652/99

, ze dne 15.2.2000 Ing. Z. K. Svou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Ústavního soudu České republiky, kterým byla soudcem zpravodajem odmítnuta jeho ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná, neboť směřovala proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí navrhovatelova návrhu, vydanému pod sp.zn.

I. ÚS 501/99

ze dne 27.10.1999. Zároveň stěžovatel odmítl soudce JUDr. Vladimíra Klokočku a JUDr. Vojena Güttlera, které považuje za podjaté, neboť vydali rozhodnutí, které stěžovatel napadl.

Zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 43 odst. 3 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 téhož zákona je nepřípustné. V rozhodnutích Ústavního soudu byl navrhovatel na tuto skutečnost opakovaně výslovně upozorněn.

Navrhovatel přesto setrvává na své argumentaci, která vychází z nesprávné interpretace zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedená argumentace byla již dostatečně vyvrácena v odůvodnění napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 15.2.2000,

sp. zn. I.ÚS 652/99

, které zejména vychází z jednoinstančnosti řízení před Ústavním soudem, založené jeho podobou koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví v České republice. K tomu je namístě doplnit, že tato podoba ústavního soudnictví a pravomoc Ústavního soudu ČR je zakotvena v Ústavě České republiky, zejména v čl. 83, čl. 87 odst. 1, čl. 88 a čl. 89, a dále v příslušných, již citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu.

Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak i kdyby byl tento nedostatek návrhu odstraněn, nemohl by být navrhovatel ve věci úspěšný.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Zákon o Ústavním soudu v tomto případě nestanoví výjimečnou možnost opětovného projednání takového návrhu. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. 9. 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR