Ústavní zákon 74/1946 Z. z. o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.

§ 1.

(1)

Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali

nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední

přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně do 31.

prosince 1950 a nebudou-li tomu brániti důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele

hodné. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra. Až do vyřízení takové žádosti považuje

se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení

o správně podané žádosti.

(2)

Nerozvedené manželky a nezletilé děti nabývají státního občanství spolu s manželem,

otcem, nemanželskou nebo ovdovělou matkou, jsou-li do žádosti jejich pojaty a ministerstvo

vnitra je z nabytí nevyloučí z důvodu uvedeného v odstavci 1. Ustanovení odstavce

1 poslední věty se vztahuje i na ně.

(3)

O výkonu slibu věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.

(4)

Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství,

aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského

práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném

bydlišti usadí.

(5)

Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle

tohoto zákona na jiné orgány veřejné správy.

§ 2.

(1)

Čechům, Slovákům a příslušníkům jiných slovanských národů, kteří jsou občany cizího

státu nebo bezdomovci, kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé

republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace a u nichž jsou jinak splněny

předpoklady

§ 1

, může býti uděleno československé státní občanství, požádají-li o ně do dvou let

ode dne počátku účinnosti tohoto zákona a osvědčí-li, že nebyli nikdy trestáni pro

těžký delikt, spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných, neprohřešili se proti zájmům

republiky Československé a jejím vůdčím zásadám a nepřipadnou na obtíž veřejné dobročinnosti.

O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra podle volné úvahy. Až do vyřízení takové žádosti

považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo

vnitra osvědčení o správně podané žádosti.

(2)

Ustanovení

§ 1, odst. 2 až 5

platí obdobně i tu.

§ 3.

Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků

a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

§ 4.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se

zúčastněnými ministry.