ZÁKON 8/1946 Z. z. o řízení v některých sporech z rodinného práva

§ 1.

(1)

Pro řízení ve sporech o popření nebo o uznání manželského původu dítěte platí zásada

vyhledávací, zejména v těchto směrech

1.

Prvý rok se nekoná;

2.

soud vyšetří skutkový základ sporu z úřední povinnosti úplně a podle pravdy, nejsa

ani co do skutečnosti ani co do průvodních prostředků obmezen na údaje a návrhy stran;

o skutečnostech stranami nepřednesených a o důkazech jimi nenabídnutých, kterých se

má užít z úřední povinnosti, buďtež však strany slyšeny;

3.

předpisy o právních následcích pojících se k tomu, že se strana opominula vyjádřit

o skutkových tvrzeních nebo o listinách, neplatí; rovněž neplatí předpisy o právních

následcích uznání žalobního nároku, vzdání nebo doznání. Jaký význam má soudní doznání,

posoudí soud podle § 272 c. ř. s.;

4.

nedostaví-li se jedna strana k jednání, nenastanou zákonné následky zmeškání. I když

se ta neb ona strana k jednání nedostaví, lze je provést a v něm pokračovat. Bude-li

jednání odročeno, budiž k němu obeslána i strana, která předchozí rok zmeškala;

5.

v odvolacím řízení mohou být uplatňovány skutečnosti a nabízeny důkazy, které před

soudem první stolice nebyly předneseny. Zásady uvedené pod č. 2 a 3 platí i v řízení

odvolacím. Odvolací soud projedná a rozhodne spor, nejsa obmezen odvolacími návrhy

stran.

(2)

Ve sporech o původ dítěte jsou, pokud je toho třeba k zjištění původu, strany, svědci,

dítě, o jehož původ jde, a uzná-li to soud za nezbytné, i jiné osoby povinni podrobit

se vyšetření po stránce dědičnosti, zvláště jsou povinni trpět odnětí krve k provedení

krevní zkoušky. Zdráhá-li se některá z jmenovaných osob bez náležitých důvodů tak

učinit, může být užito přímého donucení, zvláště může být nařízeno nucené předvedení

za účelem vyšetření. O důvodnosti zdráhání rozhodne soud usnesením. Proti usnesení,

kterým soud prohlásí zdráhání za bezdůvodné, může podat rekurs ten, kdo má být vyšetřen

proti usnesení, kterým soud uzná zdráhání za důvodné, může podat rekurs strana.

(3)

Ustanovení o tom, proti komu se podává žaloba, kterou se odporuje manželskému původu

dítěte, o soudní příslušnosti a o řízení v těchto sporech platí také pro spory o bezúčinnost

legitimace dodatečným sňatkem rodičů.

§ 2.

(1)

Řízení v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o určení pokrevního původu

nemanželského dítěte, jakož i v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech

o popření manželského původu dítěte, v kterých podal žalobu státní zástupce, soud,

u kterého je věc, usnesením zastaví; útraty se navzájem zruší. Stejně platí o řízení

k popření manželského původu dítěte, zahájeném po jeho smrti na návrh státního zástupce.

(2)

Do řízení v zahájených a dosud pravomocně neskončených sporech o popření manželského

původu dítěte, jakož i ve sporech o bezúčinnost legitimace dodatečným sňatkem rodičů

vstupuje místožalovaného dítěte opatrovník k obhájení manželského původu dítěte; ustanoví

jej soud, u kterého je věc.

(3)

Žalobu o popření manželského původu dítěte nelze ve sporech zahájených před účinností

tohoto zákona a dosud pravomocně neskončených zamítnout proto, že nebyla dodržena

popěrná lhůta § 158 obč. zák., byla-li žaloba podána včas podle ustanovení platných

v době podání žaloby.

(4)

Byla-li v době od 8. listopadu 1945 do dne, kdy nabude účinnosti tento zákon, žaloba,

na kterou by se vztahoval odstavec 2 nebo 3 pravomocně odmítnuta nebo zamítnuta, může

žalobce do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona podat žalobu novou. V řízení o této

žalobě může soud užít přiměřeně ustanovení § 412, odst. 2 c. ř. s.

§ 3.

Použivatelnost předpisů upravujících věci, které upravuje tento zákon, se zrušuje.

§ 4.

Tento zákon nabývá účinnosti 14. dnem po vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské;

provede jej ministr spravedlnosti.