Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 101/99 ECLI:CZ:US:1999:1.US.101.99 KI-generiert

Constitutional Court allows claim by annulling lower court ruling on land ownership transfer date via allocation. Stated that ownership transfers upon taking possession, not document issuance date.

Geschäftsnummer I.ÚS 101/99
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Teilweise gutgeheissen (Partially Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court annulled the Regional Court's judgment which had denied the plaintiff's claim to land ownership based on a specific document issuance date. The plaintiff argued that ownership transferred upon taking possession in 1948, while the lower courts relied on the later issuance of the allocation deed in 1950. The Court ruled that the lower courts violated the right to a fair process by applying an incorrect legal interpretation regarding the moment of ownership transfer under the relevant decree.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.; Ownership of land allocated to an individual transfers to the taker on the day they take possession, not the day the allocation deed is issued.

Schlagwörter

KI-generiert
ownership transfer by allocation taking possession of land allocation deed issuance date right to fair process Constitutional Court review property law transition legal interpretation error

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.
aplikovaly ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,
čl. 90 Ústavy ČR
že tento rozsudek je v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, ve spojení
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Nabytí vlastnického práva k půdě přídělem

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele města S., proti rozsudku Krajského soudu

v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, takto:

Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18

Co 299/98 - 46, a Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj.

4 C 194/97 - 28, se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 2. 1999 napadá

rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co

299/98 - 46, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatel je toho názoru,

že tento rozsudek je v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, ve spojení

s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, kterým

bylo určeno, že žalobce Lesy ČR, státní podnik Hradec Králové, má

právo hospodaření k lesnímu pozemku parcela č. 123 v katastrálním

území V. u S., obec K., který zapsán na LV č. 10 pro katastrální

území V. u S.

Stěžovatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal,

že v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č.

172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do

vlastnictví obcí, se stal vlastníkem předmětného lesního pozemku,

když podle zápisu o odevzdání lesů městu S., vyhotoveného Národním

pozemkovým fondem dne 19. 7. 1948, se město S. ujalo dne 1. 7.

1948 držby a užívání předmětného pozemku. Považuje za nepochybné,

že pozemek byl přidělen před datem 31. 12. 1949. Pokud Krajský

soud v Plzni ve svém rozhodnutí vycházel z pouhé existence

přídělové listiny vydané Národním pozemkovým fondem při

Ministerstvu zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950 a nepřihlédl ke

dni 1. 7. 1948, kdy se stěžovatel ujal držby, tyto úvahy podle

stěžovatele nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají

skutkovým okolnostem případu.

Krajský soud v Plzni podal vyjádření k ústavní stížnosti dne

12. 8. 1999, v němž předseda senátu 18 Co uvedl, že odkazuje na

odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46,

domnívá se, že stěžovatel nebyl vlastníkem nemovitosti ke dni 31.

12. 1949 a upozornil v této souvislosti na usnesení Ústavního

soudu

sp. zn. I. ÚS 73/98

ze dne 11. 8. 1998.

Lesy ČR, s. p. Hradec Králové, jako vedlejší účastník ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 konstatovaly řadu

rozhodnutí a stanovisek, v nichž byl jednoznačně zastáván názor,

že z hlediska aplikace ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. je

právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již

předchozí faktické převzetí věci. Poněvadž v daném případě

přídělová listina byla vydána až dne 30. 12. 1950, nemohlo dojít

ke splnění podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4

C 194/97, při projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní

soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 1998,

čj. 4 C 194/97 - 28, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, se mimo

jiné opírá o zjištění, že stěžovatel neprokázal vlastnictví

k předmětnému pozemku ke dni 31. 12. 1949. Krajský soud v Plzni

v důvodech svého potvrzujícího rozsudku ze dne 7. 12. 1998 uvedl,

že přídělové řízení v projednávané věci bylo dokončeno dle dekretu

č. 28/1945 Sb., a to přídělovou listinou vydanou Národním

pozemkovým fondem Ministerstva zemědělství v Praze dne 30. 12.

1950. K oprávněné držbě předmětných nemovitostí dle názoru

krajského soudu mohlo tedy dojít až tímto uvedeným dnem

a stěžovatel tedy nemohl být vlastníkem předmětných nemovitostí

k datu rozhodnému pro přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do

vlastnictví obcí, tj. ke dni 31. 12. 1949.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není

soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat

celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat

hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však

Ústavnímu soudu nepochybně přísluší posoudit, zda řízení jako

celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení

hlavy čtvrté Ústavy ČR, týkající se soudů, a hlavy páté Listiny

základních práv a svobod, týkající se práva na soudní a jinou

právní ochranu, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv

a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1.

V tomto směru Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů

aplikovaly ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,

obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, v rozporu

s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.

zn. 2 Cdon 1163/96, a dále v rozporu se závěry vyslovenými

v nálezech Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. III. ÚS 355/96

a IV.

ÚS 99/99. V těchto rozhodnutích jak Nejvyšší soud ČR, tak

i Ústavní soud konstatují, že přidělená půda podle § 5 odst. 2,

dekretu č. 28/1945 Sb. přechází do vlastnictví přídělce dnem

převzetí do držby. Pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové listiny

je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu,

kdy přídělce je podle § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen

ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje

den, kdy se přídělce držby ujal (§ 5 odst. 2), který však může být

jiným (a to i dřívějším) dnem, než je "den přídělu". Podmínkou

a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání

přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy.

Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn.

4 C 194/97, stěžovatel v průběhu řízení tvrdil a prokázal, že se

ujal držby předmětného pozemku již dne 1. 7. 1948, Krajský soud

v Plzni ve svém stížností napadeném rozsudku vycházel z odlišného

právního názoru, když konstatoval, že před vydáním rozhodnutí

o přídělu šlo jen o držbu bez právního důvodu. Otázkou, kdy se

stěžovatel držby ujal, se vůbec nezabýval jak odvolací soud, tak

i soud prvního stupně.

Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že v napadeném

rozhodnutí Krajský soud v Plzni porušil čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý

proces, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Proto podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Současně zrušil z důvodu procesní ekonomiky i rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. listopadu 1999