Zákon 98/1948 Z. z. o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.

§ 1.

(1)

Pensijní pojištění zaměstnanců, kteří jsou příslušni k náhradním ústavům podle §

103 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců

ve vyšších službách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „pensijní

zákon“), nebo k nositelům pojištění podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933,

č. 33 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, jakož i všech osob,

které jsou u těchto ústavů (nositelů pojištění) pojištěny podle jejich stanov nebo

skutečně, provádí v zemích České a Moravskoslezské, pokud v dalším není stanoveno

jinak, od 1. ledna 1948 Všeobecný pensijní ústav v Praze, a pokud jde o zaměstnance

ve vyšších službách v hornictví (

§ 1 zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb.

, o hornickém pensijním pojištění), Ústřední bratrská pokladna v Praze. Pro rozsah

pojistné povinnosti pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah platí nadále

dosavadní právní předpisy.

(2)

Pensijní ústav soukromých drah v Brně se zrušuje dnem 31. prosince 1947. Týmž dnem

pozbývají náhradní vlastnosti náhradní ústavy (§ 103 pensijního zákona) a Pensijní

ústav výs. Studénko - Štramberské místní dráhy (§ 7 vl. nař. č. 33/1933 Sb.). Pensijní

fond elektrických drah hlavního města Prahy ztrácí náhradní vlastnost již dnem 31.

prosince 1945. Den v předcházejících ustanoveních uvedený se považuje za den likvidace

podle dalších ustanovení tohoto zákona. Ministr sociální péče může však na návrh zúčastněných

ústavů a Všeobecného pensijního ústavu stanoviti vyhláškou v Úředním listě v případech

hodných zvláštního zřetele dřívější den likvidace. Den skončení likvidace vyhlásí

ministr sociální péče v Úředním listě, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 2.

(1)

Pro likvidaci ústavů (nositelů pojištění) uvedených v

§ 1, odst. 2

platí, pokud v dalším není stanoveno jinak, tato ustanovení

1.

Za pojištěnce, kteří v den likvidace byli pojištěni, a za důchodce, kteří v tento

den požívali důchodu, vydá se Všeobecnému pensijnímu ústavu úhrada odpovídající nárokům,

které by tito pojištěnci a důchodci byli získali, kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného

pensijního ústavu po celou dobu započitatelnou podle §§ 12 až 14 pensijního zákona;

zbytek jmění se odevzdá k zabezpečení zbývajících nároků podle stanov likvidujícího

ústavu (nositele pojištění) příplatkovému ústavu, u něhož jsou splněny podmínky

§§ 13 až 28 tohoto zákona

, po případě několika takovým příplatkovým ústavům. Pro vydání úhrady Všeobecnému

pensijnímu ústavu se za pojištěnce podle předcházející věty považují i soukromí zaměstnanci

ve vyšších službách, kteří byli 31. prosince 1946 pojištěním příslušni k náhradním

ústavům a dnem 1. ledna 1947 se stali povinnými pojištěním podle zákona

č. 44/1947 Sb.

V pochybných případech určí příplatkový ústav, na nějž se převede zbytek jmění, ministerstvo

sociální péče.

2.

Ustanovení pod č. 1 platí též pro osoby, které vystoupily z pojištění přede dnem

likvidace, nebyla-li za ně vydána převodní částka podle §§ 113 až 115 pensijního zákona

nebo částka podle vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941,

o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), a nebyly-li jejich nároky odbyty

ani jiným způsobem. Likvidující ústav (nositel pojištění) odevzdá však Všeobecnému

pensijnímu ústavu úhradu jen, jestliže tyto osoby vystoupily z pojištění po 31. prosinci

1928 a v den likvidace byly na živu, bydlely v Československé republice a nepožívaly

důchodu.

3.

Výši a způsob poskytnutí úhrad, jež budou vydány podle ustanovení č. 1 a 2 Všeobecnému

pensijnímu ústavu, určí ministr sociální péče. Při výpočtu se postupuje podle početních

podkladů obsažených ve vládním nařízení ze dne 16. ledna 1931, č. 10 Sb., o převodních

částkách a početních podkladech Všeobecného pensijního ústavu a ústavů náhradních,

ve znění vládního nařízení ze dne 10. dubna 1939, č. 3 Sb. Výše úhrady se určí z úhrnné

částky vypočtené podle předpisů uvedených v předchozí větě jednotným procentem, které

stanoví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních

ústavů. Toto procento bude stanoveno podle úhrady nároků ze zákonného pensijního pojištění

jměním Všeobecného pensijního ústavu v den likvidace. Úhrada u osob uvedených v č.

2 se přiměřeně sníží vzhledem k pravděpodobnosti jejich opětného vstupu do pojištění

podle směrnic, jež vydá ministr sociální péče. Celková úhrada však nesmí činiti méně,

než činí úhrn úhradových jistin za zákonnou část důchodů likvidujícího ústavu (nositele

pojištění).

4.

Od úhrady uvedené pod č. 3 se odečtou částky, které byly podle příslušných předpisů

vyplaceny na účet státu, pokud je stát ještě neuhradil, zejména platby podle zákona

ze dne 13. prosince

1945, č. 156 Sb.

, o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, zákona ze dne 13.

prosince

1945, č. 157 Sb.

, o jednorázových přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, zákona

ze dne 5. března

1946, č. 47 Sb.

, o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního

pojištění, nebo zákona ze dne 30. ledna

1947, č. 17 Sb.

, o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění; v těchto

případech je stát povinen zaplatiti příslušné částky Všeobecnému pensijnímu ústavu.

Úhrady se provedou podle možnosti poměrnými díly všech majetkových součástí likvidujícího

ústavu (nositele pojištění), oceněných podle směrnic, jež vydá ministerstvo sociální

péče. Nemovitosti se ocení podle obecné hodnoty v den likvidace.

(2)

Celkové vypořádání podle odstavce 1 podléhá schválení ministerstva sociální péče.

(3)

Osoby uvedené v odstavci 1, č. 1 a 2 mají vůči Všeobecnému pensijnímu ústavu nároky,

které by byly získaly, kdyby byly bývaly pojištěny u Všeobecného pensijního ústavu

po celou dobu započitatelnou podle §§ 12 až 14 pensijního zákona nebo podle jiných

předpisů.

(4)

Odevzdá-li se při likvidaci podle ustanovení odstavce 1, č. 1 a 2 zbytek jmění několika

příplatkovým ústavům, rozhodne ministerstvo sociální péče o rozvržení úhrady za nároky

pojištěnců a důchodců mezi jednotlivé ústavy.

§ 3.

(1)

Zaměstnavatelé pojištěnců, kteří v den likvidace byli pojištěním příslušni k ústavům

(nositelům pojištění) uvedeným v

§ 1

, jsou povinni takovéto zaměstnance přihlásiti též k pojištění u příplatkového ústavu.

Jsou dále povinni zabezpečiti těmto zaměstnancům u příplatkového ústavu nároky, převyšující

nároky ze zákonného pensijního pojištění alespoň v takové míře, jako tomu bylo u likvidujícího

ústavu (nositele pojištění); při tom zatížení zaměstnanců nesmí býti zhoršeno ve srovnání

se zatížením, které jim ukládají stanovy likvidujícího ústavu (nositele pojištění)

a zatížení zaměstnavatelů se musí rovnati nejméně dosavadním finančním závazkům sníženým

o zaměstnavatelský podíl pojistného Všeobecného pensijního ústavu. Jde-li o více příplatkových

ústavů, platí obdobně ustanovení

§ 2, odst. 4

. V pochybných případech rozhodne ministerstvo sociální péče.

(2)

Ustanovení odstavce 1 neplatí pro zaměstnance uvedené v

§ 4

.

§ 4.

(1)

Pensijní fond Elektrických drah hlavního města Prahy (dále jen „fond“) pozbývá náhradní

vlastnosti dnem 31. prosince 1945. Pojistnou podstatu se všemi nároky pojištěnců a

důchodců, jakož i veškeré jmění přejímá ke dni likvidace hlavní město Praha.

(2)

Zaměstnanci, kteří byli pojištěni u fondu do dne jeho likvidace, jsou vyňati od 1.

ledna 1946 z pojistné povinnosti důchodového pojištění. Totéž platí pro

a)

smluvní zaměstnance a zaměstnance v regulovaném služebním poměru, kteří vstoupili

do zaměstnání u hlavního města Prahy před účinností tohoto zákona, jestliže a pokud

by svým zaměstnáním podléhali pojištění u fondu podle jeho stanov platných v den likvidace,

b)

zaměstnance, kteří vstoupí do zaměstnání u hlavního města Prahy za účinnosti tohoto

zákona, jestliže a pokud svým zaměstnáním by jinak podléhali pensijnímu pojištění

zaměstnanců soukromých drah.

(3)

Hlavní město Praha je povinno, pokud tento zákon nestanoví jinak, zaručiti zaměstnancům

uvedeným v odstavci 2 tytéž normální pensijní nároky jako svým zaměstnancům týchž

nebo obdobných služebních a platových skupin, vyňatým z pojistné povinnosti důchodového

pojištění.

(4)

Pensijní zaopatření zaměstnanců uvedených v odstavci 2 se provádí ve zvláštním Pensijním

fondu zaměstnanců Dopravních podniků hlavního města Prahy. Nároky těchto zaměstnanců

upraví stanovy, které vydá Ústřední národní výbor hlavního města Prahy, přihlížeje

přitom k ustanovením tohoto zákona.

(5)

Příspěvková doba, kterou zaměstnanci uvedení v odstavci 2 získali u fondu, se plně

započítává v pensijním zaopatření hlavního města Prahy. Mimo to se jim započte služební,

vojenská, válečná, soukromá i jiná doba, započitatelná pro nárok a výměru odpočivných

(zaopatřovacích) platů podle předpisů platných pro pensijní zaopatření zaměstnanců

hlavního města Prahy, pokud již není započtena podle věty první.

(6)

Stanovy Pensijního fondu zaměstnanců Dopravních podniků hlavního města Prahy musí

zabezpečiti účastníkům veškerá práva a nároky zaručované stanovami Pensijního fondu

zaměstnanců Elektrických drah hlavního města Prahy, platnými v den jeho likvidace,

a nesmějí míti o době, potřebné pro vznik nároků, ustanovení nepříznivější, než je

tomu ve veřejnoprávním důchodovém pojištění.

(7)

Dávka, vyměřená podle stanov Pensijního fondu zaměstnanců Dopravních podniků hlavního

města Prahy s příslušnými přídavky, nesmí býti v žádném případě nižší než dávka, na

niž by zaměstnanec měl nárok podle stanov Pensijního fondu zaměstnanců Elektrických

drah hlavního města Prahy platných v den likvidace, s příslušnými přídavky.

(8)

Zaměstnanci hlavního města Prahy, jejichž členství ve fondu zaniklo přede dnem likvidace,

a u nichž nebylo povinnosti vydati převodní částku podle předpisů o přestupech ve

veřejnoprávním sociálním pojištění (zaopatření), mohou se, pokud mají zachovány nároky,

přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění u Všeobecného pensijního ústavu

za podmínek stanovených v § 28 vládního nařízení č. 96/1941 Sb. nejpozději do 3 měsíců

od vyhlášení tohoto zákona. V takovém případě se vydá z likvidační podstaty fondu

příslušná převodní částka ve výši snížené podle výsledků pojistně matematické bilance,

nejméně však úhradový podíl Všeobecného pensijního ústavu. Totéž platí pro osoby,

které v den likvidace dobrovolně pokračovaly v pojištění u fondu.

(9)

Důchody, které napadly před vyhlášením tohoto zákona, přepočte hlavní město Praha

s účinností ode dne nápadu důchodu, nejdříve však ode dne likvidace fondu, podle předpisů

platných pro pensijní zaopatření zaměstnanců hlavního města Prahy. Vyplacené částky

důchodů včetně všech přídavků se zúčtují na nově přiznané odpočivné (zaopatřovací)

platy se všemi přídavky. Nedosahoval-li by úhrn přepočtených odpočivných (zaopatřovacích)

platů včetně všech přídavků výše dřívějšího důchodu s příslušnými přídavky, doplní

se odpočivné (zaopatřovací) platy na tuto výši. Dnem likvidace se zastavuje výplata

veškerých přídavků poskytovaných v důchodovém pojištění.

(10)

Poživatelé důchodů uvedených v odstavci 9 mají též nárok na započtení služební, vojenské,

válečné, soukromé a jiné doby, započitatelné pro nárok a výměru odpočivných (zaopatřovacích)

platů podle předpisů platných pro pensijní zaopatření zaměstnanců hlavního města Prahy,

pokud nejde o příspěvkovou dobu započtenou jim již ve fondu. Zvýšení plynoucí z tohoto

započtení se poskytne nejdříve ode dne likvidace. Pokud k napadlým důchodům byl přiznán

státní příspěvek za dobu vojenské služby za války podle ustanovení pensijního zákona,

zúčtuje se takto přiznaný státní příspěvek se zvýšením plynoucím z provedeného započtení

vojenské a válečné služby. Bylo-li by po přepočtení již napadlých důchodů zvýšení,

vyplývající ze započtení vojenské a válečné služby, nižší než státní příspěvek vyplácený

podle ustanovení pensijního zákona, zůstane v platnosti původní zhodnocení této vojenské

služby za války.

(11)

Byl-li důchod přiznán před vyhlášením tohoto zákona podle vládního nařízení č. 96/1941

Sb., obdrží dosavadní hlavní nositel pojištění úhradní jistinu za ony části důchodu,

které byl povinen podle uvedených předpisů uhrazovati dosavadní zúčastněný nositel

pojištění, stanovenou ke dni vyhlášení tohoto zákona.

(12)

Až do příští zákonné úpravy celkového majetkového vypořádání, vyplývajícího z ustanovení

tohoto paragrafu, uhrazuje zálohově příslušný národní podnik energetický hlavnímu

městu Praze

a)

odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené podle předcházejících ustanovení po dni

likvidace důchodcům, kteří v aktivní službě převážně pracovali ve znárodněné části

bývalých Elektrických podniků hlavního města Prahy, nebo pozůstalým po těchto důchodcích,

b)

odpočivné (zaopatřovací) a po případě i jiné platy přiznané podle stanov Pensijního

fondu zaměstnanců Dopravních podniků hlavního města Prahy zaměstnancům bývalých Elektrických

podniků hlavního města Prahy, kteří vykonávali práce v uvedeném národním podniku energetickém

a jejich pozůstalým,

c)

částky, vydané hlavním městem Prahou podle předpisů o přestupech ve veřejnoprávním

sociálním pojištění (zaopatření) za osoby uvedené pod písm. a) a b), jakož i za osoby

uvedené pod písm. a) v případech podle odstavce 11.

(13)

Zaměstnanci uvedení v odstavci 2, kteří by jinak podléhali pro případ nemoci nemocenskému

pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, zůstávají až na další pojištěni

pro případ nemoci u Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců. Totéž platí pro

dosavadní důchodce fondu a pro poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů z Pensijního

fondu zaměstnanců Dopravních podniků hlavního města Prahy.

§ 5.

(1)

Pro zaměstnance zestátněných soukromých drah, kteří byli dosud pojištěni u Pensijního

ústavu soukromých drah v Brně, platí, pokud došlo k zestátnění v době od 1. ledna

do 31. prosince 1947, tato ustanovení

1.

Zaměstnanci převzatí do služeb československých státních drah jsou ode dne zestátnění

dráhy členy Pensijního fondu zaměstnanců československých státních drah.

2.

Státní správa železniční zaručí těmto zaměstnancům tytéž normální pensijní nároky,

jaké příslušejí jejím zaměstnancům, vyňatým z pojistné povinnosti důchodového pojištění.

Příspěvková doba, kterou tito zaměstnanci získali u Pensijního ústavu soukromých drah

v Brně, se plně započítává v pensijním zaopatření zaměstnanců československých státních

drah.

3.

Státní správa železniční použije ve prospěch zaměstnanců uvedených pod č. 1 případného

rozdílu prémiové reservy Pensijního ústavu soukromých drah v Brně ke dni zestátnění

a prémiové reservy k témuž dni, potřebné k započtení doby podle ustanovení č. 2, věty

druhé a vypočtené podle tabulek uvedených ve vládním nařízení ze dne 21. prosince

1937, č. 273 Sb., o použití převodních částek veřejnoprávního pojištění (zaopatření)

ve službě vyňaté z pojistné pensijní povinnosti.

4.

K zabezpečení nároků osobám uvedeným v č. 1 odevzdá Pensijní ústav soukromých drah

v Brně státní správě železniční poměrnou část svého jmění.

(2)

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, došlo-li k zestátnění soukromé dráhy po 31.

prosinci 1947.

(3)

Podrobné předpisy k provedení odstavců 1 a 2 vydá ministerstvo sociální péče v dohodě

s ministerstvy financí a dopravy.

§ 6.

Ministerstvo sociální péče zruší Svaz pensijních ústavů (§ 112 pensijního zákona)

a vyhlásí jeho zrušení v Úředním listě. Jmění, práva a závazky Svazu přecházejí dnem

zrušení na Svaz příplatkových ústavů (

§ 31

).

§ 7.

(1)

V době ode dne likvidace až do dne, kterého se zřídí příplatkový ústav, na nějž přejde

zbytek jmění (v dalším „doba likvidace“), vykonává působnost Všeobecného pensijního

ústavu a příplatkového ústavu likvidující ústav (nositel pojištění). Při tom postupuje

podle svých stanov platných v den likvidace, přihlížeje zároveň k obecným ustanovením

pensijního zákona.

(2)

Po dobu likvidace předepisuje likvidující ústav (nositel pojištění) též pojistné,

jakož i všechny ostatní úhrady podle svých stanov, platných v den likvidace, při čemž

ve prospěch Všeobecného pensijního ústavu jde pojistné podle obecných ustanovení pensijního

zákona.

(3)

Na vrub dávek příplatkového ústavu připadá pouze rozdíl, který zbývá po odečtení

dávek, jež náležejí podle obecných ustanovení pensijního zákona.

(4)

Po dobu likvidace rozhoduje likvidující ústav (nositel pojištění) i o všech poměrech,

které vznikly před 1. lednem 1948, a to podle předpisů platných v době, kdy tyto poměry

vznikly.

(5)

Všechna opatření a rozhodnutí likvidujícího ústavu (nositele pojištění) určená zájemcům

se jim doručí písemně (výměry). O opravných prostředcích proti takovýmto výměrům platí,

pokud tento zákon nestanoví jinak, obecná ustanovení pensijního zákona.

§ 8.

(1)

Likvidující ústav (nositel pojištění) je povinen sděliti výměrem každému pojištěnci

do 18 měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona počet započitatelných příspěvkových měsíců,

získaných v jednotlivých třídách podle pensijního zákona do dne zániku ústavu (nositele

pojištění), jakož i všechny ostatní údaje rozhodné pro výpočet pojistných dávek podle

zákona a stanov.

(2)

Proti výměru podle odstavce 1 lze podati odvolání u likvidujícího ústavu (nositele

pojištění) ve lhůtě jednoho měsíce v zemích České a Moravskoslezské k zemskému národnímu

výboru, na Slovensku k pověřenectvu vnitra. Z podnětu odvolání podaného proti tomuto

výměru nelze však znovu rozhodovati o skutečnostech, o nichž bylo již pravoplatně

rozhodnuto.

§ 9.

Všeobecný pensijní ústav je povinen převzíti poměrnou část zaměstnanců náhradních

ústavů a nositelů pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah, odpovídající poměrné

části úhrady vydané mu jednotlivými ústavy. Příplatkový ústav, jemuž bude odevzdán

zbytek jmění podle

§ 2, odst. 1, č. 1

, je povinen převzíti ostatní zaměstnance likvidovaného ústavu (nositele pojištění).

Svaz příplatkových ústavů (

§ 31

) je povinen převzíti zaměstnance Svazu pensijních ústavů. Přejímaným zaměstnancům

se zachovávají práva nabytá v dosavadním služebním poměru. Ve sporných případech rozhodne

ministerstvo sociální péče.

§ 10.

(1)

Ustanovení

§§ 2, 3

,

7 a 8

platí obdobně pro pensijní pojištění na vyšší dávky na Slovensku, avšak s těmito

odchylkami

1.

Zabezpečení zbývajících vyšších nároků se provede připojištěním u Ústřední sociální

pojišťovny v Bratislavě.

2.

Podmínky tohoto připojištění, pro něž platí obdobně ustanovení

§§ 15

,

27 a 28

, jakož i sazby pojistného schvaluje ministerstvo sociální péče po slyšení pověřenectva

sociální péče. Podrobnosti upraví stanovy, jež vydá ministerstvo sociální péče po

slyšení pověřenectva sociální péče.

3.

Toto připojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě hospodářsky a

účetně samostatně ve zvláštním oddělení.

4.

Dosavadní pojištění novinářů na vyšší dávky u Ústřední sociální pojišťovny v Bratislavě

zůstává nedotčeno.

(2)

Ve sporech o dávky z připojištění podle odstavce 1, č. 1 a 2 rozhoduje výlučně pojišťovací

soud (§ 134 pensijního zákona).

§ 11.

Podrobnější předpisy k provedení ustanovení

§§ 1 až 3

a

§§ 6 až 10

vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu

pensijních ústavů.

§ 12.

(1)

Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k převodu práv a závazků

podle ustanovení

§§ 1 až 10

, jsou osvobozeny od poplatků. Převody nemovitostí jsou osvobozeny od obecní dávky

z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(2)

Ekvivalentní povinnost k nemovitému jmění, které přešlo nebo bylo převedeno podle

ustanovení

§§ 1 až 10

na Všeobecný pensijní ústav nebo na některý příplatkový ústav, přechází na tyto nové

vlastníky, a to dnem k němuž se převod stal, je-li tento den prvním dnem kalendářního

čtvrtletí, jinak prvním dnem nejblíže následujícího kalendářního čtvrtletí.

(3)

Na návrh nabyvatele majetkových hodnot podle

§§ 2

,

4 a 5

zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv nositelů pojištění uvedených

v

§ 1

na navrhovatele s odvoláním na tento zákon.

§ 13.

(1)

Ministr sociální péče může uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací zařízení (pensijní

fondy, pokladny atd.), která poskytují nároky na dávky obdobné dávkám podle předpisů

o veřejnoprávním důchodovém pojištění, jsou-li nároky ty zabezpečeny podle zásad pojistně

matematických.

(2)

Příplatkový ústav je právnickou osobou.

(3)

Okruh členstva příplatkového ústavu, jakož i práva a povinnosti jeho členů a důchodců,

po případě jejich pozůstalých, určují stanovy, jež vyžadují ke své platnosti schválení

ministerstva sociální péče; jeho schválení podléhají i změny těchto stanov.

(4)

Vzniklo-li jmění zaopatřovacího zařízení alespoň částečně příspěvky zaměstnavatelovými

nebo ukládají-li se mu stanovami závazky, jest žádost o uznání za příplatkový ústav

doložiti souhlasem zaměstnavatelovým. Souhlas zaměstnavatelův se však nevyžaduje,

jde-li o zřízení příplatkového ústavu, na který se převádí část pojistné podstaty

náhradního ústavu nebo nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah.

Předchozí ustanovení platí i pro změnu stanov; jde-li však o příplatkový ústav pro

zaměstnance několika zaměstnavatelů, stačí souhlas odborných svazů, v nichž jsou zaměstnavatelé

povinně sdruženi.

(5)

Pro zaměstnance každého podniku, který v důsledku znárodnění převzal souborně zaměstnance,

kteří byli dříve pojištěni u několika zrušených náhradních ústavů, se zřídí jeden

příplatkový ústav, pokud nedojde ke zřízení společného příplatkového ústavu pro zaměstnance

několika podniků. Pro zaměstnance soukromých drah se zřídí jeden společný příplatkový

ústav.

(6)

Ustanovení stanov schválených ministerstvem sociální péče, jakož i veškerá usnesení,

opatření a rozhodnutí (výměry) příplatkového ústavu učiněná v rámci stanov jsou závazná

pro členy a důchodce ústavu a pro jejich pozůstalé.

§ 14.

Dobrovolné pokračování v pojištění u příplatkového ústavu je přípustné a platí o něm

ustanovení stanov.

§ 15.

(1)

Pro přestupy členů příplatkových ústavů platí tato ustanovení

§ 16.

Veškeré nároky na dávky podle stanov je ohlásiti u příslušného příplatkového ústavu

a připojiti potřebné doklady.

§ 17.

(1)

Všechna opatření a rozhodnutí příplatkového ústavu, týkající se práv nebo povinností

upravených stanovami a určená zájemcům, se jim doručí písemně (výměry).

(2)

Ustanovení předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění o výměrech, jejich doručování

a o opravných prostředcích proti nim platí tu obdobně.

§ 18.

O způsobu odvádění pojistného, jeho splatnosti, právu srážky, povinnostech zaměstnavatelů,

o ručení za pojistné a o jeho vymáhání platí obdobně předpisy o veřejnoprávním důchodovém

pojištění.

§ 20.

V orgánech příplatkového ústavu zřízeného pro zaměstnance náleží zaměstnancům alespoň

poloviční zastoupení. Zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů musí býti zároveň pojištěnci

příplatkového ústavu. Předsedu zvolí zástupci zaměstnanců.

§ 21.

Dojde-li u příplatkového ústavu, zřízeného pro zaměstnance několika podniků, v důsledku

zániku podniku k hromadnému zániku členství jeho zaměstnanců v příplatkovém ústavě,

vydá příplatkový ústav místo částek podle

§ 15

nositeli veřejnoprávního důchodového pojištění nebo nositeli veřejnoprávního pensijního

zaopatření těchto zaměstnanců poměrnou část svého jmění.

§ 22.

Příplatkové ústavy spolupůsobí při provádění veřejnoprávního důchodového pojištění.

Ministerstvo sociální péče může po slyšení nositele veřejnoprávního důchodového pojištění

přenésti na příplatkové ústavy provádění některých úkolů veřejnoprávního důchodového

pojištění. Nositelé veřejnoprávního důchodového pojištění spolupůsobí při provádění

pojištění u příplatkových ústavů.

§ 23.

(1)

Příplatkové ústavy podléhají dozoru ministerstva sociální péče; pro jejich hospodaření

(ukládání jmění, vymáhání splatných pohledávek a pod.) platí obdobně předpisy o veřejnoprávním

důchodovém pojištění. Příplatkové ústavy jsou povinny předložiti každoročně ministerstvu

sociální péče ve stanovené lhůtě předepsanou formou výkazy o stavu pojištění a o výsledcích

hospodaření.

(2)

Dozor nad příplatkovým ústavem pro zaměstnance soukromých drah vykonává ministerstvo

sociální péče v dohodě s ministerstvem dopravy.

§ 24.

Nejpozději ke konci každého třetího roku musí příplatkové ústavy sestaviti pojistněmatematickou

bilanci, vypracovanou s použitím početních podkladů veřejnoprávního důchodového pojištění

a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými k přezkoušení, ministerstvu sociální

péče nejdéle do konce června následujícího roku. Vykáže-li pojistněmatematická bilance

schodek, který nelze považovati za přechodný, je příplatkový ústav povinen usnésti

se na opatřeních nutných k sanaci a může se za tím účelem usnésti i na snížení již

vyplácených důchodů. Jde-li o příplatkový ústav zřízený pro zaměstnance, musí se při

tom zatížení zaměstnavatele alespoň rovnati zatížení pojištěnců a důchodců. Sanační

opatření, jež schvaluje s konečnou platností ministerstvo sociální péče, jsou právně

závazná pro členy a důchodce ústavu a jejich pozůstalé. Ministerstvo sociální péče

může vydati podrobnější předpisy o formě, v jaké mají býti bilance předkládány.

§ 25.

O podmínkách uznání za příplatkový ústav a o provádění dozoru může ministr sociální

péče vydati podrobné předpisy. Může také naříditi sloučení několika příplatkových

ústavů v jediný příplatkový ústav, vyslechnuv zúčastněné příplatkové ústavy.

§ 26.

(1)

Ministerstvo sociální péče může uznání za příplatkový ústav odvolati

1.

nejsou-li u něho již splněny podmínky zákona,

2.

nebyla-li provedena sanace, potřebná podle

§ 24

, ve stanovené lhůtě.

(2)

Příplatkový ústav, jehož uznání ministerstvo sociální péče odvolalo nebo jenž zanikl,

odevzdá své jmění k zabezpečení nároků členů a důchodců

1.

jinému příplatkovému ústavu, po případě několika příplatkovým ústavům, nebo

2.

některému nositeli veřejnoprávního důchodového pojištění, po případě několika nositelům

veřejnoprávního důchodového pojištění za účelem uzavření připojištění, nebo

3.

zčásti příplatkovému ústavu (příplatkovým ústavům), zčásti nositeli (nositelům) veřejnoprávního

důchodového pojištění.

(3)

O tom, kterého ze způsobů uvedených v odstavci 2 se použije, rozhodnou poslední správní

orgány likvidujícího příplatkového ústavu. Usnesení vyžaduje schválení ministerstva

sociální péče. Odevzdá-li se jmění několika ústavům, stanoví se majetkové podíly v

poměru hodnoty nároků přecházejících členů a důchodců.

§ 27.

(1)

Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání poměru

mezi příplatkovými ústavy navzájem, dále mezi příplatkovými ústavy na straně jedné

a nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění, úřady, zaměstnavateli, pojištěnci,

důchodci, léčebnými ústavy a lékaři na straně druhé, právní poměry z uvedených poměrů

vzniklé, jakož i řízení v pojišťovacím soudnictví jsou, pokud jde o pojistný poměr

spadající pod tento zákon, osvobozeny od poplatků s výjimkou poplatků zaopatřovacích.

Příplatkové ústavy, na něž byl převeden zbytek jmění podle

§ 2, odst. 1, č. 1 a 2

, jsou osvobozeny i od těchto poplatků zaopatřovacích.

(2)

Převody pojistných podstat příplatkových ústavů jsou osvobozeny od poplatků.

(3)

O osvobození movitého jmění příplatkových ústavů od poplatkového ekvivalentu a o

poskytnutí úlev v poplatkovém ekvivalentu pro nemovité jmění příplatkových ústavů

platí obdobně ustanovení o poplatkovém ekvivalentu, která se vztahují na jmění nositelů

veřejnoprávního sociálního pojištění. Ekvivalentní povinnost k nemovitému jmění, které

přešlo nebo bylo převedeno v důsledku převodu pojistných podstat, přechází na nové

vlastníky, a to dnem, k němuž se převod stal, je-li tento den prvním dnem kalendářního

čtvrtletí, jinak prvním dnem nejblíže následujícího kalendářního čtvrtletí.

(4)

Příplatkové ústavy jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a od daně rentové obdobně

jako nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění.

(5)

Dávky vyplácené příplatkovými ústavy podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně

rentové.

(6)

Budovy nebo části budov příplatkových ústavů jsou osvobozeny od daně domovní obdobně

jako budovy (části budov) nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.

(7)

Pro příplatkové ústavy, na něž byl převeden zbytek jmění podle

§ 2, odst. 1, č. 1 a 2

, platí osvobození od daně z obratu obdobně jako pro nositele veřejnoprávního sociálního

pojištění.

§ 28.

Příplatkové ústavy, na něž byl převeden zbytek jmění podle

§ 2, odst. 1, č. 1 a 2

, musí vyhovovati těmto dalším podmínkám

§ 29.

(1)

Zaopatřovací zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci,

invalidity nebo stáří nebo jejich vdovy a sirotky, mohou býti uznána ministerstvem

sociální péče za pensijní (podpůrné) fondy, pokud poskytují zaměstnancům nároky na

dávky (podpory), i když nejsou plně zabezpečeny podle zásad pojistně-matematických.

Členy pensijního (podpůrného) fondu musí býti všichni zaměstnanci podniku povinní

pojištěním pro případ invalidity a stáří.

(2)

Ustanovení

§ 13, odst. 2 a 3, odst. 4, věty prvé

,

§§ 20

,

23

a

25

a

§ 27, odst. 5

platí tu obdobně.

§ 30.

(1)

Zaopatřovací zařízení, jejichž zřízení a stanovy byly vzaty před vyhlášením tohoto

zákona dozorčím úřadem na vědomost podle § 121 pensijního zákona nebo podle § 258

zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci,

invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále „pojišťovací

zákon“), se považují za pensijní (podpůrné) fondy podle ustanovení

§ 29

, pokud vyhovují podmínkám v něm stanoveným.

(2)

Změny stanov zaopatřovacích zařízení, která dosud neposkytují členům právní nárok

na dávky (podpory), vyžadují napříště schválení ministerstva sociální péče. Ministerstvo

sociální péče může naříditi přeměnu takových zařízení na pensijní (podpůrné) fondy

podle

§ 29

. Za tím účelem může ministerstvo sociální péče jmenovati i nové správní orgány zaopatřovacího

zařízení, přihlížejíc k návrhům jednotné odborové organisace.

§ 31.

(1)

Příplatkové ústavy jsou povinny se sdružiti ve Svaz příplatkových ústavů (v dalším

jen „Svaz“).

(2)

Svaz je právnickou osobou.

(3)

Svazu náleží zejména

§ 32.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují ustanovením

tohoto zákona, zejména ustanovení §§ 103 až 112, 119 až 121 pensijního zákona a §

258 pojišťovacího zákona.

§ 33.

Dosavadní příplatkové ústavy jsou povinny do 31. prosince 1949 přizpůsobiti své stanovy

ustanovením tohoto zákona.

§ 34.

Působnost podle tohoto zákona vykonává ministr (ministerstvo) sociální péče na Slovensku

zásadně prostřednictvím pověřence (pověřenectva) sociální péče, který se při tom řídí

rozhodnutími a směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) sociální péče.

§ 35.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě

se zúčastněnými členy vlády.

V odbore štátnej správy sa prenáša na krajské národné výbory pôsobnosť prislúchajúca

ústrednému úradu vo veciach

- uznávanie zaopatrovacích zariadení za podporovacie fondy, pokiaľ poskytujú iba jednorázové

alebo krátkodobé dávky alebo podpory v obvode kraja (

§ 29 ods. 1

),

- dozor nad podporovacími fondami, pokiaľ poskytujú iba jednorázové alebo krátkodobé

dávky alebo podpory v obvode kraja (

§ 29 ods. 2

a

§ 23

),

- schvaľovanie zmien stanov, premena a vymenúvanie správnych orgánov zaopatrovacích

zariadení, pokiaľ poskytujú iba jednorázové alebo krátkodobé dávky alebo podpory v

obvode kraja (

§ 30 ods. 2

).