Vládní nařízení 71/1947 Z. z. jímž se krajanům vracejícím se do vlasti přiznávají některé úlevy při hodnocení školského a praktického vzdělání, zkoušek a vysvědčení a při nastupování živností.

§ 1.

Vzdělání, zkoušky a vysvědčení o školském a praktickém vzdělání osob, na něž se vztahuje

zákon

č. 75/1946 Sb.

(v dalším jen „oprávněné osoby“), buďtež při nastupování či provozování povolání

(zaměstnání), přiměřeného jejich dosavadnímu povolání (zaměstnání), hodnoceny podle

tohoto nařízení.

§ 2.

Vzdělání, získané oprávněnými osobami na školách v cizině, které odpovídají organisací

a učební látkou školám obecným (lidovým), měšťanským, středním nebo odborným, i vysvědčení

z těchto škol se uznávají za rovnocenné vzdělání a vysvědčením škol obdobného druhu

a stupně v tuzemsku. Dodatečné zkoušky z jazyka českého nebo slovenského, po případě

z vlastivědy, je uložiti jen tam, kde toho vyžaduje nezbytně povaha povolání (zaměstnání),

jež chce taková osoba nastoupiti nebo provozovati. K výkonu dodatečné zkoušky se poskytne

přiměřená lhůta.

§ 3.

(1)

Cizozemské diplomy a vysvědčení (odborné zkoušky) učitelů a profesorů pro vyučování

na školách pro osoby tělesně nebo duševně vadné, jakož i sociálních pracovníků a pracovnic,

jest uznati, jsou-li dostatečným průkazem způsobilosti k výkonu povolání, pro něž

jest předpokladem takové vzdělání, po případě taková zkouška.

(2)

Rovněž odborné vzdělání (odborné zkoušky), získané na cizozemských školách pro hluchoněmé,

slepé nebo mrzáčky, jest uznati, jsou-li dostatečným průkazem způsobilosti k výkonu

povolání, pro něž jest předpokladem takové vzdělání, po případě taková zkouška.

§ 4.

Při nostrifikaci vysokoškolských studií, vysvědčení a diplomů jest upustiti od požadavků,

aby byly splněny podmínky, které nesměřují k tomu, aby byla zajištěna v hlavních studijních

oborech rovnocennost cizozemských studií, vysvědčení a diplomů se studiemi, vysvědčeními

a diplomy vykonanými, po případě nabytými na vysokých školách v tuzemsku. Zejména

jest upustiti od požadavku nostrifikace vysvědčení dospělosti.

§ 5.

(1)

Do vzdělávací lékařské činnosti, požadované k nabytí způsobilosti pro udělení titulu

odborného lékaře, se oprávněným osobám zcela započítává lékařská činnost, konaná na

ústavech v cizině, vyhovuje-li požadavkům stanoveným v § 4, odst. 2 vládního nařízení

ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře. Žadatel musí

však prokázati, že alespoň po dobu jednoho roku konal vzdělávací lékařskou činnost

na některém z tuzemských ústavů, označených v §§ 5 až 9 uvedeného vládního nařízení.

Tato doba zkracuje se na dobu tří měsíců, dosáhl-li žadatel v některém cizím státě

oprávnění k výkonu odborné lékařské prakse v příslušném oboru.

(2)

Oprávněné osobě, která chce dosáhnouti odborné způsobilosti pro zubní lékařství,

lze povoliti zkrácení výcviku předepsaného vládním nařízením ze dne 20. března 1936,

č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní

lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné prakse lékařské

i pro obor zubního lékařství, ve znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., nikoli však

pod dobu tří měsíců. Ustanovení § 1, odst. 4 vládního nařízení č. 60/1936 Sb., ve

znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., tu platí obdobně.

§ 6.

Do odborné činnosti podle § 3, odst. 1, č. 4 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5

ř. z. z r. 1907, kterým se upravuje lékárnictví, jakož i do tříleté asistentské služby

předepsané na Slovensku nařízením č. 105.598/1912 V. K. M. (uh. min. kultu a vyučování),

se započítává doba zaměstnání ve farmaceutické službě ve veřejné lékárně cizozemské.

Oprávněná osoba však mimo to musí prokázati, že byla zaměstnána ve farmaceutické službě

v tuzemské veřejné lékárně alespoň jeden rok.

§ 7.

(1)

Při rozhodování o udělení oprávnění k výkonu pomocné prakse porodnické jest zásadně

užívati ustanovení § 2, odst. 2 zákona ze dne 9. listopadu 1928, č. 200 Sb., o pomocné

praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic).

(2)

Školení ošetřovatelek na cizozemských ústavech, odpovídajících předepsaným ústavům

československým, jakož i diplomy získané na takových ústavech, buďtež uznávány.

§ 8.

(1)

Oprávněné osoby, které mohou věrohodnými doklady dokázati, že provozovaly v cizině

živnost jako majitelé, pachtýři nebo náměstkové, jsou zproštěny povinnosti předložiti

průkaz způsobilosti nebo věcných znalostí, hodlají-li v tuzemsku nastoupiti tuto živnost,

vázanou podle československých předpisů na průkaz způsobilosti nebo věcných znalostí,

i když v cizině tato živnost není vázána na podobný průkaz.

(2)

Oprávněným osobám, které nemají hodnověrné doklady o tom, že provozovaly živnost

v cizině jako majitelé, pachtýři nebo náměstkové, nahrazuje dosavadní průkaz způsobilosti

nebo věcných znalostí osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z jejich oboru (odstavec

6).

(3)

Úleva podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na tyto živnosti

1.

koncesované živnosti stavební;

2.

výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich bylo užito

za léky, jakož i prodej těchto věcí;

3.

živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxidem a chlorpikrinem;

4.

živnost elektrotechnickou;

5.

zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů;

6.

výrobu a prodej látek a předmětů ohňostrojných a všelikých přípravků trhacích;

7.

výrobu a prodej zbraní a střeliva;

8.

živnostenskou výrobu a opravu parních kotlů;

9.

živnost zubotechnickou.

(4)

U živností uvedených v odstavci 3 nahrazují průkaz způsobilosti doklady o tom, že

žadatel některou z těchto živností provozoval na podkladě živnostenského oprávnění

uděleného podle předpisů obdobných předpisům československým. O tom, zda tento předpoklad

je dán, rozhodne příslušné ministerstvo.

(5)

Neodpovídají-li předpisy, na jejichž podkladě dosáhl žadatel oprávnění provozovati

některou z živností uvedených v odstavci 3, příslušným předpisům československým,

lze mu uděliti oprávnění k provozování takové živnosti, vykoná-li zkoušku v oboru,

o který jde.

(6)

Podrobnosti o zkoušce podle odstavců 2 a 5, o rozsahu a druhu zkušební látky, o složení

zkušební komise, jakož i o úhradě výloh spojených s výkonem zkoušky, vyhlásí v Úředním

listě příslušný ministr v dohodě se zúčastněnými ministry, na Slovensku po slyšení

příslušných pověřenců, jakož i po slyšení příslušného ústředního svazu, na Slovensku

po slyšení obdobné hospodářské organisace.

§ 9.

(1)

V pochybnostech náleží hodnotiti vzdělání rovné vzdělání

a)

obecných (lidových) a měšťanských škol okresnímu školnímu úřadu (okresnímu školskému

inspektorátu), v jehož obvodě má býti povolání vykonáváno nebo zaměstnání nastoupeno;

b)

středních škol zemskému školnímu úřadu (pověřenectvu školství a osvěty);

c)

odborných škol pro zdravotnický personál ministerstvu zdravotnictví, po případě po

slyšení pověřenectva zdravotnictví;

d)

odborných škol jiného druhu ministerstvu školství a osvěty, po případě po slyšení

pověřenectva školství a osvěty.

(2)

O nostrifikaci vysokoškolských studií a diplomů rozhoduje ministerstvo školství a

osvěty, na Slovensku po vyjádření pověřenectva školství a osvěty, po slyšení profesorského

sboru vysoké školy a v dohodě s příslušným ministerstvem, které vyslechne příslušné

pověřenectvo.

§ 10.

(1)

Vyžaduje-li se v Československé republice k nastoupení či provozování povolání (zaměstnání)

předchozí odborná činnost (prakse, výcvik), jest odbornou činnost (praksi, výcvik)

konanou v cizině hodnotiti, jako by byla konána v Československé republice, odpovídá-li

odborným výkonem a délkou odborné činnosti (praksi a výcviku) předepsané pro týž obor

v tuzemsku.

(2)

Stejně jest hodnotiti odborné (praktické) zkoušky, dá-li se z uchazečova předběžného

vzdělání a jeho dosavadní praktické činnosti předpokládati, že má náležitou způsobilost

a potřebné znalosti k výkonu povolání, o něž jde. Neodpovídá-li předběžné vzdělání

nebo praktická činnost tomuto předpokladu, uloží se žadateli výkon doplňovací zkoušky.

Ustanovení

§ 8, odst. 6

platí obdobně.

(3)

Je-li mimo případy uvedené v

§ 8, odst. 3

pro provozování či nastoupení nějakého povolání (zaměstnání) v Československé republice

předepsána odborná nebo jiná zkouška a nebyla-li ve státě, v němž oprávněná osoba

vykonávala dosud toto nebo obdobné povolání (zaměstnání), taková zkouška požadována,

může příslušný úřad zkoušku prominouti, nebo uděliti oprávnění s podmínkou, že zkouška

bude vykonána dodatečně v přiměřené lhůtě. Podrobné předpisy vydá příslušné ministerstvo,

na Slovensku po slyšení příslušného pověřenectva.

(4)

Ustanovení předchozích odstavců neplatí v případech uvedených v

§§ 4 až 7

.

§ 11.

(1)

Oprávněné osoby,které se v cizině učily v učebním poměru některé živnosti po dobu

odpovídající učební době, předepsané pro tuto živnost na území Československé republiky,

a nevykonaly závěrečnou zkoušku učňovskou, mohou být příslušnou obchodní a živnostenskou

komorou (na Slovensku příslušným živnostenským společenstvem) připuštěny k výkonu

této zkoušky. Vykonají-li zkoušku s úspěchem, vydá jim obchodní a živnostenská komora

(na Slovensku příslušné živnostenské společenstvo) výučný, po případě tovaryšský list.

(2)

Ustanovení odstavce 1 platí i pro oprávněné osoby, které v cizině nebyly sice zaměstnány

v učebním poměru, avšak vykonávaly práce spadající do některé živnosti po dobu, která

přesahuje nejméně o jeden rok učební dobu stanovenou pro příslušnou živnost.

(3)

Učební doba, kterou oprávněné osoby strávily v cizině v učebním poměru, se započítává

do učební doby, pokračují-li na území Československé republiky v učení ve stejné nebo

příbuzné živnosti.

§ 12.

Nemůže-li oprávněná osoba hodnověrně prokázati kvalifikaci pro povolání (zaměstnání),

jež hodlá provozovati (nastoupiti), musí se podrobiti zvláštní zkoušce, o níž platí

obdobně ustanovení

§ 8, odst. 6

. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na obor živnostenského podnikání a na kvalifikaci

požadovanou pro výkon lékařské nebo veterinární prakse, jakož i pro výkon povolání

uvedených v

§§ 5 až 7

.

§ 13.

Rozhodovati o tom, zda jsou splněny podmínky, aby oprávněná osoba mohla provozovati

(nastoupiti) povolání (zaměstnání) přiměřené jejímu dosavadnímu povolání (zaměstnání),

po případě, zda jí mohou býti povoleny úlevy podle ustanovení

§§ 2 až 12

, přísluší - pokud z tohoto nařízení nevyplývá něco jiného - úřadu (orgánu), jenž

je povolán dáti svolení k provozování povolání, po případě oznámení o tomto provozování

vzíti na vědomí, nebo uchazeče do služeb přijmouti, a to po vyjádření příslušné zájmové

nebo stavovské organisace, je-li toto vyjádření předepsáno nebo obvyklé; příslušné

ministerstvo si však může vyhraditi rozhodování.

§ 14.

Toto nařízení se nevztahuje na ustanovování ve státních a jiných veřejných službách,

pro něž jsou stanoveny podmínky vládním nařízením ze dne 10. července 1931, č. 132

Sb., o zvláštních podmínkách pro ustanovení úřednickým čekatelem nebo úředníkem a

pro povýšení úředníka v jednotlivých úřednických kategoriích a služebních oborech,

a vládním nařízením ze dne 13. července 1934, č. 168 Sb., o kategoriích státních profesorů

a státních učitelů, o zvláštních podmínkách pro ustanovení zatímním nebo definitivním

státním profesorem nebo učitelem a pro povýšení profesora nebo učitele a o úředních

titulech, ve znění předpisů je měnících nebo doplňujících.

§ 15.

O přiznávání úlev podle tohoto nařízení jest žádati nejpozději do dvou let ode dne

vyhlášení tohoto nařízení.

§ 16.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.