VYHLÁŠKA 87/1989 Z. z. kterou se upravují organizace a způsob specializační přípravy veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků

§ 1

Specializační příprava veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních

pracovníků (dále jen „další vzdělávání veterinárních pracovníků“)

1

)

jsou součástí československé výchovně vzdělávací soustavy.

§ 2

Další vzdělávání veterinárních pracovníků zahrnuje

a)

adaptační proces absolventů vysokých škol veterinárních, jiných vysokých škol a středních

odborných škol veterinárního oboru, popřípadě jiných středních škol poskytujících

úplné střední vzdělání (dále jen „jiné střední školy“);

b)

pomaturitní studium veterinárního oboru absolventů jiných středních škol (dále jen

„pomaturitní studium veterinárního oboru“);

c)

specializační přípravu veterinárních lékařů a absolventů jiných vysokých škol;

d)

specializační školení absolventů středních odborných škol veterinárního oboru a absolventů

pomaturitního studia veterinárního oboru;

e)

inovační studium veterinárních pracovníků;

f)

průpravu veterinárních pracovníků k expertní činnosti v zahraničí;

g)

funkční průpravu veterinárních pracovníků pro výkon práce v orgánech veterinární

správy a specializovaných organizacích státní veterinární služby (dále jen „veterinární

organizace“);

h)

periodické obnovování a přezkušování způsobilosti veterinárních pracovníků k výkonu

povolání nebo funkcí podle zvláštních předpisů;

i)

další formy odborného a politického rozvoje veterinárních pracovníků.

§ 3

(1)

Ústavem zajišťujícím další vzdělávání veterinárních pracovníků je Institut pro další

vzdělávání veterinárních lékařů (dále jen „institut“), který zřídil ministr zemědělství

a výživy České socialistické republiky jako specializovanou organizaci státní veterinární

služby

2

)

podřízenou Státní veterinární správě České socialistické republiky (dále jen „státní

veterinární správa“).

(2)

Institut plní své úkoly v úzké spolupráci s Vysokou školou veterinární v Brně; spolupracuje

též s jinými vysokými školami, Československou akademií věd, Výzkumným ústavem veterinárního

lékařství v Brně, Institutem výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství a výživy

České socialistické republiky, Institutem výchovy a vzdělávání veterinárních lékařů

v Košicích a dalšími vědeckými a výzkumnými organizacemi a výchovně vzdělávacími zařízeními.

§ 4

Vedoucí pracovníci veterinárních organizací na všech stupních řízení jsou povinni

a)

zabezpečit a kontrolovat průběh adaptačního procesu absolventů vysokých škol veterinárních,

jiných vysokých škol a středních odborných škol veterinárního oboru, popřípadě jiných

středních škol;

b)

vytvářet podmínky pro zvyšování a rozšiřování kvalifikace veterinárních pracovníků

v souladu se závěry jejich pracovně politického hodnocení a navrhovat je k účasti

na odpovídajících formách dalšího vzdělávání;

c)

hodnotit pravidelně odborný a politický růst veterinárních pracovníků a promítat

jeho výsledky do jejich pracovně politického hodnocení;

d)

zajistit podle potřeby vhodnou formu odborné přípravy veterinárních pracovníků, u

nichž došlo ke změnám v pracovním zařazení, anebo k přerušení výkonu odborné činnosti

na dobu delší než pět let.

§ 5

Adaptační proces absolventů vysokých škol veterinárních, jiných vysokých škol a středních

odborných škol veterinárního oboru, popřípadě jiných středních škol navazuje bezprostředně

na úspěšné ukončení studia. Dělí se na období nástupní praxe a období základního odborného

růstu.

§ 6

(1)

Nástupní praxe umožňuje rozšíření a prohloubení znalostí získaných studiem a poznání

konkrétních pracovních podmínek souvisejících s budoucím pracovním zařazením absolventa.

Vykonává se na pracovištích veterinárních organizací, k nimž jsou absolventi v pracovním

poměru; doplňuje se podle potřeby na pracovištích organizací, jež byly určeny pro

tyto účely státní veterinární správou, a školícími akcemi v institutu.

(2)

Nástupní praxe trvá šest až devět měsíců. Její délku stanoví veterinární organizace,

k níž je absolvent v pracovním poměru, s přihlédnutím k osobním vlastnostem, školnímu

prospěchu, výsledkům práce a předpokladům absolventa pro výkon funkce, pro kterou

je připravován.

(3)

Do doby nástupní praxe se nezapočítává doba výkonu základní vojenské služby, mateřské

dovolené a další mateřské dovolené.

§ 7

(1)

Veterinární organizace zpracuje plán nástupní praxe absolventa a určí pracovníka

odpovědného za jeho odborné vedení v průběhu nástupní praxe.

(2)

Znalosti a dovednosti absolventa získané v průběhu nástupní praxe se ověřují závěrečným

pohovorem před komisí jmenovanou na návrh institutu ústředním ředitelem státní veterinární

správy.

(3)

Komise uvedená v odstavci 2 může navrhnout veterinární organizaci, k níž je absolvent

v pracovním poměru, aby přiměřeně prodloužila nástupní praxi, nejdéle však na celkovou

dobu jednoho roku, jestliže při závěrečném pohovoru neprokázal absolvent znalosti

a dovednosti potřebné k výkonu funkce, pro kterou je připravován.

§ 8

V případech hodných zvláštního zřetele může ústřední ředitel státní veterinární správy

na žádost absolventa vysoké školy veterinární nebo jiné vysoké školy, který absolvoval

tuto školu formou studia při zaměstnání, upravit délku a průběh jeho nástupní praxe,

popřípadě mu prominout nástupní praxi. Při posuzování žádosti absolventa přihlédne

ústřední ředitel státní veterinární správy zejména k vyjádření veterinární organizace,

k níž je absolvent v pracovním poměru, a k tomu, jaký druh práce (jakou funkci) absolvent

dosud vykonával a jaké je jeho pracovní zařazení.

§ 9

Období základního odborného růstu

(1)

V období základního odborného růstu rozvíjejí a prohlubují absolventi znalosti a

dovednosti potřebné pro jejich další pracovní uplatnění.

(2)

Období základního odborného růstu absolventa vysoké školy veterinární nebo jiné vysoké

školy trvá do doby jeho zařazení do specializační přípravy pro získání specializace

I. stupně [§ 11 odst. 1 písm. a)], nejdéle však tři roky. Období základního odborného

růstu absolventa střední odborné školy veterinárního oboru, popřípadě jiné střední

školy trvá do doby jeho zařazení do specializačního školení absolventů středních odborných

škol veterinárního oboru a absolventů pomaturitního studia veterinárního oboru (§

15), nejdéle však dva roky.

(3)

Veterinární organizace zpracuje po dohodě s absolventem plán jeho základního odborného

růstu a určí mu odborného konzultanta.

§ 10

Pomaturitní studium veterinárního oboru

(1)

V pomaturitním studiu veterinárního oboru získávají absolventi jiných středních škol

způsobilost k výkonu některých odborných činností potřebných k plnění úkolů veterinární

péče.

(2)

Pomaturitní studium veterinárního oboru se uskutečňuje formou individuálního studia

ve spojení s internátními kursy v celkové délce osmi týdnů.

(3)

Znalosti získané v pomaturitním studiu veterinárního oboru se ověřují dílčími zkouškami

po ukončení každého internátního kursu a závěrečnou pomaturitní zkouškou; zkušební

komisi jmenuje institut.

(4)

Po úspěšně vykonané závěrečné pomaturitní zkoušce vydá institut osvědčení o pomaturitním

studiu veterinárního oboru.

§ 11

(1)

Specializační přípravou získávají veterinární lékaři a absolventi jiných vysokých

škol specializaci

a)

I. stupně pro výkon odborných činností potřebných k plnění úkolů veterinární péče,

b)

II. stupně pro výkon specializované odborné činnosti.

(2)

Veterinární lékaři a absolventi jiných vysokých škol mohou získat specializaci I.

a II. stupně v oborech uvedených v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky.

(3)

Absolvování specializační přípravy pro specializaci I. stupně je pro veterinární

lékaře vykonávající činnost ve stanovených oborech povinné.

(4)

Do specializační přípravy pro získání specializace II. stupně může být zařazen pouze

veterinární lékař nebo absolvent jiné vysoké školy, který po získání specializace

I. stupně vykonával odbornou praxi nejméně po dobu dvou let. Při zařazování do této

specializační přípravy se přihlíží jednak k společenskému zájmu a potřebám veterinární

organizace, jednak k pracovně politickému hodnocení, pracovnímu zařazení, výsledkům

práce, schopnostem a předpokladům pracovníka.

§ 12

(1)

Specializační příprava pro získání specializace I. stupně se uskutečňuje formou individuálního

studia ve spojení s internátními kursy v rozsahu nejméně 200 učebních hodin, a to

zpravidla do pěti let ode dne nástupu veterinárního lékaře nebo absolventa jiné vysoké

školy do pracovního poměru.

(2)

Specializační příprava pro získání specializace II. stupně se uskutečňuje formou

individuálního studia ve spojení s internátními kursy v rozsahu nejméně 200 učebních

hodin. Ústřední ředitel státní veterinární správy může na návrh institutu povolit

absolvování této specializační přípravy také formou dálkové přípravy nebo stáže, popřípadě

studijního pobytu na základě individuálního studijního plánu; přitom přihlédne zejména

k specializačnímu oboru, pracovnímu zařazení, výsledkům práce, schopnostem a předpokladům

pracovníka.

(3)

Součástí specializační přípravy pro získání specializace II. stupně je zpracování

odborné písemné práce.

§ 13

(1)

Znalosti veterinárních lékařů a absolventů jiných vysokých škol získané v průběhu

specializační přípravy se ověřují závěrečnou zkouškou před zkušební komisí jmenovanou

na návrh institutu ústředním ředitelem státní veterinární správy. Termín konání závěrečné

zkoušky musí být určen tak, aby se jí veterinární lékař nebo absolvent jiné vysoké

školy mohl podrobit nejpozději do jednoho roku ode dne ukončení specializační přípravy.

(2)

Po úspěšně vykonané závěrečné zkoušce vydá institut diplom o specializaci příslušného

stupně a oboru.

§ 14

(1)

Ústřední ředitel státní veterinární správy může přiznat specializaci v příslušném

oboru bez absolvování specializační přípravy a závěrečné zkoušky veterinárnímu lékaři

nebo absolventovi jiné vysoké školy, který v tomto oboru získal vědeckou hodnost,

anebo vědeckopedagogický titul podle zvláštních předpisů

3

)

.

(2)

Veterinární lékař nebo absolvent jiné vysoké školy, který získal specializaci II.

stupně v některém oboru, může se souhlasem ústředního ředitele státní veterinární

správy získat specializaci II. stupně v jiném oboru, a to absolvováním stáže na vybraném

pracovišti a vykonáním závěrečné zkoušky z tohoto oboru.

§ 15

(1)

Specializačním školením získávají absolventi středních odborných škol veterinárního

oboru a absolventi pomaturitního studia veterinárního oboru specializaci v oborech

uvedených v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.

(2)

Specializační školení se uskutečňuje formou kursů, jejichž rozsah stanoví na návrh

institutu ústřední ředitel státní veterinární správy, a to zpravidla do pěti let ode

dne nástupu absolventa střední odborné školy veterinárního oboru nebo absolventa pomaturitního

studia veterinárního oboru do pracovního poměru.

§ 16

(1)

Znalosti získané v průběhu specializačního školení se ověřují závěrečnou zkouškou;

zkušební komisi jmenuje institut.

(2)

Po úspěšně vykonané závěrečné zkoušce vydá institut osvědčení o specializaci příslušného

oboru.

§ 17

(1)

Institut organizuje

a)

formou internátních kursů inovační studium veterinárních pracovníků, v němž se tito

pracovníci seznamují s výsledky vědeckotechnického rozvoje, především s novými poznatky

veterinárních vědních oborů potřebnými k výkonu jejich pracovních funkcí. Veterinární

lékaři mohou být zařazováni do tohoto studia teprve po získání specializace I. stupně,

pokud se nezúčastňují specializační přípravy pro získání specializace II. stupně,

absolventi středních odborných škol veterinárního oboru a absolventi pomaturitního

studia veterinárního oboru teprve po absolvování specializačního školení;

b)

průpravu veterinárních pracovníků k expertní činnosti v zahraničí, v níž tito pracovníci

získávají speciální odborné, politické a jazykové znalosti nezbytné pro výkon této

činnosti. Formy, délku a obsah této průpravy stanoví na návrh institutu ústřední ředitel

státní veterinární správy diferencovaně zejména se zřetelem k zaměření expertní činnosti,

předpokládaným úkolům a oblasti působení;

c)

formou funkčních nebo tematických (specializovaných) kursů a instruktáží funkční

průpravu veterinárních pracovníků pro výkon práce ve veterinárních organizacích.

(2)

Znalosti získané v průběhu inovačního studia a znalosti získané v průběhu průpravy

k expertní činnosti v zahraničí se ověřují závěrečnou zkouškou před zkušební komisí

jmenovanou na návrh institutu ústředním ředitelem státní veterinární správy. Znalosti

získané v průběhu funkční průpravy se ověřují závěrečným pohovorem, popřípadě testem.

(3)

Po úspěšně vykonané závěrečné zkoušce, závěrečném pohovoru nebo testu vydá institut

osvědčení o inovačním studiu, průpravě k expertní činnosti v zahraničí nebo funkční

průpravě.

§ 18

Periodické obnovování a přezkušování způsobilosti k výkonu povolání nebo funkcí

V souladu se zvláštními předpisy

4

)

organizuje institut ve spojení s vhodnými formami doškolování periodické obnovování

a přezkušování způsobilosti veterinárních pracovníků k výkonu určitých povolání nebo

funkcí.

§ 19

(1)

K rozšiřování a prohlubování znalostí veterinárních pracovníků a zvyšování jejich

kvalifikační úrovně organizuje institut účelné krátkodobé školicí akce, zejména tematické

kursy, instruktáže, semináře, školení na vybraných školicích pracovištích apod.

(2)

Školicí akce uvedené v odstavci 1 končí ověřením znalostí jejich účastníků.

§ 20

Institut zařazuje veterinární pracovníky do

a)

průpravy k expertní činnosti v zahraničí na základě jejich schválení pro tuto činnost

státní veterinární správou,

b)

ostatních forem dalšího vzdělávání na základě návrhu veterinární organizace, k níž

jsou tito pracovníci v pracovním poměru.

§ 21

Další vzdělávání absolventů středních odborných škol studijních oborů

5

), které odpovídají pracovnímu zařazení těchto absolventů ve veterinárních organizacích,

se řídí ustanoveními této vyhlášky vztahujícími se na další vzdělávání absolventů

středních odborných škol veterinárního oboru.

§ 22

Institut určuje místo, termín a způsob konání zkoušek podle § 10 odst. 3, § 13 odst.

1, § 16 odst. 1 a § 17 odst. 2.

§ 23

(1)

Specializační přípravu pro získání specializace II. stupně v oboru, jehož výuka je

zabezpečována na Vysoké škole veterinární v Brně, inovační studium veterinárních lékařů

a odbornou část průpravy veterinárních pracovníků k expertní činnosti v zahraničí

z oboru tropického a subtropického veterinárního lékařství organizuje institut spolu

s Vysokou školou veterinární v Brně.

(2)

V případech uvedených v odstavci 1

a)

jmenuje ústřední ředitel státní veterinární správy zkušební komisi v dohodě s rektorem

Vysoké školy veterinární v Brně,

b)

určuje institut místo, termín a způsob konání závěrečné zkoušky v dohodě s rektorem

Vysoké školy veterinární v Brně.

§ 24

Na základě dohody může institut zabezpečovat podle zásad stanovených touto vyhláškou

též další vzdělávání veterinárních pracovníků, kteří vykonávají odbornou veterinární

činnost v pracovním nebo členském poměru k organizaci, jež není podřízena státní veterinární

správě.

§ 25

(1)

Pracovní úlevy a hospodářské zabezpečení veterinárních pracovníků při dalším vzdělávání

se řídí zvláštními předpisy

6

).

(2)

Institut vede evidenci a dokumentaci o všech formách dalšího vzdělávání veterinárních

pracovníků podle této vyhlášky.

§ 26

(1)

Způsobilost a specializace získané na základě dřívějších předpisů o dalším vzdělávání

veterinárních pracovníků zůstávají zachovány.

(2)

Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o postgraduálním studiu

7

).

§ 27

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1989.