Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 652/99 ECLI:CZ:US:2000:1.US.652.99 KI-generiert

Constitutional Court rejects second constitutional complaint as inadmissible due to single-instance finality of its rulings.

Geschäftsnummer I.ÚS 652/99
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the petitioner's second constitutional complaint as inadmissible, ruling that its decisions are final and cannot be challenged again. The petitioner argued that the previous rejection violated fundamental rights and that only an appeal, not another complaint, should be available under the Constitutional Court Act. The court affirmed that the single-instance model of constitutional review in the Czech Republic precludes any further review of its own rulings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional Court rulings are final and cannot be the subject of a new constitutional complaint due to the single-instance nature of the system.

Schlagwörter

KI-generiert
single-instance review finality of rulings constitutional complaint inadmissibility Constitutional Court Act no further appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Stěžovatel v podstatě brojí proti skutečnosti, že usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nelze napadnout další ústavní stížností, když je toho názoru, že proti ústavní stížnosti není přípustné podat podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pouze odvolání.
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Napadeným usnesením Ústavního soudu byla podle stěžovatele jeho ústavní stížnost nesprávně odmítnuta jako nepřípustná, z čehož stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

I. ÚS 652/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Klokočkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1999,

sp. zn. I. ÚS 501/99

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 12. 1999, domáhá zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1999,

sp. zn. I. ÚS 501/99

. Zároveň žádá Ústavní soud o "řádné projednání" jeho ústavní stížnosti z 11. 10. 1999 včetně návrhu na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a domáhá se vydání nálezu, jímž bude zcela vyhověno jeho návrhům, uvedeným v této ústavní stížnosti.

Napadeným usnesením Ústavního soudu byla podle stěžovatele jeho ústavní stížnost nesprávně odmítnuta jako nepřípustná, z čehož stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Stěžovatel v podstatě brojí proti skutečnosti, že usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nelze napadnout další ústavní stížností, když je toho názoru, že proti ústavní stížnosti není přípustné podat podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pouze odvolání. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel odmítá soudce JUDr. Vojena Güttlera, kterého považuje za podjatého, neboť vydal rozhodnutí, které stěžovatel napadá.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal návrh z hlediska podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nebyl řádně zastoupen právním zástupcem, jak to požaduje ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak ani v případě, že by stěžovatel vadu návrhu odstranil, nemohl by být ve věci úspěšný.

Ústavnímu soudu v daném případě nezbývá, než zopakovat, že ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná. Zákon o Ústavním soudu v ust. § 43 odst. 3 stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel výslovně upozorněn. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci zákona o Ústavním soudu, na této skutečnosti samozřejmě nemůže nic změnit.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 15. února 2000