Londýnská dohoda o německých patentech.

75.

Londýnská dohoda o německých patentech.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!

DNE 27. ČERVENCE 1946

BYLO SJEDNÁNO V LONDÝNĚ

TOTO KONEČNÉ USNESENÍ

S DOHODOU

(Překlad.)

Konečné usnesení londýnské konference za účasti zástupců určitých členských států

I. A. R. A. za účelem prozkoumání otázek spojených se zacházením s německými patenty.

Konference svolaná na pozvání vlád republiky francouzské, Spojeného království a Spojených

států amerických, konala schůze v Londýně od 15. do 27. července 1946.

Konference se zúčastnily tyto delegace

Delegáti

Poradci

Vláda australská

p. H. F. E. Whitlam

p. L. B. Davies

Vláda belgická

p. J. Hamels

Baron de Lettenhove

Vláda kanadská

Dr. E. H. Coleman

p. K. J. Burbridge

p. P. H. Russell

Vláda československá

p. Celestin Šimr

p. V. Sedláček

p. Frank Kafka

p. B. Stuchlý

p. J. Rieger

p. F. Vohryzek

p. J. Vojáček

Vláda dánská

p. Ehrenreich-Hansen

sl. Julie Olsen

pí. Jansen Simonsen

Vláda francouzské republiky

p. R. Monmayou

p. P. Dreyfus

p. E. Mathon

p. O. Pichot

Vláda lucemburská

p. A. De Muyser

Vláda nizozemská

Dr. H. Gelissen

p. J. Al

p. J. Dyckmeester

Dr. J. M. Fehmers

Dr. A. Koerts

Dr. H. Jonker

Vláda norská

p. Bredo Stabell

p. Jacques Raeder

Dr. Harald Aarflot

p. Johan Helgeland

Vláda Spojeného království

Sir Harold Saunders

p. J. L. Blake

p. B. G. Crewe

Vláda Spojených států amerických

p. Casper W. Ooms

p. Bennett Boskey

p. Francis Brown

p. John Green

p. Howland H. Sargeant

p. James Simsarian

p. Robert Terrill

Vláda Jihoafrické Unie

p. G. D. Louw

p. E. Swart

nebo

p. D. B. Sole

Sir Harold Sanders (Spojené království) byl zvolen za presidenta konference a pp.

H. W. Clarke a T. H. Mobbs za sekretáře.

Konference vypracovala dohodu, jejíž text je uveden v příloze k tomuto konečnému usnesení

(Final Act). Tato dohoda byla podepsána jménem vlád republiky francouzské, Holandska,

Spojeného království a Spojených států amerických. Všechny ostatní vlády zastoupené

na konferenci mohou přistoupiti k dohodě podepsáním do 31. prosince 1946. Ostatní

členské státy Spojených národů a neutrální státy rovněž se mohou státi smluvními stranami

v této dohodě. Delegace Australie, Kanady, Československa a Jihoafrické Unie doporučí

svým příslušným vládám, aby dohoda byla podepsána jejich jménem.

Na konferenci byly přijaty tyto resoluce

Resoluce č. 1

Aby bylo zajištěno splnění dohody navržené v příloze, všechny vlády, jejichž delegace

podepsaly tento Final Act, se zavazují, že počínaje 1. srpnem 1946, až do jejich rozhodnutí

o podepsání této dohody, ani neprodají, ani nepřevedou, ani nezatíží, ani neomezí

svých práv při udělování licencí k patentům spadajícím pod uvedenou dohodu, ani nepodniknou

jiných kroků, které by měly rušivý vliv na jejich schopnost splnit podmínky dohody.

Vláda, která se rozhodne, že dohodu nepodpíše, okamžitě oznámí toto rozhodnutí vládě

Spojeného království, která sdělí tuto informaci všem ostatním vládám zastoupeným

na konferenci.

Australská delegace si přeje, aby byl zaznamenán její naprosto kladný postoj k resoluci,

že však není s to vázati australskou vládu.

Resoluce č. 2

Každá delegace doporučí své vládě, aby přikázala svým delegátům u IARA, aby podporovali

návrhy

a)

aby reparační podíly vlád přistoupivších k dohodě uvedené v příloze nebyly zatíženy

ve smyslu Pařížské Reparační Dohody hodnotou něm. práv k patentům nebo podílu na nich,

udělených takovou vládou a k nimž možno získat bezplatné licence podle

čl. 1 a 2 dohody

a

b)

aby IARA uvážila, zda-li reparační podíl vlády přistoupivší k dohodě má býti zatížen

nějakou částkou resp. jakou v případech, kdy licenční poplatky nebo jiné platby byly

nebo budou přijaty takovou vládou za německá práva k těmto patentům nebo za podíly

na nich.

Belgická, dánská, lucemburská a norská delegace si přály zaznamenat, že podle jejich

mínění tato resoluce je tak úzce spjata s dohodou, že názor jejich vlád na tuto resoluci

bude záviseti na otázce, zda-li tyto budou ochotny podepsat dohodu.

Konference rovněž rozhodla, aby byly zaznamenány tyto body

1.

S výhradou stanovisek delegací francouzské a Spojeného království dole uvedených,

podle názoru všech delegací vyslaných na tuto konferenci nyní prováděný program směřující

k získávání rozboru a veřejnému rozšiřování německé technologie a „know-how“ se osvědčil

neobyčejně prospěšným a mělo by býti v něm pokračováno. K podnětu ostatních delegací,

delegáti Francie a Spojených států budou naléhati na své vlády, aby tyto požádaly

vojenské okupační úřady v Německu, aby co nejdříve podle vlastní úvahy a v mezích

možnosti použily při provádění tohoto programu školeného technického personálu a výzbroje

(Physical equipment), které jim ostatní země zastoupené na konferenci jsou s to dodat.

2.

Delegace Spojeného království, ačkoliv je názoru, že program nyní uskutečňovaný se

osvědčil ve velké míře všeobecně prospěšným, prohlašuje, že vláda Spojeného království

bude pokračovat v uveřejňování všech informací tohoto druhu získaných v Německu, že

se však nemůže zúčastnit žádného doporučení v této věci, poněvadž neměla dostatek

času, aby se poradila s okupačními úřady v Německu, což považovala vláda Spojeného

království za nezbytné.

3.

Francouzská delegace, ačkoliv se plně ztotožňuje se vším, co je uvedeno v odst. 1

shora, dodala, že by v této věci měly býti vzaty v úvahu otázky reciprocity. Na důkaz

dole uvedení podepsali toto konečné usnesení (Final Act).

Vyhotoveno v Londýně 27. července 1946 v jazyce anglickém a francouzském, při čemž

oba texty jsou autentické, v jednom exempláři, který zůstane uložen v archivu Spojeného

království.

Vláda Spojeného království odevzdá všem vládám zastoupeným na konferenci ověřené opisy

tohoto konečného usnesení (Final Act).

Za Australii

L. B. Davies.

Za Belgii

Baron A. Kervyn de Lettenhove.

Za Kanadu

E. H. Coleman.

K. J. Burbridge.

Za Československo

Celestin Šimr.

Dr. Frank Kafka.

Za Dánsko

N. J. Ehrenreich-Hansen.

Dagmar Simonsen.

Julie Olsen.

Za Francouzskou republiku

R. Monmayou.

E. Mathon.

P. Dreyfus.

Za Lucembursko

A. J. Clasen.

Za Nizozemsko

Dyckmeester.

Za Norsko

Bredo Stabell.

Harald Aarflot.

Jac. Raeder.

Johan Helgeland.

Za Jihoafrickou Unii

D. B. Sole.

Za Spojené království

Harold L. Saunders.

B. G. Crewe.

J. L. Blake.

Za Spojené státy americké

Casper W. Ooms.

Robert P. Terrill.

Bennett Boskey.

Howland H. Sargeant.

John C. Green.