Zákon 76/1946 Z. z. o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody.

§ 1.

Vymezení soudních rozhodnutí, na která se vztahuje tento zákon.

(1)

Soudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech

právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádnými, jakož

i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla

právní věc zcela nebo zčásti vyřízena.

(2)

O rozhodnutích soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento

zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi České nebo Moravskoslezské.

§ 2.

Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.

Soudním rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními

- odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v

článku II

,

čl. 6, odst. 1

a

3

a

odst. 5, větě první zákona o obnovení právního pořádku

(příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945,

č. 12 Sb. z roku 1946

).

§ 3.

Příslušnost.

(1)

Rozhodnouti o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li

se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic,

je výlučně příslušný soud mezi nimi nejvyšší.

(2)

Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího

odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo ve vyšší stolici příslušný,

kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti

v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici

rozhodl.

(3)

Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc,

o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.

§ 4

(1)

V občanských věcech sporných uplatňuje se odpor žalobou; žaloba musí zejména obsahovati

1.

označení rozhodnutí, kterému se odporuje,

2.

označení důvodu odporu (

článek II

,

čl. 6, odst. 1, písm. a) až c)

a

odst. 3 zákona o obnovení právního pořádku

) a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,

3.

okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu,

4.

prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor,

a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi.

(2)

Žalobu může podati strana původního sporu, její dědicové a ve veřejném zájmu také

státní zástupce. Žalovanou stranou je strana původního sporu nebo její dědicové; není-li

jich, ustanoví soud, u kterého je žaloba podána, opatrovníka k provedení řízení podle

tohoto zákona.

§ 5.

(1)

O zrušení rozhodnutí může soud rozhodnouti bez ústního jednání. Zrušením vstupuje

spor do stavu, v jakém byl před vydáním zrušeného rozhodnutí.

(2)

Soud může bez ústního jednání rozhodnouti také o změně rozhodnutí, jde-li jen o otázky

právní anebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami

přiloženými k žalobě v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak po skutkové

stránce náležitě probrána.

(3)

Soud může rozhodnutí zrušiti také tehdy, když se navrhuje jeho změna, ale věc není

po skutkové stránce náležitě probrána.

§ 6.

Pokud není v předcházejících paragrafech ustanoveno jinak, platí přiměřeně ustanovení

civilního řádu soudního o žalobě o obnovu.

§ 7.

Až do rozhodnutí o odporu může soud, u kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložit

exekuční a zajišťovací úkony, povolené podle rozhodnutí, kterému se odporuje, lze-li

podle okolností případu míti za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí

bude pravděpodobně vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu není samostatný opravný prostředek,

soud je však může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci změnit.

§ 8.

(1)

Byla-li na základě soudního rozhodnutí, kterému se odporuje, převedena držba věci

movité nebo nemovité na odpůrce odporovatelova, může soud na návrh odporovatelův svěřit

mu držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité ještě před rozhodnutím ve

věci hlavní, má-li podle okolností případu za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu

soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno, a je-li převedení držby v zájmu odporovatelově;

soud může převod držby vázati na složení přiměřené jistoty.

(2)

Proti takovému rozhodnutí není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv

na návrh nebo z moci úřední změnit.

§ 9.

Řízení o odporu je prosto kolků a poplatků.

§ 10.

b)

V jiných občanských věcech právních.

(1)

V jiných občanských věcech právních uplatňuje se odpor návrhem; o návrhu se jedná

a rozhoduje v řízení předepsaném pro rozhodnutí, kterému se odporuje.

(2)

Jinak platí přiměřeně ustanovení

§§ 4 až 9

o odporu proti rozhodnutím v občanských věcech sporných.

§ 11.

Účinnost a provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské;

provede jej ministr spravedlnosti.