Constitutional Court allows appeal against lower court's failure to recognize prior possession as title for land allocation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled the Regional Court's decision which denied the plaintiff ownership of allocated land based solely on the 1950 allocation deed. The plaintiff argued that actual possession since 1948 established ownership, while the lower court relied on the formal issuance date. The Court ruled that the lower court violated the right to court protection by ignoring the statutory rule that ownership transfers upon taking possession, not just upon the deed's issuance.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 2 of Act No. 172/1991 Coll.; ownership of allocated land transfers to the recipient upon taking possession, not merely upon the issuance of the allocation deed; the lower court violated the right to court protection by failing to recognize prior possession as a valid basis for ownership.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
K okamžiku nabytí vlastnického práva přidělené půdy
Ústavní soud
rozhodl dne 28. dubna 1999 v senátě ve věci
ústavní stížnosti města S. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 18. 11. 1998, čj. 18 Co 300/98-67, za účasti Krajského
soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka LČR.,
s. p., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1998, čj.
18 Co 300/98-67, se zrušuje.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Plzni stěžovatel uvádí, že jakkoli se
držby předmětného pozemku ujal již dne 1. 7. 1948, nevyvodil
krajský soud z této skutečnosti žádné závěry, ale naopak ve svých
závěrech vycházel z pouhé existence přídělové listiny vydané
Národním pozemkovým fondem teprve v roce 1950. Tyto úvahy
krajského soudu nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají
skutkovým okolnostem případu. Z uvedených důvodů domáhá se proto
stěžovatel pro porušení čl. 90 Ústavy ČR ve spojení s čl. 11 odst.
1, jakož i čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), zrušení napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Plzni uvedl ve svém vyjádření ze dne 27.
3. 1999, že v řízení nebylo prokázáno, že by obec O., jako právní
předchůdce stěžovatele, byla vlastníkem předmětné nemovitosti
k 31. 12. 1949 a odkázal v této souvislosti na usnesení (nesprávně
nález) Ústavního soudu ze dne 11. 8. 1998 ve věci sp. zn. I. ÚS
73/98-14.
LČR, s. p. ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 1999 k,
v projednávané věci relevantní, otázce konstatovaly celou řadu
rozhodnutí a stanovisek jednoznačně vyjadřujících názor, že
z hlediska aplikace ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. je
právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již
předchozí faktické převzetí věci. Protože u obce Otročín byla
přídělová listina vydána až 9. 3. 1950, nemohlo dojít ke splnění
podmínek podle zákona č 172/1991 Sb. .
Z obsahu spisu 4 C 195/97 Okresního soudu v Tachově Ústavní
soud zjistil, že podáním došlým tomuto soudu dne 18. 6. 1997
domáhal se s. p. LČR se určení práva hospodaření k předmětnému
lesnímu pozemku v k. ú. O. obec S.. Okresní soud v Tachově
rozsudkem ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 195/97-30, žalobě vyhověl,
a to mimo jiné z toho důvodu, že stěžovatel neprokázal vlastnictví
k uvedenému pozemku k datu 31. 12. 1949. K odvolání stěžovatele
proti rozsudku Okresního soudu v Tachově rozhodl Krajský soud
v Plzni napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně
potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že
přídělové řízení bylo v projednávané věci dokončeno dle dekretu č.
28/1945 Sb., a to přídělovou listinou vydanou Ministerstvem
zemědělství, Národním pozemkovým fondem, dne 9. 3. 1950.
K oprávněné držbě předmětných nemovitostí mohlo tedy dojít až dnem
vydání rozhodnutí o přídělu nemovitostí, a protože přídělová
listina byla vydána dne 9. 3. 1950, nemohla být obec Otročín,
jakožto právní předchůdce stěžovatele, vlastníkem předmětných
nemovitostí ke dni 31. 12. 1949, tedy k datu rozhodnému pro
přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do vlastnictví obcí.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb.,
o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu
českými, slovenskými a jiným slovanskými zemědělci, byl přídělce
povinen ujmout se držby dne, stanoveného v rozhodnutí o přídělu.
Vzhledem k odst. 2 citovaného ustanovení přidělená půda přecházela
do vlastnictví přídělce dnem převzetí držby. Uvedené ustanovení,
obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, bylo v rozsudku
Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 2 Cdon 1163/96 aplikováno tak,
že pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové listiny je sice nutno
chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu, kdy přídělce je
podle § 5 odst. 1 dekretu povinen ujmout se držby, okamžik
přechodu vlastnictví přídělem však určuje den, kdy se přídělce
držby ujal (§ 5 odst. 2), který může být jiným (a to i dřívějším)
dnem, než je "den přídělu". Jak dále uvádí v důvodech svého
rozhodnutí Nejvyšší soud, rozhodnutí o přídělu je nesporným
titulem (právním důvodem) dekretem zakotveného přechodu
vlastnictví na přídělce, od právního titulu přechodu vlastnictví
se však liší způsob přechodu, založený vymezením skutečností, na
jejichž základě dochází u osoby přídělce ke vzniku vlastnického
práva, a které předurčují, v jakém okamžiku se tak stane. Přitom
není zásadní překážky, aby den převzetí držby předcházel dni
vydání rozhodnutí o přídělu, zejména byl-li jim stvrzován stav,
který se v procesu formování návrhu přídělu již fakticky vytvořil.
K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ve věci
sp. zn. III. ÚS 355/96
, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu ČR, svazek 9, roč. 1997 - III. díl, str. 139,
v němž se konstatuje, že přidělená půda přechází do vlastnictví
přídělce dnem převzetí do držby, což se v daném případě stalo 1.
6. 1947, ačkoli k vydání přídělové listiny Ministerstvem
zemědělství došlo teprve dne 7. 12. 1950. K uvedenému Ústavní soud
dodává, že důraz kladený v citovaných ustanoveních dekretu na stav
držby reflektoval tehdy panující zásadu, že "půda patří těm, kteří
na ní pracují", takže podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví
bylo v tomto směru i při pozdějším vydání přídělové listiny
skutečné převzetí držby přidělené půdy. Ačkoli stěžovatel
v řízení před obecnými soudy opětovně tvrdil, že se držby
předmětného pozemku ujal již dříve a předložil i fotokopii
potvrzení Okresního úřadu v Tachově ze dne 20. 4. 1949,
osvědčující, že se tak stalo již dne 1. 7. 1948, krajský soud,
vycházeje z odlišného právního názoru, totiž z názoru, že před
vydáním rozhodnutí o přídělu šlo nejvýše o držbu bez právního
důvodu, se otázkou ujmutí či převzetí držby vůbec nezabýval,
stejně jako soud prvého stupně ji ponechal stranou skutkového
zjištění, a tím odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu ve
smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti
pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny podle ustanovení § 82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 28. dubna 1999